|
Deníček M.D.
22. 10. 2003
Skoro jako pozdrav ze záhrobí by se mohl jevit tento text vzniklý tři čtvrtě roku po nejstarším příspěvku na stránce. Osoba, která vytvořila tento web, pochopitelně stále žije, dokonce životem tak pestrým a časově náročným, že už jí nezbývá žádný čas na sepisování zajímavých postřehů. Není na tomto webu skutečně nic, počínaje mou fotografií, přes pracovní reference a konče těmito deníčkovými záznamy, co by nebylo naprosto neaktuální a neudržované.Na druhou stranu, pokud trpíte tak těžkou nudou, že by vás bavilo číst si některé i téměř čtyři roky staré denní zápisy (kdy ještě slovo blogování nikdo neznal a deník na Internetu psalo jen několik profesionálních novinářů a pár šílenců), buďte vítáni. Třeba jako první budete mít štěstí a uvidíte zrod nového webu, který pokud by byl alespoň z části tak dobrý, jak dlouho si říkám, že už bych to měl sakra udělat, tak nebude mít obdoby ;-) Capre diem!
|
14. 1. 2003
V elektronickém časopise studentů MFF, který se zřejmě záměrně jmenuje Chinin, vyšel již více než před měsícem článek Petra Olmera, který poměrně sarkasticky líčí podzimní popovodňovou debatu mezi vedením fakulty, akademickými pracovníky a studenty. V zásadě se s článkem ztotožňuji, samotnému mi ona debata zbořila iluzi o tom, že univerzitně vzdělaní a aktivně vědecky působící lidé se nevyjadřují jako dlaždiči.Nejsmutnější momenty (citace Petra Olmera): Parádní scénka, ve které se velevážení fyzici navzájem trumfují, kdo pracuje ve větší špíně. Těžko říct, kdo na té besedě vypadal směšněji. (...) Jestli Sýkora, který si stěžuje na nedostatek informací a obviňuje tajemníka z toho, že žije (tajemník) v jiném světě, nebo tajemník, který s tím žitím v jiném světě souhlasí a nedostatek informací nepociťuje. Pro ilustraci jen ocituji Sedlákovu odpověď na Sýkorův dotaz, zda má (proděkan Sedlák) nějakou vizi, jak zlepšovat pracovní podmínky zaměstnanců fakulty: Na takový blábol nebudu odpovídat.
|
13. 12. 2002
Může mít něco společného Björk a Kofola? Může - zajímavé webové stránky.Stránky Kofoly mi nejvíce připomínají brožurku, se kterou jsem se kdysi setkal. Obsahovala tisky loga Kofoly v různých variantách (barevná, barevná zjednodušená, černobílá) s různými podklady včetně správných měřítek a hodnot procesních barev. Také web se z velké části věnuje značce, ovšem na rozdíl od jiných limonád ne pomocí výkřiků "cool" nebo "super", ale z hlediska historie značky, vlastnickoprávních záležitostí za minulého režimu atd. Na druhou stranu se ovšem nedá říci, že by stránky obsahovaly jen nezajímavé faktografické údaje - jejich design vypadá docela hezky (pro modem jsou možná trochu objemné), obsahují spoustu zajímavých artworků (mj. třeba i reklamní tapety ve vysokém rozlišení, již zmiňovaná loga ve vektorech), sponzorské akce, reklamní spoty v MPEGu ke stažení atd. Jen o složení sirupu Kofo se toho moc nedozvíte. Web zpěvačky Björk je v mnohém podobný - zajímavá grafika a design, spousta věcí na stažení (celé videoklipy v poměrně dobré kvalitě, fotografie) atd. Liší se ovšem v jednom aspektu: web je opravdu rozsáhlý a provázaný, obsahuje spoustu "speciálních" menších webů, které se věnují třeba jednotlivým albům (a jejich design je pokaždé úplně jiný); asi se vám jen tak nepodaří projít všechny stránky a nic zajímavého nevynechat.
|
12. 12. 2002
Hudební stanice MTV vysílá občas docela zvláštní pořady. Po celkem známých The Osbournes (reality sitcom z tragikomického rodinného života Ozzyho Osbourna) jsem objevil Jackass. Docela těžko se dá tato série dokonale pospat několika slovy - zkrátka parta možná amatérských, možná profesionálních kaskadérů dělá neuvěřitelné vylomeniny, natáčí se na amaterské videokamery a MTV je za to platí. Mezi vylomeniny patří téměř cokoliv počínaje jízdou na kajaku po schodech a zkouškou paralyzérů přes opékání masa na rožni společně s kaskadérem oblečeným do asbestového obleku a konče vypitím akvária včetně zlatých rybek a jeho vyzvracení zpět (rybičky přežily to přežily, o kaskaderovi nic nevím). Ač se takto slovně popsané zdají scénky nechutné, během dívání vám prostě budou připadat k popukání (podobný syndrom lze pozorovat při záběrech domácího videa), což je na druhou stranu jistě vykoupeno celou řadou vystřižených a nepoužitých záběrů, při kterých by již úsměv ztuhl.V amerických kinech již měl premiéru Jackass - The Movie, který slibuje vidět to, co v televizi nikdy neuvidíte. V krátkém traileru se můžete přesvědčit, že je-li tomu skutečně tak.
|
11. 12. 2002
Většina přehrávačů videa pod Windows funguje jako front-end pro DirectShow API a případně do výsledného obrazu přidává OSD nebo titulky. V ostatních operačních systémech si ovšem tento luxus nelze prakticky dovolit. Projekt MPlayer aspiruje na jeden z nejlepších přehrávačů videa a díky nativním GPL kodekům FFmpeg dovede přehrávat celou řadu videoformátů skutečně vlastními silami (např. MPEG-1, MPEG-2, MPEG-4, DivX a jeho varianty, RealVideo 1.0, Sorenson v1, MJPEG). K přehrávání dalších formátů (počínaje zvukovým MP3 a konče třeba DV) používá další open source knihovny a konečně k přehrávání všeho ostatního používá speciální environmentální prostředí pro nativní kodeky.Tato podpora mimo jiné již dlouho umožňuje přehrávat téměř libovolný AVI soubor (v nejhorším s pomocí VfW nebo DirectShow kodeku). Před několika měsíci došlo k malé revoluci v podobě doladění spolupráce s kodeky RealVideo, společnost Live.com doplňila podporu pro streamované video po síti (jedná se především o multicastové technologie a protokol RTSP) a v posledních dnech přibyla plná podpora Windows Media 9 a většiny kodeků QuickTime (především Sorenson v3). Pomineme-li podporu streamovaného videa RealVideo (ovšem obě komponenty - dekódování a RTSP - jsou již zvládnuty, nyní stačí je jen spojit), tak MPlayer přehrává bez problémů téměř libovolná audio- a videodata lokálně nebo přes síť, čímž překonává v podstatě všechny ostatní přehrávače na všech platformách. Myslím, že to si zaslouží gratulace!
|
19. 8. 2002
Konečně jsem se dostal k tomu, abych udělal nějaké fotografie ze svého záznamu následků povodně v okolí koleje 17. listopadu a trojské budovy MFF UK. Fotografie najdete v této galerii.Ke stažení je zde také video (asi 2,5 MB), které ukazuje proud Vltavy v pohybu.
|
15. 8. 2002
Vypravil jsem se opět na místa, o kterých píši ve včerejší reportáži, tedy přes Trojskou skálu k budově kolejí 17. listopadu a k trojské budově MFF UK, tentokrát ovšem také s videokamerou, takže jak to jen bude možné, zajímavé záběry zveřejním.Je po kulminaci a voda od včerejška citelně opadla a také "podzemní" řeka v podnoži koleje nemá už takový proud. Jsou však také vidět naplaveniny a bahno na čerstvě odkrytých plochách. Celá síť Pasnetu je zatím silně postižena, prakticky nic nefunguje, situace připomíná stav pražského metra. Škody UK i dalších institucí budou obrovké.
|
12. 8. 2002
Tak se zdá, že už i v Praze jde do tuhého, městem jezdí sem a tam vojáci, dochází k uzavírkám některých tahů na magistrále, také hrozí uzavírka některých stanic metra.Není to tak dávno, co můj spolubydlící na koleji poznamenal, na jak nevhodném místě je postavena. Její podnož je totiž nadohled od Vltavy zhruba na úrovni náplavky, takže v případě větší povodně není sice v ohrožení ona sama, ale její technické zázemí právě v podnoži. A to se také děje - probíhá evakuace serverovny, kde jsou nejen servery kolejní sítě, ale také router a další technika. Za pár minut bude kolejní síť vypnuta (pravděpodobně vypadne spojení mezi budovami, switche a huby na patrech by měly běžet, dokud se nevypne proud v jejich obvodu). Osud dalších částí sítě MFF zatím není jistý.
|
7. 8. 2002
"Naše volání bylo konečně vyslyšeno, ó vrchnosti!" pomysleli si asi mnozí při prvních zprávách o nabídce Českého Telecomu s přístupem na Internet pomocí komutovaného telefonního volání za paušální cenu. Jak se ovšem zdá, vyslyšení proseb to tak úplně není (resp. bylo by, kdyby tato možnost byla jedinou změnou oproti současnosti). Ve skutečnosti se jedná o celou řadu změn, které ve skutečnosti směřují ke konci tzv. "Internetu zdarma", tedy modelu zpoplatňování připojení, kdy konečný zákazník platí pouze za připojené impulzy nebo minuty konstantní tarif Telecomu a ten se následně vypořádává s konkrétními ISP. Nyní se již bude platit Telecomu i ISP zvlášť, přičemž onen úzasný paušální poplatek 399 Kč za neomezené připojení o víkendech a svátcích se týká pouze ČTc.Důsledek: aby ISP nenabízel své služby zadarmo, bude si k tomuto paušálu připočítávat cenu za vlastní služby (možná taky paušál, ale rozhodně ne nenulový, takže je otázka, jestli to bude ještě výhodné - přecejenom nikdo asi nebude modemem připojený celých 48 hodin víkendu). A pravděpodobně se stejně zachová i IOL (přestože jakožto dceřiná společnost ČTc by se mohl vypořádat z původního paušálu), aby nebyl nařknut ze zneužívání monopolního postavení. Máme teda paušal. Není to ale Pyrrhovo vítězství?
|
6. 8. 2002
- Jimi Hendrix
- Jimmy Page (Led Zeppelin)
- Eric Clapton
- Slash
- Brian May
- Joe Satriani
- Eddie Van Halen (Van Halen)
- David Gilmour (Pink Floyd)
- Kirk Hammett (Metallica)
- Steve Vai
- Carlos Santana (Santana)
- James Hetfield (Metallica)
- Tom Morello (Rage Against the Machine)
- Kurt Cobain (Nirvana)
- Mark Knopfler (Dire Straits)
| Časopis Total Guitar uvedl anketu o nejlepšího kytaristu všech dob. Podle očekávání zvítězil Jimi Hendrix (kterého asi značná část čtenářské obce nezažila a možná ani pořádně neslyšela, sám si právě vybavuji jenom záznam jeho "ladění na americkou hymnu" z dokumentu Woodstock - stejně legendárního jako je asi Hendrix sám), ale také ostatní jména v žebříčku patnácti nejlepších mají svou váhu. Kdyby radiostanice hrály hudbu podle tohoto seznamu, řekl bych si zcela sobecky, že lidstvo konečně poslouchá jen kvalitní hudbu.
|
4. 8. 2002
Lidé, kteří mě znají, jistě vědí o mém nadšení z monumentálních děl. Z děl, která v nějakém svém rozměru řádově překonávají věci srovnatelné - přestože celkově vzato mohou být i zcela průměrné. Fascinace superpočítači, malými stroji, rychlými auty nebo letadly je celkem běžná. Zajímavé mohou být ale i věci, které jsou monumentální v časovém rozměru, jako je třeba 35 let existence Star Treku, 181minutový film JFK nebo dokument německých veřejnoprávních televizí 100 roků. Tento dokument mapuje z každého roku 20. století několik zajímavých historických událostí a vždy jednu podrobně. Celkem obsahuje archivní záběry a fotografie z téměř 1200 zdrojů (mnohé dosud nepoužité) a 300 rozhovorů s aktéry, svědky či příbuznými zainteresovaných osobností.A kde je ta monumentálnost? Dokument trvá 1000 minut (něco kolem 16,5 hodiny) a nevysílá se po částech, ale celý nepřerušovaně. Přestože jsem již kolem roku 1975 byl už docela unavený, vydržel jsem až do konce, protože tato procházka minulým stoletím stála za to. Možná to byl jenom můj pocit, nebo naopak běžná tendence zdůrazňovat s plynoucím časem spíše kladné vzpomínky, ale zdálo se mi, že výjma válečných let byly události z konce století nejméně optimistické. Uvidíme, jak naši dobu budou hodnotit v dokumentech za 50 nebo 100 let.
|
31. 7. 2002
Podle různých krátkých zpráv, které se dnes objevily, mají Spojené státy zájem na zlepšení svého image, především v muslimských zemích, ale také třeba v Evropě, kde již delší dobu sílí protiamerické postoje. Dokonce pro monitorování situace zřídili nový úřad.Zdá se, že američanům konečně dochází, co si o nich část zbytku (krásná formulace - taková politicky korektní ;-)) myslí: tlustí, blbí, ukřičení. Případně: blbí, namyšlení, panovační. Také se říká, že je-li nějaký američan opravdu dobrý, přistěhoval se před třemi lety z Evropy nebo Asie. "Politická korektnost" (pravděpodobně americký vynález) je ještě strašnější deformace než typicky české "kam vítr, tam plášť", protože to si alespoň nehraje na morální hodnoty. A o americké demokracii bych se jako častý kritik DMCA, MPAA, RIAA a MS také nemusel dále šířit (zlaté Rusko ;-)). Tak tolik přehnaného zobecňování pro zasmání a teď trochu vážně. Je skutečně mnoho lidí, kteří mají podobné názory, a je také celá řada lidí (třeba já), kteří se sice snaží nedívat se na USA jako na homogenní hmotu, ale spíše hodnotit jednotlivé události a lidi, nicméně přesto mají ze Spojených států jistý podvědomý strach. Rozhodně je nepocitují jako zářnou vůdčí sílu na špičce vývoje současné civilizace, ale spíše jako koncetraci lidí a moci, která nejedná vždy osvíceně. Změna image USA by jistě prospěla. Ale možná by více prospěla změna Spojených států jako takových. Nechť to dobré zůstane a to špatné zmizí.
|
11. 7. 2002
Zažil jsem roztržku ve vlaku, která připomínala zatoulanou kapitolu z Hrabalovy povídky nebo Menzelova filmu. Starší pán se ženou, synem a vnoučaty se zřejmě již delší dobu chystal na výlet do Prahy (toto byl tedy zřejmě závěr jejich cesty) - chystal se tak řádně, že nezapomněl dva měsíce předem zarezervovat místenky do vlaku (běžně kupuji místenky půl hodiny před odjezdem a typicky sedím obklopen prázdnými sedadly), uvedl přesně počet cestujících, ale jaksi zapomněl vznést požadavek, aby všechny místenky byly pohromadě (požadavek sice logický, ale nikoliv samozřejmý). Tento pán se během první půlhodiny cesty rozčiloval na průvodčí, která s místenkami už moc dělat nemůže, aby dělala, a ta, když se pánovi snažila rozumně vysvětlit, jak se věci mají, byla ohodnocena jako horší než německý průvodčí ve vlaku za protektorátu (kterého pán samozřejmě zažil). Krátce na tato slova se do hádky zapojili další tři naprosto cizí lidé z oddílu a nebýt až příliš vysoké koncentrace emocí (která byla na pokraji opravdové exploze), hadali by se snad až do cíle své cesty.A ten důvod: pán a jeho rodina nesedeli u stolečku, ale "potupně" na sedadlech za sebou.
|
6. 7. 2002
Na stránce Sisyfa jsou kromě reportáží a komentářů z letošního předávání Bludných balvanů také fotografie z téže akce. Nemohl jsem se jí z časových důvodů letos zúčastnit a tak mě potěšilo alespoň to, že na fotografiích jsou na tabuli Jarníkovy posluchárny M1 MFF UK (kde se předávání již tradičně koná) vidět nesmazané části přednášky Matematická analýza doc. Holického, kterou jsem několik hodin před Balvany sledoval. Myslím, že se jedná o vhodnou kulisu.
|
3. 7. 2002
Dnes jsme byli do klimatizované serverovny společnosti Casablanca Int. na Vinohradské třídě společně se Srakyim a Lu2 nainstalovat náš první server Modry.cz. Je to docela zvláštní pocit, nemít počítač vedle stolu nebo někde pod dohledem známých lidí, ale naopak zamčený v boxu jen o něco větším než je sám počítač a prakticky kilometry až stovky kilometrů daleko. Do Casablancy je sice možný přístup kdykoliv, ale stejně to představuje vždy minimálně komplikaci s ověřováním osobní identity.Na druhou stranu, v dnech horkých jako je tento bych se do serverovny s klimatizací na 18 stupňů rád občas podíval - nicméně místní správce síte se s námi rozloučil furiantsky "Za dva roky nashledanou!"...
|
31. 5. 2002
Ještě v dobách ne příliš dávných se pohybovala 3D počítačová grafika kdesi na úrovni geometrického modelování - bylo sice celkem jednoduché vytvořit nějaký model a ten potom vizuálně prezentovat, ale pokud jste chtěli vytvořit něco, co nelze triviálně dekomponovat na jednoduchá tělesa nebo naopak exaktně popsat parametrickými plochami, výsledek byl nevalný. Také klasické metody vizualizace, vrcholící algoritmem sledování paprsků, působily stále jaksi "sterilně" a bylo velmi snadné poznat, že výsledný obrázek nepochází z reálného světa.V první polovině 90. let byl ve velké oblibě freewarový raytracer Persistence of Vision, mající vlastnosti, které mu mohly závidět i některé komerční renderovací programy (např. explicitní, implicitní, parametrické a analytické plochy, procedurální a objemové textury atd.). Jeho významou vlastností bylo, že popis scény se prováděl v textovém jazyku, který svou syntaxí, ale také robustností a rozsahem připomínal C. To sice umožňovalo plně využít veškeré pokročilé vlastnosti raytraceru a zároveň danou 3D scénu vystavět jako program (použitím transformací na již existující objekty, dědičnou změnou jejich vlastností apod.), ale zároveň to zapříčinilo, že pro POVray nikdy nevznikl žádný skutečně komplexní vizuální editor. Persistence of Vision se používá dodnes, především jako referenční software pro testování nových vizualizačních metod (jako v jednom z prvních v něm byla implementována radiační metoda - radiozita), ale ostatní vizualizační programy spíše upouštějí od podpory tak široké škály geometrických popisů výměnou za dokonalé realistické zvládnutí. Před nedávnem jsem v jisté diskuzi obhajoval názor, že dnešní vizualizační metody a především jejich účelná kombinace (raytracing pro simulaci lesků, lomů a odrazů, radiozita pro realistické nasvícení a nebodové zdroje světla, simulace hloubky ostrosti) již dovedou generovat obrázky prostorových modelů takové, že je lze jen těžko rozeznat od skutečných. Dokládal jsem to několika architektonickými studiemi, z nichž jednu můžete vidět na obrázku vpravo. Nicméně přes nespornou realističnost tyto příklady něco postrádaly - život. Zachycovaly pouze neživé objekty. Podívejte se ovšem na detail obrázku vlevo. Ne, není to skutečný člověk, je to skutečně počítačový model (byť vymodelovaný jako autoportrét podle svého reálného vzoru). Pokud nevěříte, nebo pokud byste rádi shlédli další neméně zajímavé a realistické obrázky, navštivte novou galerii nebo se podívejte na stránky 3D Artists (obojí stojí za to). Další zajímavé odkazy se jistě brzo objeví v nové sekci nejčerstvějších odkazů (za nápad vděčím Martinu Trčkovi). Díky také Pižimu za první impulz a inspiraci při hledání zajímavých 3D modelů.
|
20. 5. 2002
V konferenci Sisyfa se objevilo několik příspěvků týkajících se nového, prý naprosto převratného vynálezu s názvem MEG (Motionless Electomagnetic Generator). Tento generátor elektrického proudu na první pohled vypadá jako perpetuum mobile, jeho autoři ovšem tvrdí, že kromě dosud oficiální vědou zatajovaných forem energie na něm není nic záhadného ani absurdního. Klíčem mají být údajné podélné elektromagnetické vlny, vyplňující vakuum - jakási energie skrytá ve čtvrtém (tedy časovém) rozměru.Popis zařízení působí velmi exaktně, ale již zmínka o tom, že agregáty budou mít permanetní výkon 2,5 kW (odkud tato konstatna?) je celkem zarážející. Přestože z informací, schémat, ani fotografií na webu nelze nic usuzovat, myslím si, že skeptická obec se k tomuto "vynálezu" nestaví přímo čelem. Idea celosvětové vědecké konspirace, která se snaží zatajit nebo diskreditovat veškeré poznatky o takovém levném zdroji nevyčerpatelné energie, by se sice pěkně vyjímala jako námět dalšího dílu seriálu Akta X, zatímco s realitou nemá nic společného, ovšem na druhou stranu by mě zajímalo, proč prostě nějaká skupina fyziků MEG nepostaví a nevyzkouší, zda skutečně funguje zdarma bez zjevného zdroje energie (to lze zjistit celkem jednoznačně - prostě k němu nepovedou žádné drátky ;-)). A pokud se toto snad potvrdí, tak aby zjistili, co je tím nezjevným zdrojem. Vždyť zkonstruovat protipříklad je mnohem snažší než dokazovat pravdu.
|
19. 5. 2002
Při zjišťování, proč DRI OpenGL ovladač způsobuje zamrzávání Hefaista, jsem vyzkoušel téměř všechno od nastavování různých voleb v BIOSu (sám bych nevěřil, jak se AMD zpomalí, když se mu vypne L1 cache) až po vyměňování hardwaru a zvyšování napájecího napětí AGP sběrnice. Každá změna nastavení byla navíc prokládána několikaminutovým testováním pomocí Quake3 Arena dema - bohužel po jisté kritické době stroj bezpečně zatuhl, takže jsem byl nesmírně šťastný, že již existují výkonné žurnálovací souborové systémy, protože kdyby ke každému zatuhnutí připadl také dlouhý test integrity disků, testoval bych asi až do rána.Nevím, proč jsem nakonec tu nejpravděpodobnější variantu vyzkoušel až úplně nakonec: upgrade DRI ovladače z CVS už totiž skutečně chybu neobsahuje. Při testování jsem také narazil na vlastnost nového GCC 3.1, o které jsem si myslel, že je chyba překladače. Nebyla - jen v kernelu už po dlouhé měsíce existuje formálně špatná definice povolených operandů strojové instrukce ve funkci na počítání prvního jedničkového bitu, která se teprve s novými optimalizačními průchody GCC 3.1 manifestovala. Takže pokud nečtete konferenci linux-kernel, je můj patch souboru include/asm-i386/bitops.h zde:
--- bitops.h 2001-11-22 20:46:18.000000000 +0100
+++ bitops.h.working 2002-05-20 22:42:45.000000000 +0200
@@ -347,7 +347,7 @@
__asm__("bsfl %1,%0\n\t"
"jnz 1f\n\t"
"movl $-1,%0\n"
- "1:" : "=r" (r) : "g" (x));
+ "1:" : "=r" (r) : "rm" (x));
return r+1;
}
|
13. 5. 2002
Společně s Martinem Trčkou jsme dnes navštivili seminář (nebo též disputaci) s názvem Linux vs. Windows, jakési veřejné fórum a panelovou diskuzi organizovanou společností Incubator 2.0 a Výpočetním centrem Univerzity Karlovy.V modré posluchárně Karolína jsme náhodou potkali také Viťase a v čase zbývajícím do zahájení jsme si povídali, co máme vlastně od disputace čekat. Vzpomínám si ještě na myšlenku, že klást mezi Windows a Linux rozporku vs. není vůbec dobré, protože neexistuje žádné rozumné kritérium, jak říci, který ze systémů (případně "světů") je obecně lepší.V úvodu semináře promluvil za Incubator krátce Jan Winkler a poté následoval filozofický úvod nám dobře známého dr. Libora Forsta. Myslím, že s jeho přáním, aby Linux získal v budoucnu více profesionality a Windows více otevřenosti, lze vcelku souhlasit. Poté pohovořil pan Rudišar z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové o jejich informačním systému postaveném téměř výhradně na softwaru firmy Microsoft, přičemž nezapomněl zdůraznit, že celý systém je velmi jednoduchý na správu, je naprosto spolehlivý a stará se o něj jediný človek.Vzápětí promluvil Jan Kasprzak (mimo jiné také člen výboru CZLugu) o informačním systému na Masarykově Univerzitě, přičemž ve své prezentaci neopomenul vyzdvihnout naopak především naprostou otevřenost, projevující se například minimálními požadavky na klientskou část (v podstatě libovolný webový browser). Aniž bych skrýval své sympatie k tomuto řešení, tak musím podotknout, že systém na MU je řádově mnohem rozsáhlejší než na FaF UK, jeví se také mnohem robustnější, ale přitom funguje na rozdíl od drahých značkových serverů Windowsového řešení na levném neznačkovém železe s přiměřenou redundancí.Následná diskuze a komentáře mohly být dle mých očekávání plodnější, ale vzhledem k tomu, že jsem sám nevymyslel žádný rozumný komentář, tak mám sám máslo na hlavě. Nicméně bylo potěšující, že disputace se až na některé malé náznaky nezvrhla v žádnou slovní potyčku a víceméně zůstala na věcné úrovni, ač mám neblahé tušení, že pracovníci společnosti Microsoft (zastoupení panem Michalem Černíkem v panelu a také rozptýleni na mnohých místech v plénu) obzvláště v závěru docela mlžili ohledně jejich programu zpřístupnění zdrojových kódů Shared Source.Závěr semináře vyzněl tedy sice možná jako pat, ale spíše připomínal myšlenku, nad kterou jsem uvažoval už před zahájením - totiž že klást mezi Windows a Linux rozporku vs. nemá vůbec dobrý smysl.Update: Na serveru Cesnetu lze shlédnout záznam celého semináře ve formátu RealVideo.
|
12. 5. 2002
Nevím ani přesně proč (tato věta zní s vědomím toho, co bude následovat, docela ironicky), ale pocítil jsem dnes touhu dozvědět se něco o subliminálních signálech. Zdroje na Internetu se dají rozdělit do několika kategorií. První obsahuje většinou poměrně odborné stati, které se zabývají podstatou a psychologickou teorií vytváření a předávání subliminálních informací. Poměrně chudá část zdrojů se snaží objektivně dokumentovat skutečné případy výskytu podprahových sdělení - již samotná podstata (totiž podprahovost) ovšem zaručuje, že na ty nejnebezpečnější nebo nejvarovnější případy zneužívání těchto signálů nikdy nepříjdeme, natož abychom je byli schopni hromadně dokumentovat. Jeden z mála poměrně hezkých příkladů vidíte na obrázku vlevo. Nezdá se vám na něm nic zvláštního? Tak se podívejte na zvýrazněný detail a už nikdy vám obrázek nebude připadat tak neškodný jako dosud.Poměrně bohatou část informací na Internetu tvoří ovšem spíše stránky, které shromažďují různé konspirační teorie a paranoidní důkazy a na kterých je pojem subliminální informace jen částí bohaté galerie. Na jedné z těchto stránek jsem narazil na fenomén, který se mi začal jevit ještě zajímavější (tj. bizardnější) než "podprahovky". Autor se snažil dokázat, že nahrávky různých známých rockových a popových skupin či zpěváků obsahují informace zakódované v podobě textu, který se při běžném přehrávání jeví naprosto v pořádku, ale svou doplňkovou informaci odkryje, když se přehrává pozpátku. Bez zajímavosti není ani to, že v takto pozpátku přehrávaných textech je objevuje často (ale často velmi nezřetelně) slovo satan. Při pátrání po stopách těchto "objevů" jsem nakonec narazil na australana Davida Oatse, autora celé teorie nazývající se tzv. Reverse speech neboli převrácenou řečí (dále je RS). David Oates nejen že na základě své teorie vyučuje několik nadšených studentů-následovníků, má výnosnou praxi školící obchodní konzultanty a manažery ve způsobu využívání RS v obchodním styku, ale také hájí svůj objev jako převratný mezník ve vývoji chápání moderní psychologie a vývojové psychologie. V celé řadě audioukázek na svých stránkách dokumentuje geniálnost své teorie, kdy prý lze z RS vysledovat skutečné myšlenky osoby, která hovoří, nebo to, že malé děti mnohem dříve, než začnou mluvit běžnou řečí (v Oatsově terminologii "forward speech"), projevují se pomocí RS. Dlužno dodat, že přes svůj skeptický postoj jsem byl ze začátku skutečně přímo fascinován myšlenkou, že lidské podvědomí vpravuje do běžné řeči útržky smysluplných sdělení pozpátku a nekontrolovaně se tak manifestuje. Nicméně již při prvním vystřízlivění jsem narazil na protichůdnou myšlenku, jak něco takového může vlastně fungovat v rámci lingvistiky. V anglickém jazyce opravdu existuje celá řada krátkých, téměř palindromatických slov a slovních spojení, ale například slovanské jazyky se jakémukoliv "obracení" díky svým koncovkám silně příčí. Také Oatsovy ukázky na webu jsou velmi diskutabilní - nebýt totiž toho, že u každé je uvedeno, co vlastně by měl posluchač v převrácené řeči slyšet (a tím je téměř subliminálně naváděn k tomu, aby to opravdu slyšel), jen těžko by v posloupnosti nesmyslných slabik cokoliv smysluplného slyšel. Exaktní vyvrácení Oatsovy teorie lze potom najít na stránkách Australských skeptiků - pomineme-li totiž už jen formální a logické nedostatky teorie RS, nelze se nepozastavit nad tím, že by (kdyby platila) přinejmenším její přímé důsledky již dávno nezaujaly přední badatele v oblasti lingvistiky nebo naopak psychologie. Můj výlet za informacemi ohledně subliminálů tedy skončil u jedné nefungující teorie. Už jsem zvědav, kam mě nějaký podprahový signál nasměruje příště.
|
10. 5. 2002
Software
Již jsem nasbíral dostatek zkušeností a nastal tedy vhodný čas na komplexní ohodnocení ne zcela tradiční Linuxové distribuce Gentoo.. Její obecné rysy, jako je systém zdrojových balíčků, jsem již dostatečně vylícíl dříve a tak se vrhnu přímo na své nejdůležitejší postřehy z dlouhodobého provozu.Začnu negativně a to hned největším kámenem úrazu celé distribuce (prestože se nejedná o naprosto fatální nedostatek, naopak si dovedu představit nasazení, kdy nebude hrát žádnou roli). Je jím lokalizace. Gentoo pochopitelně obsahuje základní sadu nejběžnějších locale (tedy POSIXové definice národního prostředí a české lokalizace řady softwarových balíčků), bohužel rozchození české klávesnice a fontů s českou diakritikou je mírně řečeno netriviální. Pro X11 chybí jakékoliv národní fonty vůbec, v konzolovém prostředí chybí oblíbené UCW fonty a klávesové mapy, navíc utility pro nastavení fontů nefungují spolehlivě s framebufferem. Také celý způsob práce locale je velmi divný (možná chyba GlibC 2.2.5), nepodařilo se mi nastavit separátně národní prostředí na hodnotu cs_CZ a třídění na POSIX jinak, než rekompilací locale tabulek (zatímco ve všech jiných distribucích bohatě postačí jen nastavit příslušných proměnných prostředí). Podobně budete asi sklamáni, pokud budete v Apachi čekat implicitní podporu pro automatické překódování - váš oblíbený modul budete muset dokonfigurovat ručně. Další výtky vůči distribuci lze už shrnout jen do několika sousloví: špatná funkce xinetd (naštěstí klasicky inetd funguje), problémy gpm s devfs, špatná verze libdvdread, ojedinelé chyby při překladu a v definicích dependencí některých balíčků. Vzhledem k tomu, že Gentoo není rozhodně distribuce pro začátečníky, je jediný vážnější problém s nedotaženou lokalizací a pár dalších bodů poměrně dobré hodnocení. Přistupme tedy k tomu mnohem příjemnějšímu, k výčtu pozitivních vlastností. - Optimalizace pro daný stroj a konfiguraci překladem přímo ze zdrojáků je nejen zajímavá, ale také opravdu funkční myšlenka. Systém se opravdu chová mnohem pružněji, než pokud je většina softwaru přeložena pro i386.
- Softwaru v distribuci Gentoo je nepřeberně a obsahuje také balíčky, které se do jiných distribucí obvykle nedostávají (Mosfet's Liquid, MPlayer, spousta her atd.).
- Podpora devfs a unikátního způsobu kontroly init-skriptů je až na jednu dvě mouchy perfektní.
- Komfort instalace a údržby balíčků je skoro tak pohodlný, jako debianovský apt-get.
- Vše korunuje výborná stabilita a podpora souborových systémů XFS, JFS a JFFS.
Co říci závěrem? Když Gentoo odpustíme několik dětských nemocí, tak získáte superrychlou distribuci na špici softwarového vývoje, stabilní a se spoustou dosud unikátních vlastností.
|
9. 5. 2002
Prokletí uptimu, jedině tak lze označit fenomén, který jsem prvně zpozoroval na svém spolubydlícím, přesněji řečeno na jeho počítači. Během ledna se mu podařilo dosáhnout celkem bez nějaké velké snahy uptime 38 dnů. Kdykoliv později, ať již byla potřeba jeho počítač restartovat vynucená nebo ne, nedosáhl nikdy uptime jeho počítače v jednotkách dnů dvouciferného čísla.Také můj vlastní systém dosáhl velmi hezké doby nepřetržitého běhu 48 dnů, načež jsem jej hardwarově a hlavně softwarově upgradoval. Od té doby, aniž by nová distribuce Gentoo byla jakkoliv méně stabilní než předchozí, nemohu dosáhnout delšího než týdenního uptimu. Jednou jsem musel restartovat, protože větrák na procesoru začal vydávat tak podivné zvuky, že jsem se do stroje prostě podívat musel, podruhé se zase nechytnul disk při hot-swapu a naposledy dnes jsem objevil závažnou chybu v ovladači DRI (akcelerace OpenGL), která sice stroj sama o sobě nezneprovoznila, ale uvedla grafickou kartu do takového stavu, že při prvním pokusu o reset grafiky zatuhly všechny uživatelské procesy (jádro ne, to na síťový ping stále vesele odpovídalo). Jak to tak vypadá, tak ani v případě, že bych po příčinách chyby v DRI nepátral a systém prostě jen nechal běžet, tak s takovou mírou štěstí do prázdnin svůj dosavadní rekord v uptimu nepřekonám. Takže rezignuji a naopak se budu i za cenu nechtěných restartů snažit vypátrat chybu v DRI.
|
8. 5. 2002
Jistě jste už někdy slyšeli následující úlohu:Je 5 domů, každý jiné barvy, a v každém domě bydlí jedna osoba jiné národnosti, přičenž každá upřednostňuje určitý nápoj, kouří určitou značku cigaret a chová určité zvíře. Žádná z těchto pěti osob nepije stejný nápoj, nekouří stejné cigarety ani nechová stejné zvíře jako některý z jejích sousedů.Otázka: Komu patří ryba? Brit žije v červeném domě. Švéd chová psa. Dán pije rád čaj. Němec kouří cigarety Rothmanns. Nor bydlí v prvním domku. Majitel zeleného domku pije kávu. Kuřák cigaret Winfield pije rád pivo. Majitel žlutého domu kouří cigarety Dunhill. Osoba, která kouří Pall Mall, chová papouška. Muž, který bydlí v prostředním domě, pije mléko. Kuřák cigaret Marlboro bydlí vedle toho, kdo chová kočku. Muž, který chová koně, bydlí vedle toho, který kouří Dunhill. Nor bydlí vedle modrého domu. Kuřák cigaret Marlboro má souseda, který pije vodu. Zelený dům stojí vedle bílého domu nalevo. Předpokládám, že také vám bude dobrou motivací to, že o úloze se tvrdí, že jejím autorem je Albert Einstein a 98% lidí ji nikdy nevyřeší (o pravdivosti obou faktů lze ovšem důvodně pochybovat).Musím přiznat, že i mě tato úložka řádně potrápila. Jako vždy jsem až přiliš skeptický k jednoduchým, přímočarým a heuristickým postupům a tak jsem se dobré čtyři hodiny snažil vymyslet sofistikované řešení, které by nejen dalo všechny správné výsledky, ale bylo z něj také patrné, proč to jsou právě tyto a že jiné už neexistují. Marně. Ani průchod do šířky z osekáváním, ani maticové kombinace, nic nefungovalo, naopak se mi podařilo vygenerovat dvě řešení, která byla "téměř správná" Nakonec, asi o půl jedné ráno, jsem unavený a zoufalý vyzkoušel tu nejjednodušší, zcela nesystematickou metodu zkoušení a po dvaceti minutách byl správný výsledek na světě. Prostě myšlení není někdy vůbec žádná věda.
|
1. 5. 2002
Na Živě vyšel velmi zajímavý článek, bezpochyby výborný základ budoucí bohaté flamewar, který však dle mého názoru velmi trefně popisuje marketingové praktiky nejen jedné nejmenované softwarové společnosti pomocí termínů z Orwellovy knihy 1984. Při rozmýšlení analogií jako je newspeak (jazyk, který je postaven tak, aby se díky němu nedalo na negativní myšlenky ani pomyslet, protože pro ně neexistují sémantické konstrukce), myšlenkový zločin (zločinem je už jen to, na zločin pomyslet) nebo princip válka je svoboda, svoboda je otroctví mi opravdu běhal mráz po zádech.
|
28. 4. 2002
Vzpomínám si, že kdysi dávno hrála na pozadí znělky televizní relace o počasí velmi zvláštní, jaksi disharmonická hudba. Po negativních reakcích některých diváků, hlavně prý hudebníků, byla znělka nahrazena jinou s běžnější melodií. O hodně později jsem se teprve dozvěděl, že znělka nebyla jen souborem zvuků, ale hudbou v jiné než běžné hudební stupnici.Nevím, jestli nepiši nějaký nesmysl, ale řekl bych, že skutečně většina známé hudby - bez ohledu na dobu vzniku, autora nebo žánr - dodržuje jistá společná pravidla, například také stejnou hudební stupnici (nebo přesněji množinu stupnicí nad stejnými absolutními tóny). Čím je právě tato "naše"stupnice tak zvláštní, proč nám zní harmonicky? Jak je to vlastně s jinými hudebními stupnicemi - používají se vůbec? Jak zní?
|
27. 4. 2002
Téměř po měsíci jsem se dostal ke sledování televize. která se pro mě v době pracovního vytížení stává silně okrajovým médiem. Ironicky jsem byl ihned konfrontován s jejími velmi nepříjemnými rysy v britském dokumentu Síla televize. V dokumentu tentokrát nešlo o vytváření mediální virtuální reality nebo specifické filtrování zpráv a ovlivňování veřejného mínění. Šlo o manipulování lidmi přímo na televizní obrazovce. Od ještě poměrně neviných pořadů formátu Reality TV (Big Brother apod.), po kterých se někteří účastníci prý cítí být vmanipulování do rolí zlých, namyšlených nebo jinak nekvalitních osobností (otázka je, zda jimi skutečně nejsou), přešli dokumentaristé k silné kávě v podobě show typu Jerry Springer.Z prvu jsem si říkal, co může být na moderované talkshow vlastně tak závadného. Ovšem když jsem vyslechl příběhy několika lidí, kteří byli do show vlákáni pod záminkou možnosti vyřešení svého osobního problému nebo odhalení zajímavého tajemství, ale nakonec byli před zraky miliónů diváků konfrontováni s naprosto nečekanými nepříjemnými situacemi, které se jich musely silně osobně dotknout, nebylo mi příjemně. Lépe mi nebylo ani při záběrech zachycujících skutečné manželské hádky, rvačky a potyčky. Téměř okamžitě jsem si vybavil gladiátorské zápasy starověkého Říma - moderní televize je začíná připomínat mnohem více než třeba agresivní sport. Snaží se totiž ukazovat ty nesyrovější životní příběhy, ale ne jako fikci. Dokonale divámovi demonstruje, že to co sleduje, se skutečně děje. Zdá se, že doba přímým přenosů z poprav a afektivních vražd, proti kterým jsou gladiátoři odpoledním kroužkem poezie, právě nastává.
|
26. 4. 2002
Již dávno jsem si stěžoval, že chodím čím dál tím později spát, a to nejen ve "špičkách", ale také v průměru. Až donedávna to ovšem bylo jen varování sama sebe, že něco nemusí být úplně správně, zatímco v poslední době se problém přehoupl do druhé, zákeřnější fáze - začíná mi dělat čím dál tím větší problémy ráno vstávat. Upřímně řečeno, vstát před sedmou se mi už dlouho nepodařilo a i osmá hodina je ještě docela krizová. Z mých poviností to odnáší především páteční přednáška z programování, kterou sice mohu s klidným svědomím nenavštěvovat, ale už jenom ten princip, že se nedokopu, abych na ni vstal, když chci, mě štve. Zkoušel jsem už všechno, včetně týdenního chození spát o hodinu dříve, vše marné. Navíc povinnosti neubývají, takže poslední plán chodit spát s večerníčkem asi neprojde z praktických důvodů. Přitom by stačilo jediné: kdyby se mi večer chtělo spát tak, jako se mi chce ráno, a obráceně.
|
25. 4. 2002
Kolega matematik mě požádal o konzultaci při psaní svého zápočtu z programování, konkrétně jednoduchého textového editoru. Vůbec jsem se na něj nezlobil, že nekteré problémy, které se mi jeví triviální, on ze své perspektivy považoval za komplikované a těžko pochopitelné, ale v jeden okamžik jsem se téměř neudržel. Kolega se neustále pozastavoval nad tím, proč jej chci neustále dotlačit k "složitému" řešení překreslování obrazovky po uživatelské akci tak, aby se vždy překreslovala jen minimální nezbytně nutná část obrazovky, zatímco je mnohem jednodušší překreslit vždy obrazovku úplně celou. Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že opravdu velmi jednoduché rozhodnutí, kdy např. překreslit jednu řádku a kdy řádek více, je vlastně základem praktického (nikoliv teoretického) programování a že tato drobná komplikace na straně programátora je mnohokrát vynahrazena efektivitou práce programu na straně uživatele. Nakonec jsem ho udolal spíše intenzitou a zoufalstvím svého hlasu než skutečným osvícením argumenty.Záhy jsem si uvědomil, že jsem právě zažil učebnicový příklad střetu světa programátorů a světa uživatelů. Světa, kde na jedné straně stojí efektivita asymtotická a reálná, a na druhé straně efektivita ekonomická - méně ifů, méně řádků, méně uvažování = dříve udělaná práce a dřívější odchod domů. Aniž bych chtěl nějak snižovat inteligenci mého kolegy matematika, musím konstatovat, že stejně jako já nikdy nepochopím, k čemu jsou doopravdy dobré třeba matice (přesněji celá ta teorie kolem nich, proč je prostě nepoužívat tak, jak to je nejjednodušší), on nikdy nepochopí, k čemu je divide et impera nebo optimalizace pro průměrný případ.
|
24. 4. 2002
Na českém rádiovém nebi vzplála po létech nářeků a beznadějného zatažena konečně pořádná hvězda. Jmenuje se Radio Beat a v podtitulu má Classic Rock. A přesně to hraje. To ovšem neznamená, že sem tam nestřelí i nějakou aktuální rockovou pecku, nicméně vysílání není playlist, ve kterém se co půl hodiny opakuje tatáž odrhovačka, ale naopak moderátor vybírá na skutečná přání z obrovského archivu, zbytečně písničky nestříhá ani neprokládá blbými keci či reklamami (těch je také pomálu). Co mě však nutí hovořit v superlativech, je ten fakt, se toto rádio si dovolí pustit třeba i 14minutovou skladbu od Dire Straits, tedy něco, o čem si v jiných rádiích můžeme už deset let nechat jenom snít.Držím provozovatelům Radia Beat všechny palce v další práci a vroucně si přeji, aby jeho úroveň nikdy neupadla. Jen houšť a větší kapky!
|
22. 4. 2002
Upgrade systému na Gentoo Linux v1.1a je téměř hotov, takže se mohu podělit o své postřehy a zkušenosti.Zvolil jsem radikální řez do systému (ovšem v tomto případě jiný ani není možný), sezálohoval jsem domovské adresáře uživatelů a všechna důležitá nastavení, systémové disky jsem smazal, nabootoval z 20MB ISO instalace Gentoo a začal jsem vytvářet nový systém. Kromě této varianty bootování Gentoo, která v podstatě obsahuje jen jádro, systémové utility (fdisk, e2fsprogs, reiserfsprogs, xfsprogs atd.) a GCC, existuje také image, který obsahuje balíčky mnohem více programů již předpřeložené pro platformu i686, takže v typické konfiguraci ušetříte asi polovinu času. Poté, co jsem nastavil hardware a síť (obojí šlo naprosto hladce díky tomu, že mám v počítači "slušný" PCI hardware a na síti běží DHCP) jsem nově rozdělil systémové disky, na rootovský souborový systém použil XFS a zahájil kompilaci nejnutnějších balíčků pro úspešné nabootování (kernel, Glibc, grub, GCC, bash, filetools, bintools atd.). Asi po pěti hodinách byl systém připraven na první nabootování a v podstatě běžný provoz, až na to, že neobsahoval zatím žádný "uživatelský" program. Další dva dny tedy zabrala kompilace XFree86 4.2.0, KDE 3, Liquidu, Gnome 1.4, Mozilly 0.9.9, Evolutionu, MySQL, Apache, PHP, Samby a dalších otesánků. Po některých drobných personalizacích konfigurace a doinstalování softwaru, který v distribučních zdrojových balících není, a obnovení uživatelských dat je systém připaven na zatěžkávací zkoušky. Z vlastností Gentoo je jistě nejzajímavější kompletní překlad instalovaného softwaru na cílovém stroji (s výjimkou několika binárních balíků jako Netscape 4.79 nebo Adobe Acrobat), verze 1.1a bohužel používá zatím implicitně GCC 2.95, takže pokud chcete překrádat opravdu optimálně pro svého Athlona, musíte nejprve přeložit balíček s GCC 3.0.4 a poté ještě zopakovat překlad již nainstalovaných balíčků. Další podstatnou vlastností je obsah relativně nejnovějšího softwaru, což představuje nejen nejaktuálnější releasy, ale ještě častěji aktuální (odzkoušené) CVS verze programů s případnými patchi přímo od Gentoo (aplikují se snadardně při procesu instalace balíčku). Také máte možnost jednoduše instalovat spoustu softwaru, který se z různých důvodů do ostatních distribucí nedostane (například protože neexistuje oficiální release). Správa systému sice neobsahuje žádnou grafickou utilitu, ale přesto je velmi promyšlená. V adresáři /etc má většina důležitejších programů vlastní podadresář, čímž se jeho struktura značně zpřehledňuje. Také byly kompletně odděleny init skripty od jejich nastavení a celá filozofie runlevelů z SVR4 byla dotažena do konce, takže existují v zásadě dědičné skupiny init skriptů boot, default a sigleuser. Kontrola toho, které daemony běží, je přitom velmi hezky cachována ne pomocí běžných lock a pid souborů, ale v devshm adresářové struktuře. Jak se bude Gentoo Linux chovat v praxi, o tom mohu napsat až po dlouhodobějších zkušenostech. Abych však jen nechválil, uvedu nejdůležitejší nedostatky verze 1.1a: - Několik málo ne příliš důležitých balíčků nelze automaticky nainstalovat, protože buď při jejich překladu (nebo v configure fázi) dojde k chybě, nebo protože mají nastavené špatné dependence.
- Daemon gpm pro ovládání myši na konzoli má jakési problémy s devfs.
- Velkým kámenem úrazu je lokalizace. V Xkách výjimečně jde vše hladce (obzvláště třeba v KDE je vše v pořádku), ale konzoli s framebufferem je třeba poměrně nehezky ohackovat, aby se chovala s českými fonty rozumně. Navíc oblíbené UCW fonty a konverzní tabulky do Unicode chybí.
- Xinetd nefunguje ze záhadných důvodu ve spojení s běžnými daemony jako talkd nebo identd - je třeba použít klasický inetd.
Přesto Gentoo doporučuji vyzkoušet, i když se třeba poté vrátíte ke své původní (binární) distribuci, jedná se totiž o poměrně unikátní a zajímavý přístup "Linux from scratch".
|
20. 4. 2002
Stroj Hefaistos, vybavený mou distribucí Linuxu odvozenou z TurboLinuxu 7.0, běží k dnešku s uptimem 46 dní, čímž se bezpečně umístil na třetí místo neoficiální kolejní soutěže o nejstabilnější počítač, přičemž na překonání druhé příčky bych potřeboval dalších deset dní. Dlouho jsem tedy váhal, zda nemám ještě oněch deset dní počkat, nebo provést instalaci nového kusu hardwaru. Nakonec zvítězila druhá varianta, ale kromě instalace DVD-ROM mechaniky a důkladného vyčistění vnitřku počítače (kde se za 46 dní nashromáždilo ohromné množství prachu) jsem se rozhodl také pro kompletní softwarový upgrade. Můj zrak totiž padl na distribuci Gentoo, o které jsem psal včera. Předpokládám, že upgrade bude nějakou dobu trvat, takže o výsledky se podělím jakmile budou.
|
19. 4. 2002
Michal Šrajer uveřejňil zcela novou verzi svých stránek. Když jsem s ním naposledy mluvil, říkal, že je docela jednoduché udělat stránky tak, aby vypadaly hezky a zároveň vyhovovaly přísnému validátoru na W3C, aby měly právo nosit ikonky potvrzující přesné dodržení standardu. Součástí stránek se opět stává jakýsi přehled zajímavých novinek a odkazů, ke kterému mám jen jednu drobnou výhradu.Linuxová distribuce Gentoo není zase až takovou žhavou novinkou. Vyvíjí se již zhruba rok, asi půl roku je také k dispozici široké veřejnosti a mimo jiné její autoři byli první, kteří upozornili na možné problémy při kombinaci procesorů AMD, některý chipsetů, grafických karet NVidia a používání 4MB stránek. Co je na Gentoo zajímavé? Tak především nelze stáhnout jako nějaký ISO image pro vypálení, instaluje se primárně on-line z Internetu (i když jistá možnost instalace z fyzického média tu existuje). Co je ovšem mnohem podstatnější, veškerý software se přímo na cílovém systému přeloží přímo ze zdrojáků. Tato časově poměrně náročná metoda poskytuje obrovské výhody jako je optimalizace na daný hardware, dokonalá kontrola nad tím, co a jak se přeloží atd. Navíc se nemusíte obávat, že by se instalace sestávala z bezduchého spouštění configure - make - make install. Gentoo má vlastní systém správy balíčků (zdrojových) na principu BSD Ports. Autoři ovšem upozorňují, že přes mnohé kladné vlastnosti se nejedná o distribuci pro amatéry, takže nečekejte žádnou grafickou instalaci s tlačítky, ale spíše doporučenou posloupnost příkazů, které si ovšem můžete upravit dle vlastních potřeb a mít tak opět nad vším plnou kontrolu.
|
9. 4. 2002
Petr Olšák, známý širší IT veřejnosti především jako český lokalizátor TeXu, píše ve svém článku Kam se vytráci Unix? na LinuxZone o své skepsi ohledně budoucího vývoje Linuxu, především v souvislosti s jeho "zintuitivňováním". Mohlo by se snad zdát, že se jedná jenom o výlev sklaního unixáka a příznivce příkazové řádky, ale přes výtky k některým konkrétním bodům je text docela poučný. Ukazuje totiž, že urputné snahy, aby se Linux zalíbil i klikařům a lidem, kteří z různých důvodů (buď nedostatek motivů, času nebo z prosté ignorance) nedovedou akceptovat existenci nějaké alternativy k dokonalým Windows, je občas nejen marná, ale i kontraproduktivní - je totiž za cenu toho, že při ní Linux naopak oslabuje své důležité vlastnosti, ve kterých je nepochybně lepší než komerční alternativy. A to především otevřenost, transparentnost, výbornou dokumentovanost a někdy i stabilitu. Z osobní zkušenosti mohu pohovořit například o tom, že se především do grafických prostředí implantují prvky typické z Windows, které jsou ve skutečnosti absolutně k ničemu. Zamysleli jste se už někdy nad tím, k čemu slouží takzvané "tips of the day"? Ve výjimečných případech vám sice mohou poskytnout tip, na který byste asi jinak nepřišli, ale vzhledem k celkovému počtu tipů naprosto nepoužitelných nebo naopak triviálních vychází efektivita této poznávací metody mnohem hůře než systematické studium klasické dokumentace nebo naopak systematické hledání řešení konkretního problému. Podobným případem jsou "wizardi" - je sice hezké, že umožní uživateli v několika snadno pochopitelných krocích nastavit vše, co v daném případě potřebuje, ale stejně v typickém případě musí konfiguraci ještě změnit nebo ručně zkontrolovat právě v těch bodech, které wizard skrývá. A pokud skutečně existují případy, kdy připadá v úvahu výběr několika rámcových variant, existuje mnohem unixovější řešení - šablony a ukázkové konfigurační soubory.
|
6. 4. 2002
Na serveru Instantních astronomických novin si můžete stáhnout audiozáznam přednášky Žeň astronomických objevů 2001 Dr. Jiřího Grygara. Jako již tradičně, tak také tento rok obsahuje přednáška úžasný faktografický koncentrát zajímavých objevů a nových poznatků z astronomie a příbuzných oblastí fyziky.Pokud si ovšem myslíte, že astronomie nepatří mezi vaše koníčky, nebo vás tolik faktů, které dovedl Dr. Grygar shromáždit, jednoduše nudí, poslechněte si alespoň záverečných zhruba 20 minut přednášky, kde se již hovoří spíše o společenských záležitostech, jako například o udílení loňských cen Sdružení skeptiků Sisyfos a dalších věcech, které přesahují rámec "pouhé" vědy.
|
4. 4. 2002
Když jsem si asi před dvěma měsíci přečetl v humanitně zaměřených studentských novinách Babylon recenzi Egona Bondyho na Blumfeldovu knihu Peep show, byl jsem někde na rozhraní nadšení a zvědavosti. Hned příští den jsem si knížku se zajímavým obalem, malého paperbackového formátu koupil. Ale raději, než investovat 200 Kč, jsem si měl recenzi přečíst ještě jednou a porádně - mé počáteční nadšení se totiž na rozdíl od jiných případů netransformovalo na přelouskání knihy jedním dechem. Jediné, co jsem zvládnul, bylo knihu jedním dechem prolistovat. Bondy totiž zcela záměrně v recenzi psal, že knihu absolutně nepochopil, ba co více, nepochopil ani vlastní důvod její existence, zatímco jeho náctiletý známý se nad ní upřímně bavil.Nelze říci, že by kniha, jakýsi pohled na konzumní macdonaldizovanou společnost jejími vlastními prostředky (myšlenkový chaos, útržkovitost, zveličování symbolů, vulgárnost, absurdnost, pocit, že je něco divně, ale že je to to nejlepší divně, jaké může být) neobsahovala humorné momenty nebo dokonce místa, kde autor skutečně uhodil hřebíček na hlavičku, ale to jen za tu daň, ze se čtenář nejprve prokouše tunami již zmíněného, tedy myšlenkovým chaosem, útržkovitostostí, zveličováním symbolů, vulgárností, absurdností a pocitem, že je něco divně, ale že je to to nejlepší divně, jaké může být. Zajímavá byla povídka o tom, jak pilot stihačky sestřelí dům, ve kterém je zrovna slečna na erotické lince a hovoří s ním, nebo když se ukáže, že holčička v parku na pískovišti je mnohem perverznější, než úchylák, který se nedovede odhodlat k akci. Ale tak nějak mám pocit, že je to mlácení prázdné slámy a že život je ještě mnohem horší. Nicméně knihu si kupte, možná, že jiným než mým skeptickým pohledem v ní najdete něco, co přehlížím.
|
3. 4. 2002
Lukáš Benda po dlouhé době reinkarnoval svůj Dníček aneb záznam toho, co se Lukášovi přihodilo. Přestože to Lukáš asi nerad uslyší, čtu jeho příspěvky hlavně proto, abych se pobavil. Jeho občas hrůzný pravopis a překlepy totiž někdy vedou k naprosto nečekaným významům toho, co píše, nehledě na to, že mnohé historky z Lukášova života jsou dostatečně humorné samy o sobě (výjimečně dokonce tak humorné, že jsou až k pláči). Tak například v záznamu z 28. 3. si stěžuje na drobnou chybičku v MySQL databázi serveru, na kterém má stránky: tato databáze poskytuje uživatelům běžné prostředky pro práci s tabulkami, jako je jejich vypisování, mazání atd. Bohužel z jakéhosi důvodu správci zapomněli dát uživatelům práva pro vytváření tabulek. (-) 22. 3. zase píše, že mu jeho program na předváděčce dvakrát spadnul, ale zákazník byl nadšen (to je už ta druhá kategorie, která je k pláči).
|
2. 4. 2002
Pokud se snažíte zkomprimovat obecná data, máte v zásadě jasně daná kritéria, podle kterých vybíráte z existujících variant optimální. Buď je to rychlost komprese, nebo častěji její efektivita (tedy kompresní poměr). Protože data musí po rekonstrukci přesně odpovídat těm původním, nepředstavuje špatně (nebo v daném čase spatně) vybraná varianta fatální problém.Mnohem horší je tomu například u komprese videa. Upřímně řečeno, není to vlastně řádná věda, je to alchymie - častokrát si s očima zrudlýma od sledování monitoru ze vzdálenosti 3 cm a miliontém kontrolním přehrání téhož záběru říkám, že tu ztrátovou kompresi nám byl čert dlužen. Zřejmě stejný názor zastávají také lidé, kteří navrhovali například digitální videosystém D1, který je naprosto bez jakékoliv komprese a jeho kvalita by měla být (podobně jako u Audio-CD) dána pouze kvalitou a rozlišením vzorkování. Bohužel v praxi člověk většinou nemá k dispozici 30 MB pro uložení jedné sekudny videa a tak k nějaké kompresi sáhnout musí. Kompromisní formát D2 alespoň sahá k známé redukci YUV barevných složek v poměru 4:1:1, čímž se dostaneme na 20 MB/s; ostatně tuto hrubou metodu používají snad všechny běžné videoformáty. Jak postupně procházíme po řadě formáty D4, Digital Betacam a DVCAM, dostáváme se k fenoménu dneška - DV (popřípadě miniDV). Při své datové rychlosti 3,5 MB/s poskytuje za rozumnou cenu, přestože se jedná o ztrátovou kompresi 8:1, takovou míru kvality obrazu, která vás nechá klidně spát, protože objevují-li se v DV videu nějaké artefakty ztrátové komprese, lidské oko je nezaznamená. Navíc samotný princip je založen na důvěrně známých I-snímcích z MPEG2, takže i při generování počítačového videa jsou již dobře známy postupy, jak se případným problémům vyhnout. DV video se skvěle stříhá a edituje, kompresní metoda je ve většině implementací velmi stabilní a při vícenásobné rekompresi nezpůsobuje degeneraci, navíc pomocí rozhranní FireWire se domluví profesionální DVCAM i poloprofesionální miniDV. Prostě paráda. Co ale dělat v případě, že potřebujete dosáhnout ještě vyšší komprese? V pořadí snižující se datové rychlosti představuje "poslední výspu civilizace" MPEG-2, formát důvěrně známý z DVD disků a DVB (Digital Video Broadcasting na satelitu a brzo snad i pozemně). Bohužel již zde se dočkáte bezesných nocí, kdy se budete nervozně převalovat v posteli a bude vás polévat studený pot ze vzpomínky na ty nepříjemné kostičky, které se objevily ve vašem mistrovském záběru. Marně si budete namlouvat, že běžný divák si toho ani nevšimne, protože si video nebude přehrávat 5krát zpomaleně jako vy. Kvalita komprese MPEG-2 (i MPEG-1) totiž závisí nejen na zvolené datové rychlosti, ale ve značné míře také na kvalitě implementace kompresního algoritmu (i přes obrovský pokrok PC enkoderů se tyto stále ještě nevyrovnají těm studiovým), na hodnotách v kvantizační matici, použité DCT a dalších (alchy)mystických parametrech. A co když potřebujete jít ještě níže - nemáte ani velký disk, ani DVD vypalovačku, naopak chcete nacpat hodinu videa na jeden CD-R? Vítejte v pekle. Jistě si řeknete, že nejmodernější DivX 5, již téměř dokonale dodržující standard MPEG-4, je výhrou. Je a není. Tak třeba již pouhý preprocesing videa s prokládanými půlsnímky, který je nutný, protože MPEG-4 s prokladem nepočítá, sníží o jednu třetinu kvalitu vstupního videa. A to dilema, kdy máte na disku totéž video zkomprimováno jednou s konstatní datovou rychlostí, podruhé s konstatním faktorem kvality a potřetí s proměnnou datovou rychlostí, přičemž to první je málo kvalitní, to druhé je sice docela ucházející, ale zase se nevejde na CD, a to třetí je tak někde mezi, bych nepřál ani hrdinům antických dramat. A nakonec, když se poradíte se svým psychologem, očařem a knězem, vyberete jedno zkomprimované video, sezálohujete a originál smažete, myslíte si, že jste vyhráli zase jednu bitvu s přírodou. A za měsíc, až si video pustíte, utrpíte infarkt nebo mozkovou příhodu, protože teprve teď si všimnete, že ve snímku 3151 je vidět naprosto hrozný artefakt komprese, švenkující scéna mezi 237. a 241. sekundou je mnohem méně ostrá, než si ji pamatujete z originálu, a vůbec je to celé nějaké divné. Proč jste jen nezazalohovali raději tu druhou, vetší verzi!? Možná si nakonec řeknete, o čem vlastně ta posedlost kvalitou je? Vždyť jsme dlouhé roky navštěvovali kina, kde promítal opilý promítač, který neuměl film na plátno ani pořádně zaostřit, s napětím sledovali šestou kopii VHS kazety amerického filmu a ještě dnes jsme schopni dívat se na kdejakou blbost na černobílé televizi na chatě v horách, vybaveni prutovou anténou z doby Marconniho. Odpověď neznám. Ale stejně zase příští týden budu mít nos přilepený na monitoru nebo televizi, pouštět si ve smyčce krátký záběr zkomprimovaného videa s různými parametry a na papírek si psát plusy a minusy.
|
31. 3. 2002
Vyjeli jsme na nedělní výlet do Beskyd, do vesnice a známého rekreačního střediska Řeka. Bylo krásné jarní počasí, teplo a jasno, ale jak jsme tak míjeli poslední chatku a vyrazili směrem "do hor", téměř neznatelně se ochadilo. Přestože bylo jinak sucho, sníh tající na vrcholcích hor vytvářel na lesních cestách malé potůčky. Jen asi o nějakých 50 výše se však objevila nečekaná komplikace - skutečný sníh. Nejprve jen ve stínu, ale se stoupajícími metry nadmořské výšky skoro všude, což obzvláště pro mě, obutého pouze do lehkých polobotek, nebylo příjemné. Navíc začala být také podstatně větší zima než v údolí. Strejda navrhoval ignorovat sníh a dojít po cestě až na druhý konec údolí a tvrdohlavě si za svou variantou postupu stál, zatímco já jsem jako první cestu vpřed sněhem vzdal a radeji se vrátil po původní trase zpět. Ostatní mé rozhodnutí v různých intervalech následovali. Strejda nakonec skutečně došel na druhý konec údolí - ale s dírou v botě.
|
22. 3. 2002
Podobně jako loni přicházím s krátkou reportáží z výstavy LinuxExpo. Letošní ročník byl výrazně poznamenán dvěma okolnostmi: přesunem z mírně poddimenzovaných prostor Národního domu na Smíchově do naddimenzvaných prostor Veletržního paláce a sloučením s výstavou InternetExpo.Již při letmém průchodu výstavními stánky jsem těmto změnám přičetl za vinu to, že se tak nějak vytratil nadšenecký duch přítomných a okouzlení možnostmi, které Linux a další open-source programy nabízí. Vše jako by upadlo do šedého každodenního byznysu. Skutečně, známé tváře (nebo spíše známá jména) autorů open-source programů se objevovaly sporadicky jen v koutku CZLUGu a KDE, zatímco na ostatních stáncích se buď prezentovala knižní a novinová vydavatelství (často jejich internetové sekce), Internetové společnosti (ať už nabízející webhosting nebo propagující vlastní webové servery) a především firmy s vlastním proprietálním softwarem, který mimo jiné běží snad také na Linuxu. Z trojice loňských tahounů výstavy - SuSE, Borland, Mironet - první vůbec nevystavoval, druhý neměl zrovna co převratného nabídnout (zatímco loni to byla novinka Kylix) a stánek Mironetu úplně zapadl, protože na rovné výstavní ploše nenapodobil předchozí úspěch s patrovým ochozem. Také přednášky byly oproti loňským docela propadové. Ty týkající se Internetu od pánů Špinara a Bojara byly příliš povrchní a ostatní se opět věnovaly čistě demonstraci a propagaci vlastních proprietálních řešení. Je skutečně nesmírná škoda, že pořadatelé nevyužili možností dvou podstatně větších přednáškových místností a lepší techniky, a opět nezařadili témata typu "Linux na high-end systémech" nebo "Právní problematika open-source", na kterých bylo minule narváno a mnozí posluchači se do přednáškové místnosti ani nevešli. Jako jednu z mála skutečně zajímavých přednášek lze ohodnotit představení vývoje a použití prostředí KDE jedním z jeho programátorů, Lukášem Tinklem. Přes všechny mé výtky nelze ovšem výstavu odsoudit jako nepovedenou, už třeba jen kvůli expozici "Český hacking", jakési průmyslové koláže pochybné umělecké hodnoty ze starého hardwaru, pokrčených papírů s načmáraným hacked a vzájemně nesouvisejícími texty, u které opět netušíte, zda ji její autor JXD myslí vážně, nebo si z vás jenom dělá legraci. Je ale bohužel fakt, že nezaujatý návštěvník by už jen ztěží našel důvod, proč se výstava jmenuje LinuxExpo. No, uvidíme zítra, organizátoři slibují - pokud už nic jiného - alespoň zajímavější přednášky.
|
19. 3. 2002
Téměř po měsíci usilovné práce jsem úspěšně zvládl dosud nejtěžší zkoušku mé dosavadní školní docházky. Musel jsem jen souhlasit se slovy, která asi před třemi měsíci pronesl Jirka Benc, totiž že matematická analýza s Doc. Holickým se sice podobá peklu, ale pokud se podaří toto peklo přežít, výsledek stojí za to. Nikdy jsem nebyl dobrý matematik a navíc trpím velmi selektivní pamětí - věci, které v praxi nepoužívám, okamžitě zapomínám - takže uložit si napevno do paměti korektní důkaz Heineho věty (a dalších téměř 30 těžších tvrzení) nebylo triviální. A právě proto, že to stálo tolik námahy, tak už tyto znalosti nikdy nezapomenu, což je ten nejlepší výsledek.Jen několik hodin poté, co jsem od Doc. Holického obržel známku velmi dobře, jsem jej náhadou potkal v ulicích Prahy. Přestože jsme se bavili jak jinak než o matematice, náš rozhovor se dal poprvé nazvat neformálním. Ne jako mezi dialog boha s věřícím, ale spíše guru s žákem.
|
8. 3. 2002
Rok ďábla scénáristy a režiséra Petra Zelenky je velmi zajímavý film, u kterého se můžete nejen dobře bavil a užít si výborné hudby, ale také přemýšlel nad významem našich životů vůbec. Většina recenzí, které na film vyšly, chválí nebo kritizuje jednotlivosti, ale nepíše nic o tom pocitu, nahlédnout na chvíli do Vesmíru B. Víme, nebo si alespoň můžeme domyslet, že řada událostí, které film vykresluje, se nikdy nestala a nebo se stala úplně jinak, ale vůbec bych se nedivil, kdyby mé povědomí o skutečném průběhu událostí byla jen mystifikace a film by byl pravdivý.Vlastně ani dost dobře nepoznáte, kdy skončily úvodní reklamy a upoutávky na filmy, které teprve příjdou do kin, a kdy Rok ďábla opravdu začíná. A když končí, je vám líto, že nepokračuje dál - stejně, jako je vám líto, když nevíte, co se stane zítra. (Taky mi připadá, že Jarek Nohavica je typický trenýrkář (vždyť je to vidět i z obalu desky Mikymauzoleum ;-)), ale nevím proč. Nevím ani, jaký je mezi trenýrkáři a slipaři rozdíl. Vím, že Jaz Coleman vyváděl z Killing Joke různé věci, ale nevím, jestli je okultista.) Po shlédnutí některých filmů mám pocit, že by bylo hezké, kdyby jejich obsah byl realitou - protože ta skutečná realita je krutější nebo nudnější. Rok ďábla mě naplňuje pocitem, že to je realita, ale že vůbec není krutá ani nudná. Záleží jenom na tom, jestli dokážeme mlčet a slyšet melodie.
|
2. 3. 2002
Zhruba před třemi týdny jsem se zamýšlel nad osudy jádra 2.4 a komentoval konfiguraci mé osobní distribuce založené na spojení Turbolinuxu a Red Hatu. Mohu jen konstatovat, že jak jádro 2.4.17, tak má konfigurace se po dobu téměř měsíce chovají naprosto stabilně a dokonce systém už běží nepřetřžitě téměř 15 dní bez sebemenších problémů (běžel by i déle, nebýt mé vlastní hlouposti, kdy jsem si přesunul soubor passwd a poté se odhlásil ;-)). Eric Raymond sice předevčírem napsal, že patchování jádra je v krizi, ale nově uvědené jádro 2.4.19-pre2 obsahuje celou řadu rozsáhlých updatů (ne oprav chyb, ale vylepšení), které jeho slova jaksi nepotvrzují. Zdá se, že není až tak špatné mít nasazené černé brýle a potom být mile překvapen.
|
18. 2. 2002
Při hodnocení výroků premiéra Zemana během jeho návštěvy v Izraeli jsem na rozpacích. Je-li vše, co pronesl, skutečný výplod jeho mysli, potom sice nechápu, proč zastává tak radikální a nesmiřitelná stanoviska, ale zároveň se pozastavuji nad tím, jak politika pokrouceně chápe princip pravdy. Totiž místo toho, aby se politici zabývali tím, co vede Zemana k tak příkrým soudům a snažili se jeho výroky vyvrátit fakty, tak jej jen okřikují, že podobné názory nejsou pro kandidátskou zemi EU vhodné.Pokud Zeman svá slova nemyslel tak, jak je pronesl, potom považuji jeho výmluvu o nedokonalé angličtině naopak za ještě větší mezinárodní fiasko. Premiér leze do Izraelské televize a novin, hovoří světáckou angličtinou a přitom si není přesně jist, co říká a co by to mohlo znamenat. Proč dělá věci, které jsou nad jeho (jazykové) schopnosti a nevezme si k ruce překladate? Ne snad proto, aby některé výroky, jejichž hloubku není v daném okamžiku schopen pochopit, mohl později svést na svou neznalost?
|
4. 2. 2002
Jádra Linuxu řady 2.4, přes veškerou pompéznost, s níž vstoupila na scénu a přes novinky, které obsahují, jsou jako kdyby prokletá. Bludný kruh tvořený problémy se stabilitou a neochotou nestability odhalovat, se sice již podařilo částečně oslabit, ale možná i díky tomu stále více lidí kritizuje dosavadní způsob patchování jádra, kdy zařazování oprav do jádra závisí výlučně na správci (maintainerovi) konkrétní vývojové větve. Mnozí upozorňují, že Linus není nafukovací a už prostě nezvládá, jiní kritizují (ne vždy oprávněně) některá jeho konkrétní rozhodnutí (např. odmítnutí VM Rika Van Riela). Pro mě je mnohem podstatnější zjištění, že mnohé opravy jádra, které dělají tvůrci jednotlivých distribucí, se do oficiální vývojové větve někdy ani nedostanou. Je pravda, že se ve většině případů jedná o korekce typu změny ostré nerovnosti na neostrou nebo posun indexů, ale je pochopitelné, že je-li v jádře takových neopravených "překlepů" více, na stabilitě tím rozhodně nezíská.Řada 2.5 obsahuje spoustu nových zajímavých vlastností, jako třeba reinkarnaci Van Rielova VM, O(1) scheduler s podporou real-time schedulingu, podpora USB 2.0 atd., ovšem co jsou všechná tato zajímavá vylepšení platná, když velká část programátorů považuje řadu 2.4 za stabilní jen podle názvu?
|
3. 2. 2002
Zbylo mi ještě trochu práce po půlnoci, ale protože v tuto dobu se již křivka mé efektivity prudce láme dolů, pustil jsem si zároveň televizi. Na ČT2 byly nové videoklipy z Velké noční hudby (čím dál tím více klipů se mi líbí především pro jejich vizuální zpracování a čím dál tím méně kvůli hudbě) a potom ukázky z několika docela zajímavých koncertů. Na německé WDR jsem také po strašně dlouhé době zahlédl Rockpalast, tentokrát také se záběry z loňských koncertů. Musím konstatovat, že veřejnoprávní WDR investuje do kvalitních živých záznamů velké peníze a na výsledku je to patřičně znát - jen málokdo si dovolí pokrýt tři simultální koncertní pódia třemi kamerami z ruky, dvěma až třemi studiovými (!) na předpodiu a jedním jeřábem (vše tedy krát 3)...Ano, opět se dostávám do známého problému, že si nedovedu vychutnat koncert nebo videoklip, aniž bych neustále přemýšlel o technické realizaci, o tricích, o rozpočtu. Pokud je ovšem technická realizace tak dokonalá, že je až neviditelná, potom si koncert opravdu užívám.
|
1. 2. 2002
Možná jsem jen podlehl dokonalé PR fikci, ale při sledování několika krátkých záběrů z prostředí nového studia Pixar jsem nabyl dojmu, že pracovat u této společnosti je především celodenní zábava. Obrovská, architektonicky vyvážená budova, v kancelářích všude spousta obrázků, hraček, blbůstek, (výkoných počítačů), na širokých chodbách pohovky, každý týden nějaká akce (pouštění papírových létacích strojů). Člověk se skoro diví, kdy ti lidé vlastně pracují.Určitě jsem naletěl PR iluzi, tohle přece není ve skutečnosti možné... ;-)
|
31. 1. 2002
Je večer, já doma poslouchám album skupiny Psí vojáci a přemýšlím nad paradoxy mediálního světa. O Psích vojácích jsem už párkrát slyšel a nelze říci, že by se jednalo o krátkodobě existující kapelu. Přesto nechápu, jak jsem mohl tak dlouho absolutně neslyšet tak úžasnou, promyšlenou a pohodovou hudbu, přestože jsem mnohokrát měl na podobný žánr chuť (spíše jsem po něm měl hlad) a hledal jsem jej. A neviděl jsem.Dovedl bych pochopit, proč většina rádií nehraje Psí vojáky v popových hitparádách nebo mezi písničkami na přání (i když, formálně vzato, kdyby si je někdo přál...), ale pokud je nemohu slyšet ani třeba v nočním proudu, nechci ani domyslet, jaké další hudební skvosty jsou v lepším případě skryty mému sluchu, v horším případě převálcovány tím bezrozměrným konzumním balastem hudebních vydavatelství, který se ze všech stran valí neustále kolem dokola opakován a připomínán, jako by byl jediným necenzurovaným kvazi-uměním v jakési konzumní totalitě. Prál bych si, aby ruka trhu byla zase ovládána svobodným rozhodnutím a výběrem posluchačů, ne předvýběrem vydavatelů, dramaturgů a hudebních režisérů, o jejichž skutečných schopnostech mám čím dál tím menší iluze. Pokud mohu parafrázovat Jiřího Grossmana - tento paradox bych dovedl pochopit jen v tom případě, že by si vydavatelé ty skutečně dobré věci pouštěli sami doma na půdě.
|
27. 1. 2002
Po dalším dnu stráveném přípravou na zkoušku z matematické analýzy jsem byl nucen pozorovat kromě pádu kolejní DNS (někdo na Sisalu zaregistroval počítač s názvem networ(c)k a vůbec neuvážil, že s tímto neplatným identifikátorem DNS servery odmítnou i celou zónu; poté stačilo už jen počkat, až vyprší platnost té staré a katastrofa byla na světě) také zatuhnutí Michalova stroje, který nějak neustál přepínání mezi dvěma instancemi XFree86.Jako jedinou zajímavou featuru Windows XP jsem vždy považoval "rychlé přepínání uživatelů", kdy se jakoby odsune desktop jednoho uživatele a bez přerušení aplikací se může přihlásit uživatel jiný. XFree86 jsou bohužel zatím koncipována silně jednouživatelsky (umožňují sice spravovat více samostaných výstupních zařízení nebo myší, ale jen jeden znakový vstup) a navíc procesy mají standardně oprávnění svého mateřského procesu, takže přímá implementace přepínání uživatelů by mohla probíhat pouze na úrovni konkrétního window-manageru nebo pracovního prostředí. Jiné jednoduché řešení v podobě spuštění další instance X serveru pochopitelně funguje, ale nová instance běží s oprávněními původního uživatele, což jaksi není to pravé. Rozhodl jsem se tedy udělat malý hack v display-manageru GDM, aby podporoval nejen více svých vlastních instancí, ale také více paralelně běžících X serverů. Přihlašování do jednotlivých desktopů potom probíhá regulerně v rámci display-manageru a je to tedy ještě robustnější řešení, než v případě Windows XP. Mé změny v GDM nejsou zatím dost dobře zveřejnitelné, protože se skutečně jedná jen o horkou jehlou šité úpravy závislé na mé konfiguraci (nejsem si ani přesně jist možnými bezpečnostními riziky), ale až budu mít více času, rozhodně se pokusím dostat koncepce mých změn přímo do vývojového stromu GDM. Pokud vás tedy ještě napadá nějaká vlastnost Windows XP, která by Linuxu chyběla, dejte mi vědět... ;-)
|
15. 1. 2002
Opět se do jedné matfyzácké diskuze zapojil svým naprosto jedinečným způsobem Lumo, jediný člověk na této planetě (pardon, vlastně v celém vesmíru), který má vždy pravdu. Tentokrát se pokusil s ním vést dialog také Martin Trčka a již asi ve třetím mailu byl označen za komunistického teroristu a fanatického linuxáře, vše na základě naprosto absurdních interpretací odkazů na jeho stránkách a textu, který tam není vůbec uveden. Teprve teď jsem definitivně pochopil, že s Lumem není možno vést ani diskuzi, ani flamewar, protože díky jeho vytříbenému umění mlžení, demagogie, chytání za slovo a překrucování faktů vždy nakonec vyjde jako vítěz - ba co více, jako ten, kterému ostatní křivdí a záměrně mu nechtějí kývnout na jeho svatou pravdu.Majkl Pravda dnes rozšířil svůj soubor axiomů našeho vesmíru: Med je dobrý. Drogy jsou špatné. Lumo je debil.
|
11. 1. 2002
Během večera za mnou několikrát přišel Martin Trčka, že potřebuje poradit s nějakým problémem v Nachosu, což je matfyzácký výukový operační systém - nebo přesněji řečeno základ operačního systému, který se studenti v rámci semestrálních prací snaží vylepšit o další potřebné komponenty. S přibývajícími problémy si ovšem stále více začínám myslet, že ani tento základ není navržen zrovna dobře a přestože v principu možná dostatečně dokumentuje principy fungování operačních systémů, neukazuje principy optimální. Navíc mě zaráží, že přednášející sám nemotivuje studenty k používání moderních postupů, což usuzuji například z toho, že na vývojovém stromě pracuje paralelně více lidí, aniž by používali CVS nebo nějaký jiný systém správy verzí.Neustále Martinovi připomínám, že Minix lze používat jako seriózní operační systém (byť silně odlehčený), přestože také vznikl pro čistě výukové účely. On zase reaguje tak, že Machos a Minix jsou o něčem jiném, protože druhý slouží jako příklad funkčního systému, zatímco první jako systém, který se funkčním teprve má stát. Ovšem když sám občas zmíní nějaký spor v jeho návrhu, o tom stání se funkčním silně pochybuji.
|
10. 1. 2002
Gentleman mě v poslední době docela štve formou výzvy na svých stránkách, aby návštěvníci pro něj hlasovali do ankety Osobnost českého Internetu 2001. Na samotnou výzvu má pochopitelně plné právo, ale skutečně nechápu, proč tak zdůrazňuje, že každý člověk může v anketě hlasovat více než jedenkrát (pro něj) a že to vlastně není vůbec špatně, protože v soutěži vůbec o nic nejde. Pokud se již pokusím nemyslet na název ankety jako na zkrácené pojmenování jejího významu - nalezení skutečně nejvýznamnějších osobností českého Internetu, kteří různými způsoby přispěli k jeho rozvoji, stejně si nemyslím, že ji lze považovat jen za jakési hodnocení oblíbenosti. Vždyť výherce neobdrží titul "nejlepší propagátor své osoby na českém Internetu", ale titul mnohem čestnější.
|
6. 1. 2002
Linus Torvalds získal cenu World Technology Award for Technology Innovation, pro některé paradoxně v kategorii komerce. V hodnocení jeho přínosu bylo zmíněno také Open Source paradigma, velice zajímavé pojmenování způsobu využívání softwaru typu Linuxu.Spousta lidí dodnes nedovede princip Open Source pochopit, považuje jej v lepším případě za nefunkční model, v horším případě dokonce za jakousi sektářskou či dogmatickou záležitost, která se snaží jen zmařit vše dobré, co bylo v oblasti komerčního vývoje vytvořeno. Ve skutečnosti se ale nejedná o žádnou svatou válku zaslepených šílenců proti komerčnímu softwaru, je to snaha o vytvoření kvalitního softwaru. Nejedná se o komunismus, který chce, aby všichni měli stejně. Není to ani způsob práce (podle některých lidí druhořadých) programátorů, kteří ve dne vydělávají manuální prací a po nocích programují. Podle poroty World Technology Award je Open Source revoluční model vývoje softwaru, vytvářející jednu z nejdůležitějších částí softwarového inženýrství vůbec. Open Source model je postaven na volném sdílení a možnosti modifikace zdrojového kódu, na volném sdílení myšlenek. Komerční zisk potom neplyne s licencování tohoto kódu, ale z jeho reálné aplikace, spravování a kombinování. Linux a další volně šiřitelné operační systémy už nyní tvoří pivotální jádro Internetu a mobilních komunikací. Programátoři Open Source tvoří světovou komunitu, ne ovšem ve smyslu náboženském nebo politickém, ale spíše vědeckém.
|
28. 12. 2001
Na Rootu vyšel článek, který doporučuji přečíst sobě i každému, než se zase rozhodnu diskutovat o Linuxu, free softwaru a dalších zajímavých věcech. Jsou ovšem lidé (profesionální nebo posedlí ohněmetači), kterým by nestačilo, ani kdyby jej četli desetkrát po sobě...
|
26. 12. 2001
Na Živě vyšel už před pěti dny zajímavý článek popisující příběh onoho již téměř legendárního přepínače More Magic z MIT. Rád jsem si tu historku zase jednou připomněl a docela mě překvapilo, že v článku je uvedeno také několik možných vysvětlení skutečné funkce přepínače. Nikdy mě nenapadlo nad způsobem jeho fungování vážně uvažovat a přesto se mi teď zdá, že to už nemusí být takový nesmysl jako původně.
|
13. 12. 2001
Když jsem se v neděli z mailu M.T. dozvěděl, že zemřel Ladislav Zajíček, považoval jsem to nejprve za naprostý nesmysl a špatný žert někoho, kdo takovou desinformaci vypustil do oběhu. Zpráva prý poprvé zazněla v Katovně z úst Elzetova přítele Jan Rejžka. Katovnu jsem ovšem viděl jen od druhé poloviny, takže jsem o tu informaci přišel. Teprve v pondělí se na Netem objevila zpráva jednoznačně potvrzující tuto skutečnost. A nelžu vám, nebylo mi příjemně. Dále se už pak jen objevovaly další články, jejichž krátký seznam je uveden na konci mé vzpomínky.Ladislava Zajíčka (neboli Elzeta) jsem si oblíbil již jako šéfredaktora časopisu Bajt, který dle mého názoru představuje dodnes nepřekonaný kvalitativní etalon počítačového periodika. Když jsem se ho po několika letech v mailu ptal, zda by nebylo možné sehnat zdrojáky některého čísla Bajtu v LaTeXu, odpověděl mi, že není moc archivní typ a že vůbec neví, kde by to měl hledat. Ovšem ve skutečnosti Elzet byl neuvěřitelný grafoman - jeho články na News on Net byly vždy naprosto vyčerpávající, bez vynechání jediné reference nebo podstatného faktu. Často jsem zůstával jen v němém úžasu, kolik informací dovedl Elzet o daném tématu na Internetu najít, jak zvládl prostudovat haldy materiálů (nehledě na stovky diskuzních příspěvků třeba na Slashdotu) a vyextrahovat z nich to podstatné a dokonce vše podstatné. S některými jeho názory jsem se plně ztotožňoval, některé ve mě vzbuzovaly velmi kontroverzní myšlenky. Jeho kritika omezování svobod a práv mi byla vždy inspirací a novým pohledem na věc, i když se častokrát stávalo, že jsem se jeho snad až příliš paranoidního pohledu na svět "přejedl", a chvíli jsem jej ignoroval, abych zahnal ten pocit úplné marnosti malého kolečka v soukolí. Vždy jsem si ale říkal, že si takový luxus vlastně mohu i dovolit, protože tady vždy zůstane někdo (konkrétně Elzet), kdo nezamhouří oka a v případě, že se zase něco důležitého stane, tak mě a další lidi vzburcuje k odporu. Vůbec jsem si nepřipustil myšlenku, že by tady Elzet nemusel být. A teď už není... Mráz mi přecházel po zádech, když jsem si během pročítání diskuzí vzpomněl, jak vypadá poslední Elzetův článek na Netem - úplně prázdný, jen s prostorem pro diskuzi. Byl to náhodný omyl, který už nestačil opravit, nebo záměr? Je to naprosto nepopsatelné: člověk, který pro mě znamenal jednu samozřejmou, ale přesto skálopevnou jistotu (myšleno svými názory a nekompromisními postoji), byl odstraněn jedinou jistotou totální. Velice bych si přál, aby se na Elzeta nezapomnělo, aby byly jeho komentáře a články vydány knižně, aby se nadále používal jeho termín "kameníci". Elzete, nevím, jestli to bez Vás zvládneme, ale budeme se snažit! Stručný pohled na život Ladislava Zajíčka (LUPA) Diskuze o Ladislavu Zajíčkovi Zpráva na Penguinu Nekrolog od Petra Koubského (SWnet) Přepis rozhovoru Jana Buriana a Ladislava Zajíčka (Neviditelný pes) Poslední rozloučení s Ladislavem Zajíčkem (Netem)
Update: Velmi zajímavý článek napsal na Britských listech Dr. Kofránek, Elzetův osobní lékař, přítel a redaktor Bajtu. Doporučuji.
|
14. 11. 2001
Je 19.00 a budova menzy 17. listopadu praská ve švech. Je tady několik set studentů, převážně matfyzáků, kteří se (myšleno prváci) těší na Beánii a Jarníkování a kteří se (myšleno ostatní) také těší na Beánii a Jarníkování (ale trochu jinak). Celá akce je doprovázena mírným organizačním chaosem, lidé se žlutými páskami na ruce pobíhají mezi lidmi u baru, kteří se už docela dobře baví, nosí různé krabice a techniku. Nakonec vše začíná asi o hodinu později v prvním patře, kde zástupce děkana doc. Plášek omlouvá nepřítomnost šéfa fakulty, protože se ve stejnou dobu konalo zasedání Akademického senátu.Samotný rituál Jarníkování nebudu popisovat, protože bych tím určitě prozradil nějaké tajemství a nepochybně bych případné budoucí matfyzáky připravil o překvapení. Každopádně se tvrdí, že podstoupení tohoto rituálu je nutnou (nikoliv dostačující) podmínkou složení zkoušky z matematické analýzy - oč je zajímavější, že někteří mí kolegové dali před zajišťováním této nutné podmínky raději přednost jakémusi fotbalovému přenosu v televizi. Večer a noc pokračovala dále různými akcemi: tak například projekce "kultovního" filmu Matfyzák se kvůli technickým problémům nepovedla, technickými problémy (přesněji špatným ozvučením) trpělo také předčítání O'Henryho básní v podání pana proděkana - tam ovšem byly obtíže způsobené přeplněným sálem a hlukem odjinud vynahrazeny obsahem básní. Také vystoupení matfyzáckého kouzelníka s výrazným ostravským přízvukem a rockový koncert v kinosále se celkem povedly. Jeden z největších zážitků však představovala výstava Matfyzák včera, dnes a zítra. Jednalo se o expozici s odborným výkladem, kterou mohla shlédnout vždy jen malá skupinka návštěvníků najednou, takže fronta jako na banány před zavřenými dvěřmi ještě více povzbudila napětí a očekávání. Uvnitř jsme pak mohli shlédnout několik unikátních exemplářů matematických a fyzikálních jevů (o kterých přízemní vědátoři tvrdí, že nemohou reálně existovat), skutečný výklad některých tvrzení, zákonů a pojmů (mj. také fotografii dcery hajného, autora známé Hajného věty o limitách funkcí) a také exkluzivní tajnou fotografii matfyzáka zítřka.
|
2. 11. 2001
Když jsem poprvé viděl znělku nové série Star Treku pod jménem Enterprise, byl jsem naprosto v šoku, a to hned ze všech důvodů, proč může být člověk v šoku. První negativní zjištění nastalo hned po několika prvních sekundách, kdy jsem si uvědomil, že znělka je úplně jiná než cokoliv, co jsme za 35 let viděli (a aniž bych chtěl o toto překvapení připravit, tak také slyšeli). Jak jsem se ovšem díval dále, nepříjemné zjištění nahradil naopak šok příjemný. Znělka samotná má totiž jak eleganci znělky originální série, tak patos Nové generace, tak krásu znělky Voyageru a navíc to cosi, co je jen velmi těžko popsatelné. Něco, co říká, že teď se skutečně podíváme do průkopnické éry Federace, do doby, kdy byl vesmír ještě tajemný a neprobádaný, do doby, kdy není hlavní náplní Hvězdné flotily řešit malicherné spory a problémy, ale zkoumat a objevovat. Vstupovat tam, kam člověk ještě nikdy nevkročil.
|
29. 10. 2001
Tak konečně vím, jak přesně vypadá M.T., bratr J.T. Po dlouhé řadě emailů jsme uznali, že by nebylo na škodu potkat se také osobně - už jenom proto, že jsme oba studenti MFF. Ale stále se nám to nějak nedařilo. Určitě jsme se mnohokrát náhodně potkali, ale nikdo z nás neměl tu jistotu (nebo odvahu) oslovit toho druhého, a tak došlo na první kontakt až dnes.Dlouho jsem nechápal, proč se ve Star Treku i jiných sci-fi dělají s prvním kontaktem takové servítky. Teď už tomu rozumím. Navíc se dokonce ukazuje, že budu-li mít štěstí, budeme s M.T. sousedé, ale tato záležitost se bude ještě určitě velmi dramaticky vyvíjet.
|
27. 10. 2001
Jen náhodou jsem se přidal k výpravě M.M. a M.S., kteří jeli na Smíchovské nádraží provést nějaké dvě známé M.M. (tedy jednu známou a jednu neznámou) po Praze.M.M. nám představil a později jsme sami poznali dvě velmi příjemné a inteligentní společnice, se kterými jsme nejprve navštívili Pražský hrad a Žižkovský vysílač, poté čajovnu na Strossmayerově náměstí a nakonec studentskou restauraci Karlos na Jižním městě. Byl jsem opravdu mile překvapen, že ještě nevymřel tento druh žen, které nejsou ani přehnaně emancipované, ani submisivní, ani příliš namyšlené, ani zamlklé, ani příliš bláznivé a ani příliš přízemní. Prostě fajn. Hluboce doufám, že také ony nepovažovaly dnešní návštěvu Prahy za promarněnou sobotu.
|
26. 10. 2001
Počítače
Media Player, tedy vynikající přehrávač velkého počtu formátů počítačového videa, byl í díky mé drobné pomoci portován na platformu IRIX. Takže nyní exituje jediný zdroják, který umožňuje přehrát MPEG-I, MPEG-II a třeba DivX ve Windows, na Linuxu (nejem x86, ale i jiné architektury), Solarisu a IRIXu.V posledních dvou dnech permanentně překládám CVS zdrojový strom na různých strojích s různými unixovými systémy a lovím zapomenuté chyby.
|
23. 10. 2001
Bych bych nerad, kdybyste si z mé mikrosérie o doc. Pultrovi odvodili cokoliv špatného, jako například že to není člověk na svém místě nebo že snad neví, co dělá. Naopak, je to skutečně vzdělaný a výtečný odborník, jen má jisté rysy svérázného matematika.Dokumentovat to mohu na dnešní historce, která ukazuje, jak hluboce doc. Pultrovi záleží na tom, aby vše pochopil opravdu každý jedinec v přednáškovém sále. Nejen, že se periodicky vyptává, kdo danému faktu rozumí a kdo ne, ale dokonce ochotně, několikrát a pokaždé jinak vysvětluje méně zřejmá fakta. Také tentokrát nebylo jednomu člověku něco jasné, ale dokonce i po třetím vysvětlení nebylo jasnější. Pultr tedy už trochu rezignovaně řekl: "Já se prostě nemohu dívat, jak se ten hoch trápí. Přijďte za mnou po přednášce, já vám to vysvětlím ještě jednou."
|
15. 10. 2001
Velmi jsem si oblíbil Unixovou laboratoř naší fakulty. Vůbec mi nevadí systém registrace pomocí telefoní karty (nevím, proč si na něj tolik lidí stěžuje) a naopak oceňuji, jak v laboratoři všechno krásně funguje i v případě všemožných krkolomných kombinací Linuxu, Linuxu na Sparcích, Solarisu a IRIXu. Přestože jsem si z počátku jenom tak hrál převážně s IRIXem na strojích SGI, abych si konečně osahal Unix na naprosto ne-Wintelovské architektuře, rozhodl jsem se, že budu dělat také něco rozumného. Takže se snažím portovat na platformu IRIX známý Linuxový Media Player, abych se rovnou naučil také něco o programování na této platformě. Práce jde celkem hezky kupředu, zatím funguje grafický výstup pomocí X11 a přehrávač přehrává MPEG-1, MPEG-2, DivX ;-) a OpenDivX, vše zatím bez zvuku.
|
14. 10. 2001
Poslední tři dny kombinuji poměrně marné snahy vylečit se (mám teplotu, rýmu, kašlu a bolí mě v krku) s předem naplánovanou pátrací hrou pro pražské děti "na zloděje a policajty". Má role ve dvoudenní hře je sice malá, ale bohužel velmi podstatná, takže musím mezi pocením a pojídáním prášků také vyjít do města, otužovat se a běhat. Kupodivu se zdá, že mé nachlazení se těchto aktivit bojí ještě více než já, a zůstává samo doma.Původně byla hra naplánována až pro 24 dětí, nakonec se přihlásilo jenom 8 a na hru samotnou přišly 4. Přesto jsme zažili spoustu zajímavých okamžiků při sledování v metru, s nefuknčním telefoním automatem, který měl hrát další klíčovou roli v kontinuitě příběhu atd.
|
8. 10. 2001
"Najucinnejsiou zbranou diktatora je mysel podriadenych."90% vsetkych medialnych spolocnosti v USA vlastni 15 medialnych korporacii. 50 ich predstavitelov ovlada verejnu mienku 220 miliona Americanov. Americka spolocnost je v pasci medialnej tyranie zamaskovanej ako slobodny a otvoreny system. Na dosiahnutie cielov staci ovladat len nazory ludi. Media stimuluju Americanov citit sa sice zranitelni ako individua, ale neomylni ako Americania, obyvatelia krajiny, ktora je "Number one" - najvacsia, najlepsia, najbohatsia, najdemokratickejsia... Novinari a redaktori odstranuju v nasich mysliach akekolvek miesto pochybnosti, deklaruju dobro a zlo, pozitivnych a negativnych, teroristov a sudcov. Realny svet je nahradeny falosnou realitou medii potrebnych na argumentaciu a uspokojovanie odpovedi. Kontrolovane, nazorovo monoliticke media posilnuju sami seba predkladanim takmer jednostranneho pohladu. Iluziou medialnej roznorodosti zlyhavame v uvedomovani si faktu, ze sme manipulovani. Neexistuje realny medialny nesuhlas, alternativny zdroj faktov a myslienok pristupny velkej mase ludi dovolujuci im formovat ich nazory vzajomnou konfrontaciou. Tolik citace z velmi politického hacku Českých novin. Ač nejsem hacker, tentokrát bych se pod něj klidně podepsal, protože vyjadřuje přesně to, na co mnozí (marně) upozorňují již velmi dlouho. Was George Orwell right?
|
3. 10. 2001
Zatímco v minulých měsících a potažmo letech byla převážná část návštěvníků deníčku z řad modemistů, ode dneška se situace dost radikálně změnila. Část dial-upových čtenářů zůstala, ale jejich odliv kompenzuje masivní útok čtenářů z počítačových pracoven nejrůznějších vysokých škol. Je to docela zajímavé, protože zatímco u dial-upu lze v nejlepším případě (a bez zbytečné námahy) vystopovat jen město připojení, u akademických sítí se dá zjistit většinou i přesný konkrétní počítač v konkrétní laboratoři.Je to možná i sen každého, kdo publikuje nějaké názory na Síťi, vědet, jaké jsou bezprostřední reakce čtenářů, i pokud se jim zrovna nechce psát do diskuze. Jsou stejného názoru nebo nesouhlasí? Mohli by informace v článku nějak doplnit? K odpovězení na tyto otázky samozřejmě znalost místa, odkud a kdy čtenář deníček četl, nestačí, ale může alespoň něco naznačit.
|
2. 10. 2001
Pokud jste již někdy četli Úvod do matfyzáka, jistě vás zaujala pasáž o akademiku Pultrovi. Po dnešní přednášce jsem jej konečně poznal osobně. Z počátku bylo docela matoucí to zjištění, že Pultr přechází volně od nezávazné konverzace s davem v přednáškovém sále o zajímavých aspektech života lidského k matematické teorii a zpět. Ovšem po krásné etudě s otevřeným oknem muselo být všem jasné, že pokud se zrovna diskutuje o binární operaci "míchání teplé a studené vody", je to stále matematika, stejnětak že když dělá Pultrovi problémy roznásobit dva dvojčleny, musíme mu trochu pomoci.
|
1. 10. 2001
První den na MFF UK by se dal nazvat přesvědčivý, protože jsem se přesvědčil o pravdivosti mnohých skazek, které se různě (obvykle jednosměrně) šířily od studentů MFF (a absolventů GMK) směrem k tehdejším studentům GMK.Tak například již vím, proč jsme byli tolikrát varováni, abychom nebrali první semestr na lehkou váhu, přestože se nám může zdát triviální a příliš neoplývající ani novými informacemi, ani novými (exaktnějšími) postupy. Kromě toho, že každý pedagog má svou trošku zmatenou metodu výkladu, skutečně neříkají žádné převratné věci. Jak jinak se to ovšem musí jevit těm, kteří nemají za sebou čtyřletou průpravu v axiomatické vystavbě matematické teorie. Již během druhého cvičení se z davu ozývaly protestní povzdechy, které ukazovaly, kde se v prvním semestru MFF bere ta 50% studijní úmrtnost. A jak jinak se nám to bude jevit v době, kdy se již nebudeme pohybovat na důvěrně známé půdě vyšší, ale přesto středoškolské matematiky.
|
23. 9. 2001
Za všechno může ČEZ! Pouští do nás nějakou divnou elektřinu!Tak asi tohle bych si měl myslet právě teď, když se pomalu do věčných lovišť odebírá další poměrně drahé elektrické zařízení z naší domácnosti. Všechno začalo celkem nevinně před třemi měsíci 15" monitorem. No co, silnoproudé obvody katodových trubic občas samovolně odcházejí. Asi po měsíci následovala televize - to se ještě pořád dalo docela pochopit. Stařičká Tesla Colour nám sloužila velmi intenzivně úctyhodných 15 let a asi tězce nesla, že už dávno dekoduje pouze Pal a žádný Secam. Potom následovala elektrická trouba. Po ní nedávno modem a televizní karta, které teda ještě fungují, ale docela svérázně. Přiznám se ovšem, že jsem už byl opravdu celý bez sebe, když jsem zjistil, že můj druhý počítač P180, který celé léto fungoval téměř nepřetržitě a bez sebemenšího problému, najednou občas ani nenabootuje, občas se zasekne na triviálním spouštění nějakého démona atd. Kupodivu čtyřhodinový překlad jádra zvládl bez náznaku problému a výsledný kód byl shodný s jádrem přeloženým (asi za 20 minut :)) na druhém počítači K7-800. Vylučovací metodou spočívající v postupné výměně jednotlivých komponent za jiné srovnatelné jsem bohužel zjistil, že závada bude nejspíše na základní desce; bohužel stále ještě nechápu, čím je způsobena (že by ten ČEZ?). Počítači se sice dá domluvit (vlídným slovem nebo úderem gumovým kladivem), ale ona tři roky bezchybná stabilita je ta tam. Jen se hrozím, co se pokazí příště...
|
22. 9. 2001
Se serverem, na kterém je umístěn deníček, se dějí docela divné věci. Již dva dny mi nechodí pošta a tak jsem se podíval věci na kloub. Z konfiguračních souborů jsem poznal, že nejprve byla má pošta přesměrována na uživatele "vitex" a potom dokonce na doménu karelbrezina.cz (takze vsechno, co jste mi napsali v minulých hodinách, si nejspíše přečte ministr bez portfeje :)).Smutné je, že přes mnohá upozorňování mi zatím nikdo nevysvetlil, co se stalo, natož aby dal věci dopořádku. Update: Tak nakonec se chybu podařilo najít, nějaký programátor pracoval při vývoji nového administrativního systému přímo na živých datech... Správce serveru sice všechno bleskově uvedl do původního stavu, ale bohužel až poté, co jsem se jej marně snažil půl dne všemi možnými prostředky kontaktovat.
|
21. 9. 2001
Když jsem na Undergroundu četl spekulaci o tom, že CEO Microsoftu Steve Ballmer zřejmě bere nějaké drogy, vážně jsem si myslel, že se jedná jen o vtípek z řad open-source komunity, možná narážející na všechna ta demagogická prohlášení, která jsme od Microsoftu v poslední době mohli slyšet, nebo na jeho novou licenční politiku.Poté, co jsem shlédnul obě videa, na které jsou níže odkazy, začal jsem o této myšlence taky uvažovat. Napadla mě bohužel ještě jedna mnohem horší: Steve Ballmer to všechno myslí opravdu vážně. Není ani pod vlivem drog, ani nic nehraje, ani to nedělá jen pro peníze. Třeba si opravdu a z celého srdce myslí to, co říká v závěru prvního klipu. Doufám, že ne.
|
20. 9. 2001
Projev prezidenta George W. Bushe v Kongresu byl zajímavý a šokující zároveň. Asi se v něm těžko mohl vyhnout klasickému americkému patetismu a tomu, co lze snad označit jako pozitivní nacionalismus, protože si asi nikdo nedovede představit, že by na současné události reagoval třeba "Tak příště si dáme větší pozor a budeme doufat, že se to už nebude opakovat.". Jistou roli také hrálo to, že několik jeho předchůdců (nejvíce snad JFK) vstoupilo do dějin projevy, které skutečně uhodily kladívkem přímo na hlavičku, a Bush se jim jistě chtěl alespoň přiblížit.Doufám, že to není pouze důsledek mé osobní antipatie vůči Bushi juniorovi, když prohlásím, že se snaha o klíčový projev historie tentokrát nezdažila. Předně se mi nikdy nelíbí, když se tam, kde chybí pádná retorika, vypomáhá populistickými gesty typu ukazování odznaku policisty zahynuvšího v New Yorku a dojemným příběhem jeho matky. Ale největší obavy jsem začal mít v okamžiku, kdy Bush pronesl větu "Všechny státy světa mají jen dvě možnosti: buď se postavit na stranu Spojených států v jejich spravedlivém boji, nebo se postavit na stranu teroristů.". Kdybych něco takového slyšel před deseti lety, považoval bych to nejspíše jen za labutí píseň studené války. Dnes je to ovšem mnohem vážnější teze, než se na první pohled zdá. Je to volání po návratu tvrdě bipolárního světa, který je naprosto jednoznačně a černobíle rozdělen na ty dobré a ty zlé. Nejde zde o nějaké schvalování terorismu nebo odsuzování vlivu západu (to by bylo totiž taky velice jednoduché), ale o to, že černobílé vidění světa znemožňuje existenci neutrality, znemožňuje sice souhlasit s oprávněným stíháním teroristů, ale nesouhlasit s válečnými konflikty, které stejně obvykle nejvíce postihují naprosto nevinné lidi z jejich okolí. Multipolární svět, který se od roku 1989 pomalu začal vytvářet a který měl být jakousi předzvěstí světa globálního (globálně spojeného, ale rozmanitého), se zdá být pro některé lidi hrozně složitý a nepochopitelný. A snad i neakceptovatelný, protože nezaručuje tak snadné možnosti hromadění moci, kapitálu a vlivu. Různá témata, která zde zaznívala přibližně od loňského zasedání MMF a Světové banky (globalizace myšlenková, globalizace ekonimická, svobodný software, vědecká svoboda, monopolizace), začínají splývat v jedno meta-téma. Už to taky nejsou jen samostatné otázky sociologie, politologie, práva. Otázky, kterými se lze zabývat okrajově. Já prostě chci žít ve svobodě, nemuset se neustále bránit nějakým demagogiím (politickým, korporativním), používat si takový operační systém, který uznám za vhodné a na který mám, nakládat s legálně získanými věcmi bez umělých omezení, svobodně si bádat a svobodně zveřejňovat výsledky mého výzkumu atd. Místo toho musím řešit, co kdo jiný zamýšlí s mým životem.
|
19. 9. 2001
Každodenní život nás neustále přesvědčuje o tom, že Murphyho zákony, přes jejich sebelépe vyvratitelnou podobu, prostě platí. Je samozřejmé, že takové pozorování je založeno především na tom faktu, že každý člověk má tendenci dělat z negativních věcí obecné závěry, zatímco těch pozitivních si často ani nevšímá, a tudíž jeho "statistický soubor zkušeností" hovoří jasně ve prospěch tvrzení když se může něco pokazit, tak se to také pokazí. Jedinou útěchou životem zkoušeného člověka není jeho pevné skeptistické vědomí o tom, jak se věci skutečně mají, ale těch několik málo případů, kdy lze říci, že Murphyho zákony platí i na Murphyho zákony.Nedávno se něco stalo s mým modemem - prostě z ničeho nic mi PNP démon v Linuxu oznámil, že modem již není součástí konfigurace počítače. Poctivý hardwarový modem je skutečně docela jednoduché odpálit, stačí jen trochu větší napěťová špička na telefonní lince nebo solární erupce v nevhodnou dobu. Je ale nejpravděpodobnější, že se jedním nebo druhým zničí velice jemná část modulační/demodulační, která se stará o zakodování relativně velkého datového toku do analogového signálu pro dva nekvalitní měděné dráty, které vedou do pobočkové ústředny. V mém případě se ovšem nezničilo nic jiného, než ta nejtriviálnější logika celého modemu: zda má na AT příkazy odpovídat slovními návratovými hodnotami (OK, CONNECTED atd.) nebo číselně (0, 19 atd.). Nic víc, jinak modem funguje perfektně a já mohu přemýšlet nad Murphym.
|
18. 9. 2001
O událostech v USA před týdnem se již nemluví mezi lidem, jen v politice a mezi těmi, které vše nějak přímo postihlo. Je to škoda, protože to jednak svědčí o tom, že se svět sám o sobě příliš nezměnil, ale hlavně lidé opět zapomínají, že je to právě jejich svět.Nejde tady jen o akutní nebezpěčí dosti nepříjemného konfliktu (přitom není rozhodně univerzální pravdou, že tvrdá vojenská odveta - ať už cílená nebo plošná - musí být to nejlepší řešení), jde tady také o silnou vodu na mlýn těm, kteří se jakkoliv snaží omezit jakékoliv svobody lidí, ať se již jedná o svobodu projevu (vždyť každý fanatismus [ale také ostatní myšlenky] se prostě musí nějak šířit mezi lidi), nebo svobodu konání (vždyť každý teroristický čin se skládá z mnoha naprosto běžně vyhlížejících kroků). První vlaštovky této nové vlny represí svobody jsou již na světě: FBI instaluje k americkým poskytovatelům Internetu carnivory, počítače zaznamenávající emaily (a možná i všechno ostatní). Skupina senátorů se snaží prosadit zákon zakazující jakékoliv šifrování bez děr (tedy takovými šiframi, které "v případě potřeby" nemůže FBI/CIA/NSA obejít) atd. Jestli jsou toto důsledky, kterých chtěly teroristé dosáhnout, tak se jim to bohužel povedlo.
|
13. 9. 2001
Dnes jsem udělal nad územím České republiky velkou lomenou čáru vedoucí z Opavy přes Prahu do Albeře na Jindřichohradecku, kde se koná každoroční úvodní soustředění pro studenty 1. ročníku UK. Všeobecné obavy z nadměrného počtu studentů, kteří byli přijati letos do prvních ročníků, se několikrát nepříjemně naplnily, poprvé tím, že na dopravu téměř 250 účastníků bez porušení bezpečnostních predpisů skutečně nestačí 4 autobusy. Už po cestě se k nám dostávaly špatné zprávy, že kolej 17. listopadu nebude rozhodně stačit pro všechny, ale že můžeme být koneckonců rádi, že vůbec nějaké koleje mít budeme - na mnohé se nedostalo vůbec.Naštěstí Albeř má dostatečně naddimenzovanou kapacitu, takže několik desítek studentů navíc nakonec vůbec nespalo pod šiřákem, ale naopak dostali relativně komfortní chatky, ve který se na rozdíl od stanů dalo i topit. Mnozí ostatní (nyní již vlastně kolegové) byli očividně překvapeni přátelským přístupem pedagogů (s poměry na mnohých běžných středních školách těžko srovnatelným) a tím, že oslovení "kolego" z jejich strany není projevem sarkasmu.
|
12. 9. 2001
Asi nepřekvapím, když ani já nebudu dnes psát o čemkoliv jiném. Když jsem se o včerejších událostech včera poprvé dozvěděl, byl jsem s Brettem v Bílovci a pracovali jsme na videu z Unpluggedu. Jakmile se Brett dozvěděl, že se v New Yorku něco stalo (asi deset minut po prvním náletu mu volala K.K. z GMK, která právě sledovala CNN), urychleně nás opustil, aby se poptal na rodinu a přátele v USA. Je fascinující, že v dnešní době si člověka bezprostřední informace z druhého konce zeměkoule najdou samy, aniž by je hledal. Asi za hodinu mi totiž volal P.P., že polovina WTC je dole. O hodinu později jsem dostal, stále ještě kdesi v Bílovci, dvě SMS zprávy o tom, že WTC už neexistuje.Dokud se mi nepodařilo ve 20.03 dorazit domů, stále jsem doufal, že to snad není tak hrozné, že určitě budou nějací mrtví a velké škody, ale většině lidí se podaří uniknout - skoro jako bych sám věřil nepřemožitelnosti Ameriky, jejich akčních hrdinů i hrdinů všedního dne. Diskuze na ČT1 byla sice zajímavá, ale já jsem stále ještě nebyl v obraze a zpravodajské servery byly silně přetížené. Stihnul jsem souhrn událostí na ARD/ZDF. A nevěřil jsem. Na jednu stranu to vypadalo hrůzostrašně, na druhou stranu to bylo téměř až nedokonalé v porovníní se scénami z akčních filmů. Bohužel toto byla realita. Ještě dnes ráno, když jsem se probouzel, tak jsem přes všechny informace, obrázky a videa, která se mi podařilo během noci najít na Internetu, prostě nevěřil, že to je pravda. Ano, každým dnem se na naší planetě odehrávají desítky možná ještě hroznějších událostí a od pohoršení nad nimi nás dělí jen nevědomost nebo pocit, že to je někde hodně daleko. Dokonce se už ani příliš nevzrušujeme nad drastickými přímými přenosy ze známějších konfliktů. Ale přesto tento incident naprosto vybočuje z šumu všeobecného násilí - chybí zde zřejmý (a alespoň trochu pochopitelný) motiv, chybí zde čest těch, kteří jej spáchali, a za vším je cítit jen něco jako fanatismus, jehož projev skončil možná ještě lépe (hůře), než jeho strůjci předem čekali.
|
7. 9. 2001
Na domovké stránce clusteru Sara na Amsterdamské univerzitě si můžete přečíst spoustu zajímavých věcí jak o tomto počítači, který se skládá ze 168 relativně běžných PC (AMD Athlon 700-1200 MHz), tak o clusterových systémech obecně. Vývoj "fork and forget" clusterového OS Mosix jde také velkými skoky kupředu, takže se nejspíše již brzo dočkáme stabilní implementace jednotného souborového systému na všech uzlech a dalších vylepšení. Je sice pravda, že Mosixový cluster nebude asi nikdy dosahovat hrubých výkonů pokročilých superskalárních architektur, ale také nebude nikdy dosahovat jejich ceny. Již dnes je celkem úspěšně možné nahradit v některých konkrétních nasazeních dvouprocesorové systémy dvěma samostanými počítači v clusteru a brzo již nebude problém koupit si například 10 základních desek s procesorem AMD K7, několika MB paměti a integrovanou 1 Gb/s sítovou kartou a za pakatel si doma postavit superpočítač.Více o clusterech se dozvíte na Clusters@TOP500.
|
5. 9. 2001
Na adrese svobodnysoft.zde.cz je k nalezení velmi zajímavý apel, snažící se upozornit na rozdíl mezi nesprávným chápáním termínu free software a jeho skutečným významem. Obzvláště mě zaujala ta pasáž, která poukazuje na ledabylý přístup mnohých i tzv. odbodných novinářů, kteří bezmyšlenkovitě podléhají desinformačním kamaním některých softwarových společností a snaží se přírovnávat hnutí svobodného softwaru ke komunismu nebo bezbřehému altruismu. Pochopitelně tento postoj není nikterak neobvyklý a snadno na něj lze při argumentaci narazit (viz mnohé dřívější diskuze s L.B.), ale je to typický příklad zaměňování pojmů s dojmy.
|
3. 9. 2001
Přestože jsem včera psal, že nemusím jít do školy, přecejen jsem do školy šel. Byl jsem sám překvapen, kolik mých spolužáků trpí neuvěřitelně silnou nostalgií po GMK, dokonce tak silnou, že se přinutí vstát poměrně brzo ráno nebo jet před půl republiky, jenom aby si mohli poslechnout projev VKV, který stejně už znají nazpaměť.J.J. z GMK nehnul ani brvou, když v čele své nové matematické třídy zahlédl několik lidí z té minulé - snad s tím dokonce počítal. Poté, co jsme ovšem byli až příliš rozverní, tak nás nekompromisně vyhodil. Na chvíli jsem si tedy šel popovídat s Brettem, na chodbě jsem potkal VKV a S.R. z GMK a nakonec jsme se přemístili do (ještě nedávno mnohými proklínané) učebny biologie. Snad ani to nebyla náhoda, že hned prvním videem se nám podařilo odpálit televizi, na které jsme sledovali přírodovědné dokumenty celé ty čtyři roky ;-). Naštěstí z toho velká aféra nebyla a bez většího zdržování jsme se přemístili k velkoplošnému projektoru, který se nám již zničit nepodařilo. Přestože někteří mí přítelé plánovali natáhnout celou akci až do zítřejšího dne, nakonec jsme se nejprve vzájemně nalézali a poté postupně opouštěli v restauraci Na špici. Od maturity uběhlo již několik měsíců a vysokoškolské studium se blíží velmi rychle, takže nikdo se příliš neopíjel.
|
2. 9. 2001
Je to zvláštní pocit, poslední den posledního srpnového týdne. Po mnoho let mé školní docházky jsem ji prožíval velmi nervozně - ne že by se snad první školní den mělo dít něco obzvláště zajímavého nebo zvláštního, ale člověk se mnohdy po dlouhých týdnech znovu setkal s lidmi, se kterými potom trávil převážnou část následujících několika měsíců. Také to byl konec okurek, doby, kdy se neděje nic převratného, ale zároveň ani nic moc zajímavého.Letos je to poprvé jinak. Je sice poslední prázdninová neděle, je příjemné podzimní počasí, sezona okurek je téměř pryč a dokonce jedu zítra i do Bílovce. Ale tentokrát jenom jako cizinec - návštěvník. Sejdu se s přáteli, které jsem dlouho neviděl, ale nezapadnu do vyjetých kolejí a zaběhaných rutinních koloběhů. Je to zvláštní a celkem příjemný pocit. Za necelý měsíc mě čeká první den na univerzitě a bez ohledu na to, jak bude zajímavý, po třetím nebo čtvrtém opakování se z něj stejně stane to, čím byla donedávna poslední prázdninová neděle.
|
30. 8. 2001
Především na nátlak svého otce, který potřeboval nutně uvolnit oněch 20 GB, které jsem na disku blokoval, jsem konečně sestříhal své první širokoúhlé video a zároveň druhé video z GMK - Maturanti. Jestli vám nápis z úvodních titulků něco připomíná, tak máte asi pravdu. Nejenom, že jsem se nechal inspirovat Samotáři, ale trošku jsem je i vykradl. Před nedávnem jsem totiž viděl upravené znělky F.A., které naprosto geniálně napodobovaly své originály (Akta X, Dallas, Beverly Hills 90210), ovšem s "herci" studenty GMK. Rozhodl jsem se, že se o něco podobného (ale přesto jiného) pokusím také. Doufám, že opět někdy příjedete ohodnotit mou snahu.
|
29. 8. 2001
Již přes dva týdny visí na deníčku jako Cover Story příspěvek o nových poznatcích čísla pi. Těšil jsem se, že se pod ním rozpoutá vášnivá diskuze, že si snad poprvé vyzkouším, jaké to je psát do diskuzního boardu vztahy a matematiku vůbec, že se budeme hádat o ovšem, normálností pi počínaje a stářím vesmíru konče.A ono nic. Ani jediný příspěvek typu "Ty blbče, vždyť tomu vůbec nerozumíš.", dokonce ani "Ty blbče, co to tady píšeš, vždyť to nikoho nezajímá.". Buď se nikomu ze čtenářů nechce v tropických vedrech přemýšlet nad matematikou, nebo je to vliv několikrát zmiňované okurkové sezony, nebo je prostě číslo pi absolutně nezajímavé a kdybych psal třeba o metodách výpočtu integrálů, tak by byla reakce lepší. Co myslíte?
|
28. 8. 2001
Když si tak občas čtu seznamy článků třeba na netem.cz, mám občas opravdu silně depresivní pocit, že svět se naprosto neodvratitelně řítí do nějaké velmi odlidstěné Orwellovské vize, kdy mocní, korporace nebo někdo jiný ovládá, co děláme, jak to děláme, kdy to děláme a co si při tom myslíme. Překrucování autorského práva do absurdních podob, monopolizace technologického pokroku a stále soustředěnější koncetrace těchto těchnologií v rukou těch, kteří si umí (mají na to peníze) vysoudit patenty, lidé stále více chovající se jenom jako nemyslící ovce a proti tomu všemu pár násilných aktivistů (u kterých se ani neví, jestli je jejich cílem lepší svět, nebo se jenom poprat) a ještě menší množství vidících lidí, kteří doma zatvrzele používají Linux a další open source software, komunikují šifrovaně pomocí peer-to-peer sítí, nahrávají vlastní hudbu a nechtějí, aby jim za ni někdo platit.Když se ovšem člověk podívá jinam, zjistí, že to (ještě) není tak hrozné, že ještě pořád může člověk svobodně dýchat (důkazem budiž nejen tyto řádky). Otázkou je, jestli ještě vůbec dovedeme svobodně myslet. Jestli nemáme už mozky úplně rozměklé reklamami na prací prášky, které perou dočista do čista, že už ani nepoznáme, kdy skutečně myslíme a kdy za nás začíná myslet někdo jiný...
|
25. 8. 2001
Na pozvání M.H. jsem dnes jel do Oder podívat se na metalový festival Demon's Night III, především tedy na skupinu Dark Soul, ve které M.H. hraje na klávesy a zpívá. Nejprve jsem nahlédl do zkušebny Dark Soulu, která je v porovnání s jinými zkušebnami začínajících skupin nečekaně velká a prostorná (ale klasika sklepních prostorů je zachována).Festival se konal v amfiteatru uvnitř starého lomu. Po cestě jsem zaslechl dobře známou Stingovu píseň a to velmi nahlas, ale řekl jsem si, že Stinga používá pro testování aparatury většina zvukařů. Když jsem ale dorazil na místo, zjistil jsem, že má předtucha nelhala, festival skutečně zvučil Tony Berger, starý známý z Unpluggedu. Popovídali jsme si, Tony si postěžoval, že jeho repro není dobře dimenzované (především v oblasti basů) na open-air, a díky nepřítomnosti jeho asistentů jsem měl také tu čest pomoci mu přímo při nazvučování. Samotné vystoupení Dark Soul musím hodnotil poměrně kladně, především s přihlédnutím k tomu, že to byl jejich debut. Chyb sice udělali více, než lze odpustit, a před každou skladbou se hádali, která vlastně bude následovat, ale zároveň měli onu nezáviděníhodnou pozici kapely, na které se provádí zvuková zkouška. Hudba samotná byla dobrá, obzvláště se mi líbila jedna skladba, ve které zpěvák zpíval naprosto nezpěvný text o Sluneční soustavě a Marsu. Když jsem se loučil s Tonym, shodnuli jsme se, že se určitě uvidíme na příštím Unpluggedu...
|
24. 8. 2001
Konečně se uskutečnila domluva s mými bývalými (a z velké části i budoucími) kolegy a v jedné opavské pizzerii se sešel celý bývalý pokoj 408. Po vypravování příhod uběhlých měsíců jsme dlouho váhali, zda si má každý objednat svou vlastní pizzu, nebo zda všichni snědí 1/5 každé z pěti. Nakonec (i vzhledem k tomu, že číšnice odmítala naše návrhy na rozdělení pizz na pět shodných dílů) jsme přistoupili na kompromisní variantu cyklické záměny, která sice nezajišťuje všem shodnou směs příchutí, ale zachovává celkový objem pizzy na osobu. Po zákuscích a dalších drobných objednávkách se celá společnost odebrala s pizzou zdarma ke mě domů.Po cestě jsme s J.T. a M.M. naprostou náhodou potkali M.P., legendární to osobu, kterou jsem například já již téměř čtyři roky neviděl. Doma potom celou společnost rozšířila ještě přítelkyně O.L. a program večera byl veskrze klasický: nejprve byla projekce nejaktuálněji natočených a dosud nesestříhaných záběrů, poté projekce skvělého videa "Život na GMK" (které shledává a hodnotí v poslední době čím dál tím více lidí, já vám děkuji ;-)), následované pokusnými sestřihy Unpluggedu a Šlahounů. Podstatnou část tvořil také film Samotáři.
|
20. 8. 2001
Dozvěděl jsem se o dalším naprosto absurdním případu, který vrhá velmi špatné světlo na americké právo a tzv. demokracii. Brian K. West, zaměstnanec softwarové společnosti, odhalil chybu v publikačním systému na bázi FrontPage jistého lokálního Internetového periodika, která mu teoreticky umožňovala libovolně měnit obsah vystavených stránek. Neprodleně chybu oznámil vydavateli a připojil návod, jak server proti tomuto druhu "útoků" zabezpečit. Když jej o několik dní později navštívili lidé, kteří se o chybu intenzivně zajímali, myslel si, že se jedná o redaktory nebo správce serveru. Ve skutečnosti se jednalo o agenty FBI, kteří ihned poté provedli důkladnou prohlídku Brianovy kanceláře.Za šestnáct měsíců po těchto událostech byl Brian vyznán prokurátorem, aby uznal své protiprávní jednání a akceptoval 5leté zkušební období, nebo bude obžalován z hackingu.
|
31. 7. 2001
Vrhl jsem se konečně na přípravu publikačního systému elektronického Scarabea. Skutečně dokonalé redakční systémy bývají většinou komerční, ty nekomerční (Slash, ThatWare, PHPNuke) nemají zase tak široké možnosti a bastlit něco "na míru" se mi příliš nechce, protože by to asi bylo silně kontraproduktivní a redakční práce by byla jen velká množina kompromisních řešení. Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím vyjít z toho nejlepšího, co poskytují GNU/GPL publikační systémy, spojit vše do funkčního a samostatně spravovatelného celku a přidat nejnutnější koncepční rozšíření (především možnost vkládání obrázků do textu). Z počátku jsem si sice připadal jenom jako zloděj cizího kódu, ale postupně, jak se procento mých úprav zvětšuje, mám spíše radost s blížícího se (i když zatím velmi vzdáleného) finálního díla. Pokud vše půjde dobře, mohlo by to být do konce srpna hotové (vlastně musí být, protože později už na to budu mít opět velmi málo času).
|
30. 7. 2001
S povzdechem shledávám, že prodloužené pomaturitní prázdniny mi sice poskytují ještě nedávno nepoznanou časovou volnost a já se mohu radostně věnovat všem těm věcem, které během mého pobytu na GMK mírně kolidovaly s ostatními povinnostmi (programování pro sebe, konfigurace intranetu v Geosu, stříhání videa, hacking zajímavých a dosud nepoznaných operačních systémů, četba literatury), ale strádá mé matematické myšlení. Nejde jen o to, že například definici limity nekonečné posloupnosti bych si musel nejprve několikrát v různých "verzích" napsat na papír, než bych ji byl schopen s uspokojivou přesností vyslovit, ale hlavně o to, že na matematiku a fyziku se mi nedostává čas.Proto mě na Slashdotu potěšil příspěvek ohledně nových poznatků o čísle pi. Jak asi někteří z vás vědí (ne všichni mají ovšem [zatím] základní školu za sebou), pi je číslo udávající poměr mezi obvodem kruhu a jeho průměrem, přičemž jako přibližná hodnota se uvádí většinou 3,1416. Snad si také vzpomenete, že se jedná (podobně jako odmocnina ze dvou nebo tří) o číslo iracionální. To má dva důsledky zřejmé a jeden nezřejmý a navíc podle nejnovějších poznatků i nejasný. Tak předně jej nelze zapsat jako zlomek a jeho desetinný rozvoj není ukončen a není periodický, nelze jej tedy nijak triviálně zjednodušit. Donedávna byli matematici přesvědčeni (i když důkaz jim chyběl), že desetinný rozvoj iracionálních čísel nelze zjednodušit ani netriviálně (vsuvka pro informatiky: třeba zkomprimovat nějakým algoritmem, např. LZW) - cifry rozvoje se jeví jako naprosto náhodné. To znamená, že v dostatečně velkém vzorku cifer pi je statisticky stejné množství nul, jedniček, dvojek atd. Před čtyřmi lety byl ovšem odvozen nový vztah pro výpočet hodnoty pi, který zde vidíte. Asi si řeknete, že není ničím pozoruhodný, protože se jedná opět o součet nekonečné řady. Přesto je velmi výhodný, protože jej lze použít pro velmi rychlý, ale hlavně nerekurentní (explicitní - pro výpočet k-té cifry není nutná znalost žádné jiné) způsob výpočtu jednotlivých cifer v šestnáckové soustavě (pokud někoho zajímá jak, mohu objasnit v diskuzi). Zkoumáním takto vzniklého algoritmu (nyní jsme již na rozhraní matematické informatiky) se nejspíše brzy dostaneme k definitivnímu důkazu (nebo vyvrácení) tvrzení o náhodnosti rozvoje iracionálních čísel. To samotné asi nevyvolá žádnou matematickou revoluci, ale pomůže určit pravdivost řady jiných hypotéz, které se týkají šifrování, vyčíslitelnosti a podobně, které ve svém důsledku ovlivňují i řadu čistě aplikovaných záležitostí, jako rychlost našich počítačů a krásu našich žen ;-)
|
29. 7. 2001
Na Neviditelném psu vyšel seznam otázek Vladimíra Hlaváče, který lze jen doporučit
pro zodpovězení některými fundamentálními odpůrci elektrárny v Temelíně. Vybírám část těch nejpodstatnější
ch:- Existuje nějaká organizace, které by jste byli ochotni uvěřit, že
provozování konkrétního jaderného zařízení je bezpečné, pokud by se za
to zaručila? Pokud ano, uveďte která, pokud ne, uveďte, zda by taková organizace mohla existovat, popřípadě, co by musela splňovat, abyste jí byli ochotni věřit.
- Mohou se operátoři elektráren ve východních zemích pečlivostí nebo
znalostí problematiky blížit svým západním kolegům?
- Jak se dělí druhy jaderných reaktorů? Čím se liší sovětská a
"západní" technologie? Co je to vůbec západní technologie? Může být východní elektrárna přestavěna tak, aby se její bezpečnost blížila
té západní?
- Při poruše turbíny může dojít k úniku vody ze sekundárního okruhu. K
jak velkému úniku radioaktivity by v tom případě došlo? Mělo by v tom
případě přijmout Rakousko nějaká opatření (například dekontaminaci osob
na hranicích), i když by všechna voda protekla přes čističku do Vltavy?
- Je možné, aby český dělník, eventuelně technik, provedl práci stejně
kvalitně a na stejné úrovni jako jeho kolega v Německu? Pokud ne, co
by se všechno muselo splnit, aby se tak stalo?
- Použítá turbína české výroby se ukázala jako neprovozuschopná. Mohlo
by se někde na západě stát, že by byl dodán výrobek, který nepracuje
tak, jak má, ihned po dodání?
- Při vzrůstu teploty reaktor mění své rozměry. Domníváte se, že při vzrůstu teploty (bez zásahu obsluhy do ostatního nastavení) tepelný výkon reaktoru klesne, nebo stoupne?
- Jaderné elektrárny uvolňují do okolí radioaktivní látky. Činí tak i
tepelné elektrárny? Porovnejte množství a nebezpečnost.
|
27. 7. 2001
Konečně jsem se dostal k práci, kterou mám rozdělanou již od svých narozenin 15. 7.. Podařilo se mi dostříhat první část videa z GMK, která obsahuje převážně nevážné záběry, a také celková kompozice tomu odpovídá. Snažil jsem se, aby video vypadalo zajímavě pro kohokoliv, ale pro bývalé či současné studenty GMK bylo k popukání. Já sám musím zcela skromně říci, že minimálně na dvou místech se mi to skutečně povedlo. Ještě na mě čeká část druhá, maturitní, která by měla být trochu vážnější a pro změnu si při ní zkusím střih videa 16:9.Budu tedy rád, když se na něj někdo příjde podívat a případně i odnést domů na téměř libovolném nosiči. Jste zváni.
|
26. 7. 2001
Všiml jsem si, že v některých audiovideo prodejnách se prodávají DVD-Video disky za nápadně nízké ceny, čítající asi polovinu průměrných cen ostatních nosičů. Háček je v tom, že tyto DVD mají udajně chyby (typuji, že gramatické nebo stylistické) v českých titulcích, což ovšem vůbec nevadí těm, kteří mají naopak rádi filmy v původním (a většinou také nejdokonalejším) znění. Zní to možná jako známé Pepinovské "No nekupte to, když je to tak výhodný", ale kdyby měly všechny DVD na trhu chybu v českých titulcích a stály polovinu běžné ceny, vůbec bych se nezlobil.A pokud byste se přesto nudili, tak si pořiďte medvídka mývala!
|
24. 7. 2001
Jen matně si vzpomínám, že jsem určitě již loni touto dobou psal něco o tom, jak nerad pokládám prázdninové měsíce za okurkovou sezónu, a všechny ty, kteří tak konají, považuji jen za lenivce. Vždyť červenec a srpen - ať je horko nebo prší - jsou měsíce jako každé jiné. Války, burza, věda a všechno to ostatní funguje bez přerušení, jen někteří lidé si myslí, že se snad Země na chvíli přestane točit.Jenomže asi tak skutečně uvažuje velká část lidí. Zcela plánovitě jsem počítal s tím, že když dám do minulého Cover Story poměrně kontroverzní a ne zrovna okurkový příspěvek, že snad někoho vyburcuji k nějaké zajímavé reakci (jiny v roce by se to určitě povedlo). Ovšem teď v létě, přestože průměrný počet návštěvníků je jen mírně nižší než dlouhodobý průměr, se asi nikomu moc diskutovat nechce. Prostě okurková sezona.
|
19. 7. 2001
Mám takový obecný sklon rychle se nadchnout pro nové věci, zvláště z oblasti hudby, které jakoby vždy překonávají to starší. Ale ve skutečnosti se jedná často jen o nový podnět, který střídá to, co už tady jistou dobu je.Co se týče nového alba Čechomoru Proměny, mé nadšení nepramení jen z této premisy. Samotné lidové písně mi jako hudebnímu laikovi moc neříkaly, ale velmi se mi líbila různá rocková zpracování rockových písní. Ale teprve nádherná a vzletná symfonická aranžmá Jaze Colemana mi ukázala obrovskou pestrost a melodičnost moravských lidových písní. Poprvé jsem album slyšel v prodejně a naprosto mě pohltilo, přes okolní hluk jsem jej musel poslechnout celé a okamžitě si jej koupit. Škoda, že nemám takové hudební vzdělání, abych mohl zasvědceně srovnávat s Dvořákovými Slovanskými tanci, ale svým významem pro českou hudbu, pro spojení folklorní tradice a moderního hudebního přístupu, kdy symfonická aranžmá pouze nekopírují originál, ale neuvěřitelně jej rozšiřují, si určitě takové přirovnání zaslouží.
|
13. 7. 2001
Shromáždil jsem na disku všechny možné audiovizuální soubory sovisející s letošními Šlahouny, které jsem našel na Internetu, jenom tak vzpomínám na nejzajímavější okamžiky a těším se, až z J.U. vyloudím záznam vystoupení na hlavní scéně přímo ze zvukařského pultu. Teprve nyní si dostatečně uvědomuji, jak skvělou práci zvukaři Bača a Kolombo odvedli. Ve čtvrtek před koncertem například strávili asi tři hodiny pečlivým nastavováním zpoždění všech reproduktorů celé zvukové soustavy, která potom (při přehrávání obligátního Stinga) zněla i v obrovském objemu stadionu stejně dobře jako aparatura v malé místnosti. Vzpomínka na Stinga mě přivádí k myšlence, že snad všichni zvukaři pocházejí z jedné školy: všichni používají na nastavování aparatury Stinga (dokonce stejné album), všichni křičí do mikrofonů "Raz, dva, tři, hej, hej".
|
12. 7. 2001
Přestože jsem se už asi měsíc těšil do Karlových Varů na Filmový festival, musel jsem překonat své nadšení i zaplacený akreditační poplatek a zůstat doma. Navštívila mě totiž jakási záhadná letní nemoc, která se vrací v nepravidelných asi týdenních intervalech, projevuje se jako chřipka se silným kašlem a jak rychle příjde, tak rychle zmizí. Jen shodou okolností se mi povedlo, že jsem byl na Šlahounech zrovna v oné klidné fázi, ovšem o to více mě trápí neduhy mého organizmu teď. Říkám si, že nemoc ve spacáku v kinosálech lázeňského města jsem ještě nezažil, ale nějak se mi do toho dobrodružství nechce... tak ahoj, Karlovy Vary, snad příště.
|
10. 7. 2001
Jiné světy
FreeBSD je po Linuxu nejdostupnější bezplatnou alternativou k problému "výkonný *nixový operační systém" Na rozdíl od kolegy tučňáka nebyl dráček napsán od nuly, ale vychází z Berkeleyského jádra BSD4.4 a do oficiální vývojové větve nemůže přispívat kdokoliv, ale všechny úpravy procházejí nejprve důkladným auditem, který dle autorů má zajišťovat především vyšší bezpečnost v porovnání s naprosto otevřeným Linuxem. Ve světě FreeBSD také neexistuje více "konkurenčních" distribucí, ale existuje jen jediná. V současné době je aktuální 5.0, ale nejpouživanější je 4.3, kterou také již delší dobu používám. FreeBSD distribuci lze stáhnout z českého mirroru oficiálních stránek.Distribuce 4.3 obsahuje podobné složení softwaru jako současné distribuce Linuxu: XFree86 4.0, KDE 2.0 a Gnome společně s většinou uživatelských programů, Apache 1.3, Bind 9, GCC 2.95 atd. Systém také obsahuje vlastní správu softwarových balíčků s řešením závislostí, který sice není tak sofistikovaný jako RPM, ale pro běžnou práci plně postačuje. Výraznou slabinou konfigurace je samotný instalační program, který je odvozen od klasické koncepce BSD (podobný používal ještě do nedávna Slackware) a je tradičně poměrně nepřehledný a občas mírně nelogický. Instalace bude asi pro nezkušené uživatele trochu oříškem - FreeBSD sice bez problému nabootuje přímo z distribučního media nebo diskety a podporuje instalaci z CD-ROMu, lokálního disku, NFS a FTP, ale používá poněkud jiný systém rozdělení disku na tzv. disc-slices. Přestože novější distribuce jsou již kompatibilní s běznými PC partition tabulkami a disc-slice vytvářejí uvnitř jedné z nich, stále se doporučuje před prvním setkáním s FreeBSD důkladně sezálohovat všechny disky včetně jejich rozdělení. Z celkového pohledu se FreeBSD jeví jakoby na půl cesty mezi "ukecaným" Linuxem a "němými" komerčními Unixy - samotné jádro ani démoni neotravují s přehnanými hláškami (syslogd je přesměruje do logovacích souborů), ale občas to podstatné zobrazí. Práce s lokálními textovými konzolemi je podobná jako v Linuxu, jen bohužel nepodporují virtuální scrollování. User-(stupid)-friendly konfigurační utility v systému téměř neexistují, vše se nastavuje buď ručně pomocí přímé změny konfiguračních souborů nebo pomocí klasických textových skriptů. Jedinou, zato velmi pozitivní výjimku tvoří systém pro nastavení XFree86, který provede základní autodetekci a poté pracuje přímo v grafice s hierarchicky zobrazeným stromem zařízení a umožňuje bez problémů nastavit i věci, na které jiné Xkové konfigurační programy zatím nemyslí (například více polohovacích zařízení, grafických výstupů nebo přímou podporu OpenGL). Přenositelnost aplikací mezi Linuxem a FreeBSD je obrovská. Na úrovni zdrojáků není téměř žádný problém, povedlo se mi přeložit s drobnými úpravami téměř všechny původně Linuxové programy, které jsem našel. Také samotné KDE a Gnome jsou portovány téměř kompletně (včetně okenních manažerů Englightenment a Window Maker). Ovšem také binární kompatibilita není problémem, protože v distribuci FreeBSD je modul pro přímé spouštění Linuxových a Solarisových programů téže hardwarové platformy. Výkon FreeBSD není při jednouživatelském provozu od Linuxu příliš odlišný, nevýhodou je snad jen to, že si nemůžete sami zoptimalizovat jádro pro instrukční sadu svého procesoru a hardwarovou konfiguraci. V oblasti kritického nasazení, tedy především jako silně vytížený server s mnoha procesy je FreeBSD pořád o něco lepší než Linux, především díky lépe zvládnutém chování při opravdu extrémním vytížení, kdy Linux mívá obvykle již velmi špatnou odezvu. Na druhou stranu nelze opomenout, že Linux má naopak mnohem širší možnosti rozložení a vyvažování výkonu, ať už pomocí virtuálního clusteringu nebo pomocí Mosixu. Pokud vám tedy z nějakého důvodu nevyhovuje Linux, ale přitom potřebujete bezplatný Unixový systém s podobnými vlastnostmi a podobnou množinou dostupného softwaru, zkuste FreeBSD. Pokud chcete provozovat na jednom jediném stroji velmi vytížený Internetový server, je pro vás FreeBSD dokonce tou lepší variantou.
|
8. 7. 2001
Ve čtvrtek v poledne jsem přijel do Kopřivnice na hudební festival Šlahouny. Ne ovšem jako divák, nýbrž jako součást organizačního týmu. Pořádající agentura Nora totiž poskytla pódiové vybavení a světla před měsícem Unpluggedu a zalíbila se jim práce kameramanů pod vedením J.U. Letošní festival má výrazně novou dramaturgii, která kromě prodloužení na dva dny počítá také se třemi paralelními scénami - hlavní pódium, vedlejší pódium a taneční stan - a právě velké projektční plátno nad hlavním podiem má sloužit k předvedení toho, co umíme.Čtvrteční odpoledne jsme s kolegy strávili nejprve prohlídkou Kopřivnice (jelikož v areálu nebylo zatím vše připraveno) a asi od pěti hodin jsme začali vykládat počítače, monitory, kamery a veškerou další techniku. V době, kdy jsme byli víceméně hotovi se zaváděním tří videotras na podium, přišel se ukázat režisér z Nory, naprosto nepopsatelný mistr blbinek Lesky. Kolem půlnoci se nám podařilo natlačil do omezeného prostoru vedle hlavního zvukaře a osvětlovače vše, co bylo potřeba, a vše rozchodit. Páteční koncert na hlavním pódiu začal už v pět hodin a v tutéž dobu začala také naše hlavní kameramanská a střihačská práce. Dá se říci, že páteční skupiny byly velmi vyvážené, za nejlepší bych sám považoval legendární Plastic People Of The Universe, Support Lesbiens, Sto zvířat a Vltavu. Během doby, kdy bylo ještě příliš mnoho světla, jsme natáčeli jen některé písničky jednotlivých kapel na záznam a asi od desáté hodiny byly nonstop na pódiu dvě kamery, jedna kamera na předpódiu a jedna na stativu. Na další obrázky se můžete podívat v Galerii.Hned v sobotu ráno nám hlavní organizátor vytknul některé (musím přiznat, že oprávněné) výhrady ke střihu a (již méně oprávněně) malou spolupráci s režisérem Leskym, který ovšem sám do samotného promítání na plátno nezasahoval, ale především vymýšlel různé legrácky a blbosti pro vyplnění zvukových zkoušek mezi jednotlivými kapelami. Snad i díky tomu se druhý festivalový večer povedl perfektně - výber skupin na hlavním pódiu byl jednoznačně směrován k tomu, aby výrazně vynikla ta hlavní. Poté, co se vystřídaly spíše průmerné skupiny jako Skyline a Kryštof (z průměru vybočoval snad jedině Priessnitz) a řádně se setmělo, nastala unikátní téměř hodinová zvuková zkouška kapely Tata Bojs.
Vedle pódia se rozzářily dvě obří mrkající oči, k veškeré naší technice se ještě přidalo vybavení pražského VJ ze skupiny Phase, takže nebylo ani k hnutí a poté začala obrovská hudební show Tata Bojs, opravdový koncert nejen s perfektní hudbou, ale také zajímavým "divadlem" a skvělými vizuálními efekty na projekci (do kterých jsme skromně přispěli svými záběry). Jako bombonek po půlnoci ještě vystoupila (stále doprovázena skělými videoefekty na projekci) taneční skupina Nana Zorin a australští Deprogram (těch mi bylo trochu líto, protože vybavení jejich VJ se prostě nějak nemohlo domluvit s naší videotechnikou, takže zůstali bez jistě také skvěle připravené projekce).Podle meteorologických zpráv se měla přiblížit bouřka s průtrží mračen a tak jsme ještě během hraní poslední skupiny začali balit veškerou techniku (ostatní organizátoři preventivně bouraly některé stany). Podobně jako při jiné nedávné příhodě bouřka opět nepřišla, ale nakonec jsem byl rád, že jsem už před šestou ráno byl doma.
|
1. 7. 2001
Mé nachlazením a astmatem naprosto podlomené zdraví si vynutilo nejen předčasný odchod z Unplugged party (přišel jsem tak o další sérii neuvěřitelných opileckých příhod, které uslyším už jen z druhé ruky - tak například Brett se přes své předchozí varování, že se musí ještě tentýž den vrátit k rodině, tak opil, že zůstal přes noc; ráno poté vyčerpal celou svou zásobu českých sprostých slov, aby popsal, do jak prekerní záležitosti se dostal, a jako svědomitý otec rodiny spěchal rychle domů), ale také to, že abych byl do Šlahounů v pořádku, musím prostě zůstat ležet a snažit se o intenzivní léčbu. Bohužel, i když se člověk mermomocí snaží podporovat práci svého imunitního systému, některé věci prostě urychlit nejdou: například rýma prostě trvá minimálně sedm dnů, i kdybych třeba dělal stojky na levém uchu.
|
29. 6. 2001
Možná by se mohlo na základě některých předchozích komentářů (například z 23. nebo 26. 5.) zdát, že nějak globálně odsuzuji společenské akce a oslavy vůbec. Není to pravda. Někteří jiní alkohol nepožívající lidé (třeba J.T.) sice neví, jak by se měli na podobných setkáních bavit, protože jsou obklopeni spoustou ostatních alkohol někdy ve velké míře požívajících. Nemyslím si ovšem, že právě konzumace čehokoliv je ten hlavní důvod, proč se tak přátelský kolektiv, jaký se vytvořil během našeho studia na GMK, rád schází, ať již někde v restauraci, nebo "u běčky" ve volné přírodě.Včerejší Bečka (velké B je zcela správně) se odehrávala na tradičním místě posledního symbolického rozloučení abiturientů se studiem na GMK v Údolí mladých. Sešlo se nás poměrně hodně, takže mezi nás bez problémů zapadli někteří čestní hosté, jako oba dva naši vychovatelé z internátu (manželé Šťastní), mladší studenti a M.B. z Jednoduše, který se (alespoň do té doby, než se unavil) staral o kytarový doprovod ke skupinově zpívaným písním. Věc, která nás ovšem dokonale převezla, bylo počasí: celou dobu to vypadalo, že příjde pěkná bouřka a zchladí všeobecné nadšení, a tak jsme společně s O.K., M.S. a M.M. opustili hlavní skupinu se záměrem setrvat do odjezdu domů v restauraci. Bohužel noc ze čtvrtku na pátek není vhodná doba k hledání otevřených restaurací v Bílovci a tak jsme se nakonec utábořili na benzínové stanici, kde jsme očekávali krupobití a vychřice, které ve stejnou dobu postihovaly Polsko a Rakousko. Marně. Snad se nám podaří pořádně zmoknout na nějakém příštím setkání našeho ročníku.
|
28. 6. 2001
Pročítal jsem si poslední dopis od M.H. a bylo mi docela smutno. Je to totiž už odhadem asi dvoustý dopis, který jsme si v průbehu uplnynulého roku a půl napsali. M.H. mi hrozně pomohla už jenom tím pocitem, že se mnou dovede někdo mluvit o mých nejniternějších problémech, snažila se mě povzbudit v dobách, kdy jsem viděl všechno černě. A dnes, po tolika napsaných slovech, zase ona píše, že má pocit, že je a vždy bude na všechno sama a že nenalézá v tomto světě nic pozitivního, žádné skutečné přátelství. Rád bych jí pomohl, ale nevím, jestli to vůbec svedu, a už vůbec nevím, jak to mám udělat.
|
27. 6. 2001
V dnešním zpravodajství lze nalézt naprosto odstrašující příklad toho, jak se může chovat politik, stojí-li si čistě za svou demagogií a zapomíná-li nejen na základní principy logiky, ale i na to, co se občas (asi docela nesprávně) označuje selský rozum. Nechci se nyní zabývat podstatou problematiky Temelína, ale rád bych se zeptal dolnorakouského hejtmana Püaut;ringera na to, jak může označit veřejné slyšení ve Vídni jako neobjektivní z důvodu vyloučení veřejnosti, když ona veřejnost, o které hovoří, byla vyloučena poprávu poté, co asi půl hodiny pískáním, hulákáním a dalšími obstrukcemi bránila tomu, aby vůbec došlo k nějaké objektivní argumentaci?
|
25. 6. 2001
Je to již třetí týden, kdy skončil GMK Unplugged, a stále na něj musím myslet. Nejsem nejspíše sám, diskuze na jeho stránkách je stále ještě velmi živá, i když většina příspěvků se už dávno nezabývá organizačními záležitostmi, dokonce ani kritikou a chválou, ale spíše nostalgickými vzpomínkami, pozdravy a také šprýmy.Některé z nich se týkají skladby A Crack In The Ice, původně od skupiny Arena, která mi prostě nejde z hlavy - přesněji řečeno, nejde mi z hlavy, jak jsem ji slyšel zpívat a hrát J.S., R.F. a další. Tkví to možná v tom autentickém živém zážitku, v té skvělé atmosféře, která se během koncertu vytvořila, ale zdála se mi mnohem lepší, než na původní nahrávce; přestože se napoprvé hrůzně technicky nepovedla, doufám, že se mi podaří při finálním mixování v Českém rozhlase dostat tu nejlepší možnou verzi také na letošní cédéčko.
|
23. 6. 2001
Dnes jsem se opět trošku ztratil při prozkoumávání českého akademického Internetu, až jsem narazil na Superpočítačové centrum Univerzity Karlovy, které je vybaveno výpočetními servery Power Challenge a Origin 2000 (vše Sgi) společně s několika dalšími trochu pomalejšími stroji sloužícími jako souborové servery. Počítače jsou pojmenovány Hal a Mat a mají snad jako jediné u nás přímou konektivitu na Internet, takže lidé, kteří na nich mají účet (již to samotné by mi možná stačilo k pocitu dokonalého blaha, ale správcovat takové mašinky by bylo ještě hezčí :-)) na ně mohou přistupovat prakticky odkudkoliv.Na Masarykově univerzitě mají jejich vlastní Origin (Eru) sice ještě rozšířen o grafický subsystém Infinite Reality 2 na plnohodnotnou konfiguraci Onyx2, ale vzhledem k tomu, že všechny české univerzitní superpočítače spojuje síť SCB, lze využívat jejich hrubý výkon i distribuovaně. Nemohu se již dočkat příležitosti, kdy se k takovýmto počítačům dostanu...
|
22. 6. 2001
Z článku v MFD se dozvídám něco o nových pořadech, které chtějí od léta začít vysílat české komerční televize. V zásadě bych mohl udělat dvě věci: buď říci "Konečně!" a přivítat je s jistým spožděním do rodiny kanálů, které adoptovaly úspěšné, ale velmi kontroverzní (a upřímně ne příliš geniální) formáty typu Big Brother (i když ten by do jisté míry mohl sloužit jako podklad pro mnoho sociologických a psychologických studií), a nebo začít psát něco o pokleslosti a doprovázet to zvoláními úplně opačnými, totiž "Tak už i u nás...".Zaujala mě ovšem jiná věc: jeden z "nových" formátů je i velmi tvrdá diskuzní show Jerryho Springera. Princip je stejný jako u většiny ostatních odpoledních diskuzí (postupně zvaní hosté, moderátor v publiku), jen je úkolem všech vytvořit nějaký někdy ne jen myšlenkový střet. Divné je ovšem to, že Nova dle všeho nehodlá točit českou obdobu této show, ale jen uvádět dabované pořady Jerryho Springera. Copak se snad bojí, že by se u nás nikdo před kamerami nepopral?
|
20. 6. 2001
Na stránkách Pierra-Philippa Couparda si můžete přečíst text o ručně poháněném webovém serveru. Po serveru velikosti větší krabičky od sirek s diskem 350 MB a napájením na tužkové baterie je to další zajímavý kousek domácího hardwarového kutilství. Základ tvoří mechanika a obal z ručně nabíjené halogenové svítilny a na šedesát otočení klikou dovede počítač pracovat dvě minuty, což prý bohatě stačí k nabootování Linuxu a nějaké rozumné práci. Bohužel z článku není nikterak patrné, co se stane potom, zda je možné klikou pořád točit a tak pokračovat v práci. Každopádně až budete někde na poušti a budete nutně potřebovat webový server, stačí se jen napojit na RJ-45 kabel místního providera, zatočit klikou a už váš server vidí celý svět.
|
18. 6. 2001
Dnes se mi to stalo už potřetí: přišel ke mě člověk a požádal mě o nějaké peníze, údajně na vlak. Ty výmluvy bývají často velmi podobné a podobně průhledné, po mnoha zkušenostech již dovedu ocenit i to, když si prosící člověk nic nevymýšlí a dokonce rovnou řekne, jestli mu nedám na pivo. Měl jsem sto chutí tentokrát nedat ani jednu korunu, zvláště když jsem ten den již podaroval dva předchozí pětkou, včera věnoval 100 Kč na onkologické centrum a vědouce, že do večera je ještě daleko. Navíc od té odhadem dvanáctileté holky by mi za neprojevenou laskavost určitě nehrozila žádná újma.Ale zarazil jsem se: prý potřebuje někam jet a nemá dost peněz, chybí ji jen n korun (přesné údaje si prostě nepamatuji). Řekl jsem jí teda, ať mi ukáže ty zbylé peníze, jestli jí mám vůbec věřit. Ukázala a já jsem hrábl do kapsy, dal jí pár drobných a tady by mohl celý příběh skončit. Jenže neskončil. Již delší dobu mi vrtá hlavou, kolik určitě velmi zajímavých lidí člověk ve svém životě potká a přitom si jich nevšimne lépe než jen letmým pohledem. Já vím, nelze poznat všechny a mnohdy ani není o co stát, ale občas se vám takový naprosto náhodný kolemjdoucí nemůže dostat z hlavy. Kam to vlastně ta holka jela? Rozhodně nevypadala jako obvyklý žebrající, možná opravdu jenom ztratila peníze. Jak se jmenuje? Jaký život žije? Zkusme to tedy jinak: jestli náhodou nevíte, kdo by mohla být asi dvanáctiletá dívka s vlnitými světlejšími vlasy, která v pondělí 18. 6. kolem 16.00 potřebovala odjet nějak z pražského Hlavního nádraží a neměla dost peněz, dejte mi prosím vědět.
|
4. 6. 2001
Dnešním dnem začínají aktivní přípravy na GMK Unplugged 2001. Dnes se staví podium a vše je zatím v hrozném chaosu. Vychutnávám příležitost sem tam promluvit s R.F. z UK, který zde bude trávit především jako hudebník celý zbytek týdne.Ve vzduchu je taková zvláštní atmosféra napětí a očekávání - koneckonců by to měl být nejen dosud po všech stránkách nejdokonalejší Unplugged, ale s největší pravděpodobností také poslední. Většina lidí se snaží ignorovat to, že již velká část organizačního týmu nemá kromě přátelství moc společného s GMK - podioví technici a osvětlovači jsou ze společnosti pořádající Šlahouny, tahouni koncertu, skupina Dixiland Killers, je z Krnova. Nicméně přes tyto vzácné hosty se stále ještě jedná o náš vlastní festival, vymyšlený a zorganizovaný na GMK.
|
1. 6. 2001
Přestože vrcholem dnešního večera, noci a zítřejšího rána byl onen již avizovaný maturitní večírek, pro podobnost některých událostí z předchozích oslav (maximálně s obměnou účinkujících) jej taktně vynechám a zaměřím se na odpoledne, na slavnostní vyřazení studentů našeho ročníku. Udělování maturitních vysvědčení, výročních vysvědčení, finančních prémií a dalších dokumentů jednotlivým absolventům vyplňovala R.H. z GMK čtením krátkých referátů, které napsali jednotliví třídní o své (nyní již bývalé) třídě. Nešlo nepostřehnout, že třídní humanitních tříd vyzdvihují úspěchy svých studentů v takových oblastech, o kterých se z časových důvodů jejich kolegové - matematici ani nezmiňují. Ne jednou to vyvolalo u matematiků upřímný úsměv, zatímco u těch ostatních téměř určitě jakési pocity o namyšlenosti. Ovšem nenapadá mě, jak těmto reakcím na obou stranách nějak účelně vzdorovat.
|
24. 5. 2001
Video, které si zde můžete stáhnout, ukazuje euforii, která postihuje některé jedince po úspěšném dokončení jisté ne nepodstatné fáze svého života. Z psychologického hlediska by se celá záležitost dala též hodnotit jako prudké uvolnění dlouho kumulované afektované energie. Ještě drobné upozornění: nedoporučuje se k shlédnutí osobami biologického zaměření.
|
12. 5. 2001
Jiné světy
Po delší době se vracím k recenzím netradičních a méně používaných operačních systémů. V prvních třech dílech rubriky Jiné světy jsem se zabýval QNX Neutrinem, SCO UnixWare a Windows 2000. Poslední jmenovaný již nelze považovat za netradiční software, UnixWare pravděpodobně brzy splyne s Linuxem a tak se vracím k systému QNX tentokrát ovšem k jeho "velké" modifikaci. V nejbližší době se můžete také těšit na recenze FreeBSD, BeOS, Plan9, AtheOS, VSTa a dalších.Jiné světy - QNX6 RTOS: Fascinující vlastnosti jednodisketové verze QNX jsou potěšitelné i u "stolního" operačního systému. Pokud se rozhodnete QNX nainstalovat na disk, můžete jej umístit do souboru na FAT nebo FAT32 - instalace pak probíhá ze systému Windows a samotné bootování z boot-menu DOSu, nebo na samostatný diskový oddíl - v takovém případě si buď vytvoříte obligátní zaváděcí disketu nebo nabootujete instalaci přímo z CD-ROMu. V obou případech se vás instalační program na nic překvapivého neptá, jen zadáte, kam chcete systém nainstalovat (cestu na FATce nebo partition), základní komponenty systému zabírají totiž opět jen pár megabytů. Po prvním ostrém spuštění zjistíte, že na konci několika stavových hlášek (o něco více než v UnixWare, ale tradičně o mnoho méně než v Linuxu) na vás číhá přihlašovací prompt. Ze zvyku zadáte root a ocitnete se v klasickém Bourneho shellu. Po několika "iteracích" příkazů ls, cd a ps zjistíte, že QNX se chová podobně jako každý jiný POSIXový operační systém a Unixář nebo Linuxák se v něm rozhodně neztratí, ač mu budou chybět některé drobnosti, na které je zvyklý (více textových konzolí, scrollování atd.). Po spuštění MiShell Commanderu mohou pohodlně pracovat i DOSem a Windows zlenivělí jedinci. Druhá část demodiskety, která musela jistě mnohé uchvátit, bylo grafické uživatelské rozhranní Photon (tedy částice, která toho ve fyzice s Neutriny nemá moc společného, ale...), a to je ve své mnohem zajímavější podobě obsaženo i v dospělé verzi QNX. Nemá sice až takovou možnost konfigurovatelnosti jako X Servery, ale správce oken je rychlý a hezký. Ve standardní instalaci naleznete konfigurační utility (nastavení obrazovky, sítě, šetřiče obrazovky, zvukové karty atd.), správce souborů ala Win95, emulátor terminálu (ten jen nezbytný, protože spuštěním Phonotu "vypotřebujete" jedinou textovou konzoli), přehrávač záznamů (obsahuje i MPEG/DVD dekodér od Xingu) a další klenot mikrojádrového programování - HTML browser Voyager. Tolik asi z pohledu uživatele. Pod kapotou je QNX skutečně POSIXový systém, který navíc rámcově dodržuje zažitou strukturu adresárů v souborovém systému (opět se jedná o jediný strom, ve kterém nechybí /dev, /proc a další) a standardní příkazy. Mikrojádrová koncepce však umožňuje, aby veškeré ovladače zařízení a další služby běžely v user-space, takze stabilita systému je úžasná i v porovnání s dobře nakonfigurovaným Unixovým/Linuxovým strojem. Standardní distribuce obsahuje GCC, make, autoconf a další GNU utility, které umožňují snadný přenos programů odjinud (bez problémů jsem přeložil bash, Apache, wu-ftp, po drobných úpravách Midnight Commander). Kromě vlastního souborového systému je podporován FAT, FAT32 a ext2 (snad už nepřekvapí, že ovladače jsou opět vlastně jen uživatelské programy). Správa balíčků je velmi promyšlená, i když řešení závislostí není až tak perfektní jako u RPM. Až po doinstalování zbytku balíčků z distribučního média (nebo z Internetu) se vám otevřou další zajímavé možnosti. Kromě několika předpřeložených GNU utilit získáte také X Window emulaci pro GUI Photon, která umožňuje portaci dalších aplikací ze světa Unixu/Linuxu, grafické ovladače (pardon, servery) s 3D akcelerací OpenGL (zatím jen 3Dfx nebo softwarová MesaGL) a mnoho dalšího. Portované programy jako například RealPlayer G2 a Quake 3 Arena vás zase přesvědčí o výkonnosti systému. Shrnuto a podtrženo, QNX je nejen perfektně fungující operační systém pro práci v reálném čase (změna kontextu řádově mikrosekundy) s mikrojádrovou architekturou, ale zároveň systém velmi dobře prakticky použitelný díky své POSIXové kompatibilitě, rychlosti, stabilitě a snadné přenositelnosti programů z jiných platforem. Vytknout mu lze absenci některých udělátek, která jsou zvykem v monolitických Unixech, a jistou přezíravost vůči možnostem přesnějšího nastavení (nepovedlo se mi například nikde změnit polaritu zpětných chodů paprsků obrazovky, připojování jiných souborových systémů [ty se připojují automaticky] atd.).
|
11. 5. 2001
Poslední školní den mého ročníku začal především pro mladší spolubydlící na internátě až netradičně brzo. Přesně ve 4.37 se po rozezněl alarm fingovaného požárního poplachu a vychovatelka M.Š. rozklepaným hlasem odříkala připravenou zmatenou výzvu k neprodlené evakuaci. Iluzi dovedl k dokonalosti všudypřítomný kouř (mírně štípající, ale prý zdravý neškodný) a zmatené pobíhání lidí v plynových maskách (které byly sice proti bojovým plynům a bez filtrů, ale tomu nevěnoval nikdo žádnou zvýšenou pozornost). Během několika minut byl skutečně celý internát před jeho branami a ti, kteří se probudili až při poplachu, se evidentně třásli zimou. Ti, kteří se rozhodli vzdorovat ohnivému živlu uvnitř budovy, se utopili ve špatně namířené vodě hasičů. Nevím, jak to posuzovaly naše probuzené, vylekané, promrzlé a někdy i mokré oběti, ale byla to docela legrace.Zbytek dne se již nesl v obvyklých méně či více originálních aktivitách posledního zvonění, jako je mírná šikana při vybírání vstupného do školy, posunování hranic trapnosti při improvizovaném divadelním představení či nepoctivých výdělků při dražbě předmětů vlastněných odcházejícími maturanty.
|
9. 5. 2001
Jen docela těžko se mi popisují pocity z dnešního neformálního setkání s výchovnými pracovníky GMK. Donedávna jsem totiž žil nejen v přesvědčení, že problematika drog se GMK týká jen v míře těžko srovnatelné s jinými podobnými ústavy, ale že i přesto je situace tak říkajíc dobře zmapována. První trvrzení je naštěstí pravda, drogy v podobě příležitostného pití alkoholu nebo kouření jsou ve svém nekonfliktním stádiu a tvrdší drogy zase představují spíše problém několika jednotlivců než nějakou globální hrozbu. Šokovalo mě však, že ani jedna z těchto zkušeností nebyla donedávna nikomu ze státem placených zaměstnanců známa. Ti se pochopitelně nyní cítí být zaskočeni několika nově objevenými skutečnostmi a neví dost přesně ani po stránce profesionální, ani po stránce lidské, jak s danou situací naložit u oněch několika jedinců, ale hlavně jak udržet stav alespoň v něch mezích, ve kterých je nyní.Dopracovali jsme se k několika závěrům, ale nechci si bláhově namlouvat, že tím je situace zajištěna a do budoucna vyřešena. Řekl bych, že GMK čekají docela zajímavé změny, které určitě (tedy půjde-li vše dobře) jako vedlejší důsledek povedou k tomu, že se zlepší komunikační prostředí, zmírní faktické i myšlené bariéry mezi studenty a profesory/vychovateli atd. Držím palce a uvidíme.
|
Ondřej Kreml
Hodně lidí se ptá, co znamená zkratka GMK. Jedno z možných vysvětlení naleznete v nadpisu - Galerie Matematických Kapacit. Toto vysvětlení již nejspíš příští rok nebude pravda. Je velmi smutné, že navzdory všem tichým námitkám se vedení školy nepodařilo zajistit speciální termín talentových zkoušek do tříd se zaměřením na matematiku a tyto zkoušky se uskutečnily jako obyčejné přijímací zkoušky ve stejném termínu, jako na všech ostatních "normálních" školách. V praxi to znamená fakt, že z 24 uchazečů o přijetí do matematické třídy škola přijala 24. Možná se mýlím, ale nemyslím, že ostatní zájemci o toto studium v kraji nejsou. Jen se možná báli velké konkurence a vlastního selhání a raději volili jiná gymnázia. Na začátku roku jsem vkládal velké naděje do prvního ročníku, kde bylo hodně bývalých účastníků KOKOSu. Úspěšnost matematické třídy se hodnotí dle úspěchů na soutěžích - především na matematické olympiádě (MO). Bohužel na krajském kole z této třídy bylo pouhých 5 úspěšných řešitelů (z celkových 30) Tento fakt do budoucna neslibuje velké výsledky. Nechci, ať tento článek vyzní nějak namyšleně, ale letošní 4.C + 4.D jsou vskutku nejúspěšnější matematické třídy za poslední 3 roky a vypadá to, že i na 3 roky dopředu. Konkurovat nám může pouze J.H. z 3.C.
Jsem zvědavý, co udělá vedení GMK pro to, ať se zase může pochlubit "matematickými kapacitami"
|
29. 4. 2001
Dvě krátké zprávy z oblastí, které jsou v deníčku na přetřesu již dosti dlouho: Rada pro reklamu vydala rozhodnutí ve věci stížnosti, že tištěná reklama společnosti Microsoft ČR ("Tati, co je to...") porušuje morální kodex reklamy. Stížnost byla vyřízena kladně, ale vzhledem k tomu, že reklamní kampaň již podle agentury pokračovat nebude, nemá Rada řádné prostředky pro potrestání a také nemůže vynášet nějaké obecně morální verdikty o vhodnosti či nevhodnosti této formy propagace - to přísluší jen občanskoprávnímu soudu.RIAA opět přitvrdila ve vymáhání svých milionů ze všech, kteří byť jen pomyslí na poslouchání hudby jí vydávané, a tentokrát vyhrožuje vědcům z Princetonu, aby neuveřejňovali způsob, jakým prolomili vodoznakovou šifru SDMI. Naštěstí, jak se zdá, tentokrát překročila RIAA hranici možného a její kroky aktivovaly některé nezlobbované zákonodárce a možná povedou k vyčistění a zlidštění autorského práva v USA, v relacích s "fair use" a svobodě projevu.
|
26. 4. 2001
Na této adrese můžete nalézt několik zajímavých fotek Linuse Torvaldse. Jak jsem už kdysi psal, je celkem zajímavé vidět, jak vypadají lidé, které jinak známe jen zprostředkovaně ze stylu psaní zdrojových kódů a komentářů, takže by nebylo na škodu najít takových stránek (s jinými lidmi) více. V brzké době by se také měl objevit Linusův humorný životopis Just for Fun: The Story of an Accidental Revolutionary, bohužel zatím za velmi "ne-open-source" cenu. Neměla by se příliš zabývat "technickými detaily" vývoje Linuse nebo Linuxu, spíše ukázat jeho kreativního a radikálního ducha.
|
22. 4. 2001
Na stanici Phoenix jsem viděl fascinující dokument o středisku výzkumu částic v CERNu. Hlavním motivem bylo hledání částic Higgs a higgsova pole, které dává hmotě hmotnost, ale spíše než o konkrétní objevy šlo o fyziky, o to, jak to v CERNu vypadá.Byl jsem přímo unešen tím, jak skupina italských fyziků zpívá chorál 100 metrů pod zemí, v prostorách detektoru Oracle. Fascinovaly mě vize Andreje Lindeho o evolucích vesmírů. Neumím ani popsat ten pocit z takové koncentrace mozků, které na těch nejdražších a nejpřesnějších přístrojích hledají ty nejmenší částice. Jeden z fyziků pronesl zajímavou myšlenku, že hledání Higgsů nemá vůbec svůj smysl v tom, potrvdit současné teorie o částicích, ale právě naopak objevit to, co našim aktuálním teoriím neodpovídá. Jsme totiž v podobné situaci, jako byla klasická fyzika konce 19. století - teorie až příliš dokonale odpovídá realitě, ale stačí, aby se objevila taková banalita, jako záření absolutně černého tělesa, a všechny naše představy se rozplývají. Možná, že se Higgs nepodaří najít na urychlovači LEP, který má zpotřebu energie jako velkoměsto, možná, že ani v současné době budovaný detektor Atlas s desetinásobnou citlivostí a padesátinásobnými rozměry nebude stačit, přestože při jediné srážce dvou částit naměří více dat, než je celosvětový komunikační tok za jednu minutu. Vědcům z CERNu se v restauracích a bufetech tře o nohy potulná černá kočka. Nikomu nepatří a tak si někteří říkají, jestli to není kočka Alberta Einsteina. To víte, v místě, kde se denně srážejí částice téměř s rychlostí světla, nemusí být o časové anomálie nouze. Ať je to pravda nebo ne, když vyslechne tolik rozhovorů tolika fyziků, musí to být nejchytřejší kočka na světě.
|
16. 4. 2001
Omluva
Celých pět dnů byl na tomto místě deníčku jen zápis, že nestíhám dopisovat zápisy. Proto vám nabízím k posouzení alespoň jednu úvahu, kterou jsem v tomto mezidobí napsal.Můj vztah ke kultuře Dlouhá doba pro vypracování této úvahy byla vynucena jednoduchým faktem -
nevěděl jsem, jak na nastíněné téma vůbec reagovat. Kultura jako taková pro
mě byla vždy něco naprosto samozřejmého. Ne tak samozřejmého jako jídlo, spíše jako vzduch. Pochopitelně jsem se často pouštěl do disputací o tom,
které konkrétní dílo lze považovat za reprezentanta kultury a které je
naopak jen kýčem kulturychtivého intelektuála nebo slabomyslným výplodem
konzumní společnosti, ale těžko na základě těchto jednotlivostí posuzovat
kulturu jako celek.
Tento možná pragmatický přístup zřejmě plyne z poznání, že nic než
jednotlivosti neexistuje. Vezměme si jako příklad jeden poměrně velmi akční
film, který snad ani nemohl být byť jediným kritikem přijat kladně, a
odprosťme se od oněch "záchraných" kategorií hodnocení, jakými jsou
profesionálnost, preciznost atd. Přesto si můžeme povšimnout, že celým dějem
filmu nás provází velmi komplikovaná scénická hudba (ještě přesněji
soundtrack), naprosto dokonale napsaná na pokraji moderní vážné hudby a
art-rocku. Od periodických smyčcových variací v občasných neakčních
intermezzech po forte při vyvrcholení děje, vždy naprosto úchvatná a skvěle
zahraná. I Mozart by se v sebesrovnání považoval jen za autora podřadných
odrhovaček. Nelze tedy filmu ubírat jeho kulturní význam, přestože to, co
bývá nejčastěji na filmu to nejhlavnější, tj. děj, je jen zajímavý
prvoplánový příběh s happy-endem.
Jako by se někteří umělci, přesněji ti, kteří chtějí být za umělce
považováni také okolím, snažili o to, vyvrátit jakoukoliv pochybnost o
kulturnosti svého díla. Ať již cestou nekonečného vypilovávání, nebo
naprosto detailně promyšleným záměrem se snaží vytvořit něco, na čem nebude
jediná vada. V ironii s heslem moderních básníků "umělec nemusí být pochopen
všemi" dospívají k tomu, že umělec není pochopen nikým. A často právě toto
globální odcizení se vzduchu, povýšení se na omamnou, ale nedýchatelnou vůni
rajského plynu, je považováno za ten pravý signál kulturnosti.
Proto snad ani nechci uvažovat reálně o něčem tak abstraktním a
neuchopitelném, jako je kultura. Nechci zde psát o tom, jaká představení a
koncerty jsem zhlédl, jaké filmy jsem prožil, jaké knihy snil, stejnětak
jako se mi nechce "analyzovat" to, co chtěl říci básník svou básní. Báseň na
mě totiž působí (případně nepůsobí) jako báseň, nikoliv jako suma forem a
figur, motivů a jazykových prostředků. Celek má jednoduše vyšší hodnotu než
pouhý součet jeho částí.
Této úvaze bude jednoznačně chybět závěr - taková ta poslední věta, která
vše vyjasní. Pokud si ji přečtete znovu pozorněji, zjistíte možná proč. Není
odkud vyjít a kam dojít. Umění je zde. Je to snad málo?
|
15. 4. 2001
M.M. z UK konečně po dlouhých měsících aktualizoval své stránky, které vás na rozdíl od jiných neuchvátí přeplácaným designem nebo používáním nejnovějších nepotřebných fíčur, ale svým opravdu zajímavým obsahem. Škoda jen, že stále nikdo M.M. nepřesvědčil k tomu, aby dal na své stránky alespoň jednu fotografii. Mnozí lidé tak ani neví, jak vypadá jeden z nejgeniálnějších programátorů a informatiků planety.
|
8. 4. 2001
Ondřej Kreml
Je to škoda. Jedna hezká tradice se, jak se zdá, stala nenávratně minulostí. Přitom to začalo už před více než rokem. Parta studentů tehdy ještě 3.C a 3.D si řekla, že vyzkouší chat na www.atlas.cz. A tak se ve 23:00 v pátek připojili. A další pátek znovu. Postupně se z toho stala tradice. A přicházeli další a další lidé, např. řešitelé KOKOSu. Také začátek chatu se posunul na 22:00 a posléze i na 21:00, aby se tak stal přístupnější pro mladší, nebo pro ty, co musí v sobotu ráno brzy vstávat. První, kdo se přestal připojovat byl J.Kr. Postupně odcházeli další a další lidé. Naopak vznikly další chaty - jednak na stránkách M.D. a jednak Bluechat M.Š. zvaného Š. A zde je právě začátek konce naší tradice. Studenti se nedohodli, kde se vlastně budou setkávat. Nakonec přece jen vyhrál pokec atlasu, který mimochodem zaznamenal za ten rok také mnoho změn. Ten však byl značně nestabilní. Taková byla situace před 3 týdny. Od té doby jsem na chatu nebyl, až zase 6.4. Avšak marně jsem hledal známé přezdívky. Nikdo (ani Nigdo) nebyl na chatu M.D., nikdo nebyl na Bluechatu. Na atlase byla pouze Hezký den, kterou jsem mimochodem viděl poprvé. A tak končí jedna tradice.
Nevím jak vám, ale mně se bude stýskat.
|
2. 4. 2001
Již jednou jsem v deníčku psal o Georgi W. Bushovi poměrně nelichotivě. Není divu, že svým rozhodnutím o odstoupení od emisní smlouvy z Kjóto si to u mě ani trochu nepolepšil. Je sice pravda, že nelze na Bushe hledět jako na jediného viníka situace, protože kongres odmítl smlouvu ratifikovat už za Clintona, nicméně je to další voda na mlýn těm, kteří si myslí, že jakákoliv velmoc je ve skutečnosti zlomoc. "Nespravedlivost" dohody není totiž v tom, pane Bushi, že by finančně postihla USA nejvíce, ale v tom, že si to USA opravdu zaslouží, protože mají na svědomí asi třetinu produkce skleníkových plynů. Bushova předvolební kampaň se nesla v duchu "přestaňme řešit problémy světa a vyřešme problémy Ameriky". Skleníkový efekt snad není pro Ameriku problém?
|
31. 3. 2001
Další zajímavý open-source projekt je letecký simulátor FlightGear. Přestože jsem se o něm dozvěděl z odkazů na stránce her pro Linux (HappyPenguin), nejedná se určitě jen o běžnou hru. Mezi nejdůležitější vlastnosti patří možnost síťového výpočtu pro synchronní zobrazení na více grafických výstupech, simulace krajiny za základě nivelačních map (výškopis) a ortofotomap (případně satelitních snímků) pro dokonalé texturování, simulaci atmosferických jevů atd. Vše lze přeložit na celou řadu platforem, od Win32 počínaje, přes Linuxy na různých architekturách až po Solaris.
|
25. 3. 2001
L.B., přestože kdysi několikrát říkal, že by deníček na Internetu nikdy nepublikoval, protože nechce prát na veřejnosti špinavé prádlo, zřejmě změnil názor a přišel se svým Dníčkem. Název je bez "e" záměrně, aby snad případného čtenáře již předem upozornil, že texty jsou přímým zápisem autorových myšlenek bez jakékoliv zpětné korektury (pokud totiž L.B. po sobě své zápisy ještě čte, stejně není schopen mnohé pravopisné chyby opravit).Dníček mi občas určitě poslouží jako inspirace, protože názory L.K. jsou mírně řečeno kontroverzní. Nikdy jsem nechtěl dělat nad někým jakékoliv soudy, ale občas se jednoduše táži: pronesl L.B. už někdy větu "Omlouvám se, nemám pravdu."? Tato jakási názorová nekompromisnost jej ovšem nijak nediskvalifikuje a rozhodně jeho Dníček vítám jako další zajímavou perspektivu.
|
23. 3. 2001
Microsoft představuje první část své koncepce .NET - HailStorm, jakousi kombinaci instant messageru, e-mailového klienta, záznamníku a organizeru. Vše silně integrováno do Windows XP a Office XP, ovšem prý připraveno k portování na jiné platformy (včetně Linuxu - těžko to ale bude open source). Všechna data se pochopitelně ukládají na serverech Microsoftu, který se sice smluvně s každým uživatelem zaváže, že je neposkytne třetí osobě, ale o tom, jak s nimi bude nakládat on sám, to se už nezmiňuje.Myslí si Microsoft vážně, že se může postavit celé myšlenkové koncepci Internetu jako naprosto decentralizované sítě se svou Redmontostředností a vyhrát?
|
21. 3. 2001
Známý kryptograf Vlastimil Klíma a jeho kolegové z Decrosu přišli na chybu v implementaci OpenPGP a všechna média bijí na poplach. Elektronický podpis není bezpečný... Homebanking není bezpečný... Vaše pošta může být sledována...Podstata problému je ovšem v tom, že případný útočník musí získat souborová práva k systému, kde jsou uloženy privátní podpisové klíče - což je ovšem sám o sobě bezpečnostní průlom jak řemen. Zajímavé ovšem je, že v případě privátních šifrovacích klíčů podobné nebezpečí nehrozí, protože nejsou volně přístupné a navíc si PGP hlídá jejich případné změnění. Je to tedy skutečně chyba v implementaci, nikoliv v teorii elektronického podpisu. Mám novinářskou profesi nesmírně v úctě, ale snad by nebylo na škodu, aby novináři věci, kterým nerozumí (což není rozhodně výtka), konzultovali s odbornými poradci. Na druhou stranu, když jsem si zpětně přečetl na ČTK celou tiskovou zprávu Decrosu, musel jsem přiznat, že je napsána extrémně nesrozumitelně.
|
20. 3. 2001
Na postupně vzkvétající internátní síti jsem se rozhodl vyzkoušet clusterovací systém Mosix. Jedná se vlastně o patch linuxového jádra, který umožňuje změnit několik sítí propojených počítačů v jeden (kvazi)superpočítač. Vše navíc probíhá (na rozdíl od jiných modifikací koncepce Beowulf) naprosto transparentně - uživatel i veškeré programy mají pocit, že vše probíhá stále na jednom jediném počítači (server nodu). Ve skutečnosti ovšem mnohé části procesů "migrují" a provádějí se na úplně jiném počítači v síti. Odtud plyne také největší nevýhoda Mosixu - veškeré I/O operace je možné provádět jen na serverovém uzlu, takže u aplikací typu databáze není možné cluster ani trochu efektivně využít.Z praktického hlediska jsem narazil ještě na jeden problém: aktuální verze Mosixu je určena pro jádro 2.2.18, zatímco na celém internátu je k dispozici maximálně 2.2.16, případně až 2.4.0. Praktické výsledky zkoušení (včetně fotografií) tedy očekávejte až za několik dnů.
|
15. 3. 2001
Podíváte-li se na stránku <web4096>, můžete si prohlédnout výsledky codingové soutěže o zajímavou webovou stránku, flashoidní animaci nebo javovský applet o maximální velikosti 4096 bytů. Účastníkům nešlo o vytvoření nějaké opravdu účelné věci (jako o funkční internetový obchod v pěti KB, který vyhrál jinou podobnou soutěž asi před půl rokem), ale o klasické demo, tedy něco, co dobře vypadá. A vypadá to opravdu dobře.
|
13. 3. 2001
Čas od času mě řada povinností, které na mě čekají, vede k vážnému zamyšlení: je to vůbec všechno potřeba? Proč vlastně neustále pracovat podle časového harmonogramu někoho jiného a dělat často věci, na něž nemám ani trochu chuť, jen proto, abych se skrzeva toto sem tam dostal k tomu, dělat něco, co mě opravdu baví. Proč s tím vším jednoduše nepraštit (stejně je to jen tíživý balvan na noze, který mi přes všechny ideologie a opravdovou píli nezajistí ani jediný pohled milované osoby) a nezačít dělat "osobní povolání" jak o něm hovoří Jung.Vždy u mě nakonec zvítězí pragmatický přístup - vždyť když vytrvám, tak to jednou bude všechno lepší a já budu pánem svého času, aniž bych pálil mosty mezi sebou a "civilizací". Na druhou stranu, jiní lidé, kteří si na podobnou svobodu jen hrají (obvykle velmi účelově) a ve skutečnosti společnost kolem sebe jen využívají, nám kradou lásky i iluze a přesto spí klidněji než mnozí z nás.
|
25. 2. 2001
V dnešní Velké noční hudbě představil P.A. první desetinu klipů, které soutěží o cenu Videoklip desetiletí. Tato akce spojuje organizační potenciál České televize (jen díky jemu si můžete na stránce ČKD - nikoliv však Českomoravské Kolben-Daněk, ale Český klip desetiletí - prohlédnout všechny za posledních 10 let natočené klipy) s nebývalou ochotou agentur.Klipy z roku 1990 byly velice zajímavé, protože v dnešní době by jejich způsob provedení s důrazem hlavně na statickou scénu asi neobstály. Jen jediný vypadal "moderně" a byl na titulní píseň z filmu Čas sluhů, ostatní byly jednoduše jen záběry zpěváka a kapely při fiktivním vystoupení. Něco ne nepodobného se za oněch deset let odehrává také v demoscéně. Není tomu tak dávno, co byla dema postavena především na assemblerovské zručnosti autorů, použitá grafika a hudba (v modulech) byla jen klíčem k předvedení jejich optimalizovaného kódu. Dnes je naopak celá řada dem úchvatným počítačovým videoklipem s perfektní předmixovanou hudbou. Explicitní efektivitu nahradil rychlý procesor, grafický akcelerátor a optimizer céčkového překladače. Pokrok je nevyhnutelný, ale stejně jako nová vlna zastánců "softwarového renderingu" si říkám, jestli tím také o něco nepřicházíme.
|
23. 2. 2001
Maturitní ples mého (logicky) maturitního ročníku pro mě představuje čtyři zážitky, na které asi jen tak nezapomenu. Jeden z nich, poslední, si nechám v duši pro případ, až mi bude zase nedobře. Další z nich byl maturitní projev, který napsal J.B. a jež jsem s drobnými úpravami (způsobenými hlavně nerovozitou) přečetl před více než dvousetčlověčím davem. Můžete jej nalézt v galerii.Dalším velmi příjemným zážitkem bylo vystoupení taneční akrobatistické skupiny Styx, kterou vede S.R. z GMK. Byl jsem opravdu naprosto u vytržení, že ona velmi náročná skladba neměla obvyklou délku zhruba 4 minuty, ale neuvěřitelných 12. Pokud jsem snad někdy pochyboval o smysluplnosti takovéto aktivity, potom po dnešku se musím za svůj mylný názor veřejně omluvit. Byl jsem unešen! A poslední výrazný zážitek, se silným hrabalovským tragikomickým nádechem, způsobil M.S. zvaný D., který se tak neuvěřitelně střískal (tedy alkoholem, přesněji všemi druhy, které byly k dostání), že jeho tělo muselo "přepnout do nouzového režimu" a my jsme jej museli dopravit domů jako válečného raněného.
|
20. 2. 2001
Na Neviditelném psu vyšel velmi zajímavý článek Vojtěcha Kmenta, jehož podstata je asi následující: informační hodnota listu osob pro sčítání lidu 2001 je asi 175 bytů, bytového listu
asi 162 bytů a domovního listu asi 60 bytů. Řekněme, že tento odhad je mírně podhodnocený, ale s desetinásobkem se již můžeme smířit jako s reálnou hodnotou. To ovšem znamená, že data všech občanů České republiky nezaberou více než 25 GB
, což je kapacita dnes už běžného peveného disku nebo jedné datové pásky. Veškeré cesty vedoucí od vyplněných dotazníků až po takovouto kompetní databázi jsou ovšem "datově jištěny" asi jako za dob Marie Terezie, přičemž tržní a marketingová hodnota těchto dat je nesmírná. Jak je možné, že na jedné straně nás zákon chrání před zneužitím rodného čísla, v praxi nezpeněžitelného údaje, ale na druhou stranu nám nařizuje podat naprosto detailní informace tak, že každý jen trochu odvážný diletant je díky neexistujícím bezpečnostním opatřením schopen zneužít je v rozsahu, o kterém se nám ani nesní?
|
15. 2. 2001
Na serveru eGarden je již nový disk, takže i deníček se bude postupně vracet do původního stavu. Ještě je potřeba obnovit administrační skripty, web a databázi.
|
11. 2. 2001
Všiml jsem si, že kolega M.Š (jsa zřejmě navnaděn návštěvností po zveřejnění návodu na odblokování mobilu C35) mírně přeorganizoval obsahově chaotickou strukturu celých stránek, která velmi degradovala jinak zajímavý obsah. Jen tak dál, jen jestli to za chvíli nebude připomínat můj deníček, kterým neustále tak opovrhuje...
|
10. 2. 2001
Víte, jak vypadá absolutní degenerace zdravého lidského rozumu? V USA prý chtějí kontroloval velikost děr v ementálu, aby zákazník náhodou nebyl podveden. Ano, jistě, v dírách není vakuum, takže ovlivní celkovou hmotnost kupovaného sýra a přitom neposkytují žádnou užitou hodnotu (vlastně jen hodnotu estetickou), ale zkuste si se znalostí triviální fyziky, kolik ementálu byste museli koupit, aby na vás takto někdo opravdu vydělal. Mimoto, jak změřit díru v ementálu, když je uvnitř? Že by rentgenem? Nebo ultrazvukem?
|
27. 1. 2001
Nejnovější autorský film Toma Hankse na mě decentně zapůsobil nejen zajímavým dějem, kdy sledujeme nemotorné počínání civilizací zhýčkaného muže na malinkém ostrově, nebo konfrontací člověka závislého na čase s realitou, ve které nejde o čas vůbec, jen o holý život, ale také myšlenkou, která zazněla až úplně na konci: totiž že vůbec není důležité, v jak beznadějné situaci sám uprostřed moří se člověk nachází, protože vždy se může objevit na obzoru vlna, která s sebou přinese plachtu.Mnoho beznadějných situací jsem v životě zatím nezažil; vlastně jenom jednu, ale i z té vím, že to je pravda. I když jsem už neměl ani tolik sil, abych se radoval alespoň ve svých představách, nepřestával jsem dýchat. Pokud to totiž člověk zkoncuje, tak sice rozhodně nebude litovat, ale jenom proto, že nebude vůbec.
|
21. 1. 2001
Se zájmem jsem si přečetl seminární práci D.K., který ve své úvahové stati podrobil nelítostné kritice církev, křesťanství i celou koncepci náboženství. I když se na můj vkus jednalo o kritiku trochu neobjektivní (příliš často kombinoval objektivní výtky a vlastní sporné postoje do smrtícího koktejlu), rozhodně stály některé jeho teze za zamyšlení.Je skutečně zajímavé, že většina náboženství hlásí, že pokud nebudeš věřit jedině v toho správného boha, budeš zatracen. Skutečně bůh, minimálně jako velmi vyspělá forma inteligence, je tak sebestředná a zaslepená, že musí pociťovat obdiv každého jednoho svého tvorečka? Proč v principu všechny křesťanské církve hlásají (jsouce poučeny přehmaty v minulosti) "Jen si hezky bádejte a zkoumejte, stejně v důsledku na nic nepříjdete a budete muset věřit"? Není toto docela zajímavé téma na diskuzi?
|
13. 1. 2001
Linux
JXD píše na Světě Namodro o svých zkušenostech při práci s Linuxem. Jsa proti všem druhům monopolů, zakoupil své přítelkyni SuSE Linux a nainstaloval jej sobě na počítač (tuto pasáž jsem jaksi nepochopil). Následně zjistil, že neví, jak se přiinstalovávají další programy, co je v adresáři /usr apod. a zeptal se v nějakém diskuzním fóru. Tam ovšem dostal pocit, že mu ostatní odpovídají jen velmi neochotně, a z toho si vyvodil, že Linux a linuxáci jsou "naprosto stejná banda" jako Windows a Microsoft a rozhodl se vést flamewar pod heslem I love Gates, dokud ho někdo Linux pořádně nenaučí.Pod článkem pochopitelně vznikla bohatá diskuze, na které jsou zajímavé dvě věci: je velmi (opravdu) velmi dlouhá a jen málokdo asi přečte všechny příspěvky, ale to také proto, že drtivá většina příspěvků je poměrně dlouhých a věcných. Snaží se JXD vysvětlit, co to vlastně Linux je a co není. Linux totiž není (a snad ani nikdy nebude) jakýsi Windows zdarma. Nelze tedy předpokládat, že bude fungovat stejně, nebo že se jej není nutné učit používat. A pokud učit používat, tak nejprve čtením dokumentace, manuálů a knih a až později konzultacemi se znalci - protože vy byste neposílali lidi do pryč, kdyby se vás pořád ptali, jak vytvořit adresář nebo jak nainstalovat třeba RPM balíček? Flamewar JXD je možná zajímavý způsob, jak přinutit některé hackery, aby hovořili občas více laickým jazykem, ale zároveň ukazuje naprosté nepochopení samotného principu Linuxu - nejde o to, vytvořit dokonalý a snadno ovladatelný systém pro každého, ale systém, který lze s adekvátní námahou optimálně přizpůsobit daným potřebám.
|
8. 1. 2001
Linus Torvalds na otázku, jak hodlá oslavit vypuštění jádra 2.4.0, odpověděl,
že asi začne pivem a postupně přejde na dlouho odkládanou party u příležitosti
nastěhování do nového domu v Silicon Valley. Zdá se mi téměř neuchopitelné,
že letos to bude již deset let od vzniku Linuxu a nijak se netajím se svým
nadšením z něj. Často jsem totiž v posledním roce četl, že Linux už nepředstavuje
není žádný revoluční myšlenku, že je obecně přijímán jen jako "just
another platform". Linux asi skutečně není revolucí, je to jedna
z forem svobodného projevu člověka - podobně jako jsou novinářům necenzurované
noviny a politikům poslanecká imunita, tak programátorům to, že mohou
rozvíjet své myšlenky, aniž by museli určovat jejich "vlastníka".
To je věc, která je v mnohých vědách zcela běžná, představa patentovaných
matematických vztahů nebo fyzikálních teorií se zdá absurdní. Přesto už
máme patentované chemické sloučeniny nebo geneticky pozměněné organismy.
Linus si jen posteskl nad něčím, co občas pocituji sám: zdá se mu, že lidé
nerozumí jeho smyslu pro humor a vůbec myšlenkovým vzorcům a často si myslí,
že by nejraději vývoj Linuxu předal třeba Alanu Coxovi a sám všeho nechal,
což podle něj rozhodně není pravda. Zdá se mi, že by k tomu ani neměl mít
důvod - jako neoficiální Evropan roku a finská žijící legenda je již natolik
zavodou, že může rozvíjet Linux do optimální podoby.
|
5. 1. 2001
Příběhy demagogie
Mám za sebou zvláštní zkušenost. Již několik týdnů si se mnou chtěl marně dát schůzku nějaký člověk z Ostravy. Vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o nějaké obchodní jednání, ale nebylo mi jasné, v jakém smyslu.Nakonec se ukázalo, že se jednalo o člověka, který mě chtěl přesvědčit o výhodách jednoho konkrétního obchodního modelu, který je postaven na tom, že jeho jednotlivé prvky dostávají bonifikace za zprostředkované klienty, ovšem nikoliv formou rabatů z cen prodaných výrobků, ale z obratu mateřské společnosti. Pro koncového zákazníka to má potom tu výhodu, že získává výrobek za téměř produkční cenu. Pán byl velmi kultivovaný, nesnažil se nijak "násilně" manipulovat, ale jaksi nemohl akceptovat, že stinné stránky takového korporativního modelu pro mě dokonale odrazují. Sám nevím, jestli tedy celému systému věřil. Na můj klasický argument, že jeho růžové povídání jaksi odporuje zákonu zachování peněz v ekonomice, nereagoval a dopouštěl se minimálně jednoho demagogického prohřešku: neustále tvrdil, že se jedná o něco "naprosto úžasného, díky čemuž budu již navždy finančně zajistěn", ba co více, pokud tuto "neopakovatelnou" příležitost propásnu, potom budu určitě jednou žít v bídě a litovat svého chybného rozhodnutí. Jakákoliv taková myšlenka u mě vzbuzuje okamžité antipatie.
|
Glosa
Zastánci nového vedení se neustále ohánějí především tím argumentem, že bylo jmenováno naprosto zákonou cestou a tudíž proti němu nelze v právním státě nic namítat. Zkusme se na to ovšem podívat z jiného úhlu pohledu.Právní úkon jmenování ředitele ČT je platný ne pouze tehdy, pokud formálně odpovídá Zákonu o České televizi, ale pokud je také bezvadným co do úmyslu, účelu a funkce. Může být právně napaden nejen pro rozpor s literou zákona, ale také pokud je v rozporu s dobrými mravy. Z paragrafu 5 odstavce 2. a paragrafu 9 odstavce 1. Zákona o ČT plyne, že ředitel ČT nesmí mít funkci v politických stranách, ani nesmí působit v jejich prospěch při výkonu své funkce; dále nesmí být členem orgánů společností, které působí v oblasti televizního vysílání, ani zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly nepříznivě ovlivňovat jeho nestrannost a objektivitu rozhodování. Při výběru generálního ředitele z 33 kandidátů během několika málo hodin lze jen těžko uvěřit, že se Radě ČT povedlo bezpečně ověřit, zda vybraný kandidát skutečně vyhovuje všem těmto zákonným požadavkům a tutíž zde není právní předpoklad k napadení volby ředitele nikoliv z hlediska formálního nedodržení zákona, ale z hlediska vyššího principu Občanského zákoníka, případně Listiny základních práv a svobod, především odstavce o volném přístupu k informacím. O tom ovšem může rozhodnout pouze moc výkonná, tedy soud. Pokud se tak brzo nestane, budou vzbouřená redakce i Hodač dělat jednu botu za druhou a celé republice pěknou mezinárodní ostudu.
|
23. 12. 2000
Bylo velice zajímavé pozorovat rozpolcenou Českou televizi. Na jedné straně lidé
s červenobílými stužkami a zástupy známých osobností v pozadí moderátorů Událostí,
na druhé straně průměrná a ničím neobohacující zábava filmu První rytíř. Naštěstí
nejen toto je Česká televize - jsou to také Prology, měsíčník nezávislého filmu, ve kterém
můžeme shlédnout filmy, které bychom jinak nikdy nikde neviděli, pokud bychom
sami pracně nepátrali (ale jak pátrat, když nevíme, po čem?).Nebo pořad Noc s andělem, který začal nejprve rozhovorem právě s některými známými osobnostmi,
kteří stojí za peticí "2000 slov v roce 2000", ale v zápětí obsahuje záplavu
naprosto nekontrolované akce skupiny Monkey Business, Romana Holého, divadla Vrata a dalších. Pokud jste neviděli, nemůžete ocenit - ba co hůře, jen asi těžko chápete,
co to je skutečná nezávislost České televize. Je to něco, co prostě žádné jiné médium
nemůže poskytnout, protože buď je sice nezávislé, ale využívá technicky naprosto jiné prostředky, nebo protože takováto nezávislost není ekonomicky návrátná.
|
19. 12. 2000
Jen málokdy odchází člověk od lékaře s lepší náladou, než přichází. Mně se to tentokrát povedlo, protože se nepotrvdilo, že bych doma prodléval s neléčenou mononukleózou, takže diagnóza zůstala u mnohem méně nebezpečné angíny.Vždy jsem záviděl svým zahraničním přátelům jejich domácí lékaře, kteří nejsou jen dobrými profesionály, ale také rodinnými přáteli, své možné pacienty znají osobně a mnohdy o nich vědí více, než lidé v mnohem formálnějším příbuzenském vztahu. Dnes jsem si uvědomil, že jsem neměl až tolik co závidět. Ke své ošetřující lékařce sice musím docházet do ambulance, ale jinak mi tyká a také mě zná lépe než mnozí příbuzní. Díky tomu není lékařské vyšetření jen nepříjemnou nutností.
|
5. 12. 2000
Glosa
Stejně se mi ten hack ministerských stránek nějak nelíbí, protože vůbec nepřipomíná styl Binary Division, kteří si předtím vždy dali práci se zajímavým "designem" pozměněných stánek, což se tentokrát říci nedá, posuďte sami. Buďme ale rádi, že zatím je vše v úrovni "sranda, sranda" (jak často říká ing. Dastych), až půjde jiným, již ne hackerským, ale crackerským skupinám o reálné poškození něčeho nebo někoho, bodré řeči nám nepomohou.
|
28. 11. 2000
Počítače
Mám slabost pro počítače Apple. Není to kvůli operačnímu systému System, který sice jako první zavedl použitelné GUI, ale to jedno tlačítko myši a absolutní absenci příkazové řádky mu nelze odpustit, ani kvůli přejmenovanému MacOS (totéž jen s více barvičkami) - i když MacOS X už vypadá o poznání lépe (není to náhodou tím, že pod kapotou má schovaný NextStep, jeden z nejlepších Unixů?). Ani iMac mě nedostal - připomíná mi přenosnou televizi.Mám slabost pro high-end počítače Apple, jako třeba G3 nebo G4. Jsou krásné, už když je postavíte na stůl, pod stůl na zem se na rozdíl od těch normálních šedobílých krabic ani trochu nehodí. Srdce každého počítačového fandy jistě zaplesá, když vyklopí boční stěnu a má nádherný a bezproblémový přístup ke všem komponentům. Hrozně rád jsem Brettův G3 otevíral i za běhu - to mu ale raději neříkejte ;-), protože bych ho chtěl přesvědčit, aby mi povolil na jeho stroj nainstalovat alespoň na chvíli Linux a vyzkoušet jej v tomto "jiném světě". Nejnovější počítač Apple iCube kombinuje eleganci a počítačovou krásu řady Gx s nevšedním návrhem iMacu. Svým vzhledem připomíná na první pohled starší počítač od SGI, tuším, že měl v názvu taky nějaké Box. Tato "krabice" je ale extremně tichá, protože neobsahuje žádný aktivní chladič, jen jakousi střední šachtu, ve které funguje komínový tah, jež počítač chladí. Pokud nepoužíváte interní DVD mechaniku a necháte uspat motor pevného disku, snad ani nevíte, že je počítač zapnutý. Apropos zapínání a vypínání stroje: to probíhá pouhým přiblížením ruky k citlivému senzoru. Snad už ani nepřekvapí, že kromě základních systémových komponent se do iCube nevejde žádná zásuvná karta, veškerá rozšíření fungují na principu USB. Ovšem mezi základní komponenty nepatří napájecí zdroj, který je také externí. Prostě žádná přenosná televize, ale krásný počítač...
|
27. 11. 2000
Věcný horor
Český Telecom dnes na tiskové konferenci zveřejnil cenové plány do příštího roku. Celkové zdražení místních hovorů sice ani zdaleka nevyužívá zákonem povolené výše, ale Telecom přesto potvrdil, že nehodlá sejít ani v rámci konkurenčního boje z cesty neustálého zvyšování čistého zisku. Přitom kolikrát již bylo řečeno, že menší výnosy na osobu (a v oboru telekomunikací také na sekundu, případně bit) mohou znamenat díky většímu počtu osob (sekund, bitů) vyšší výnosy celkové. Pro důkaz tohoto tvrzení jsem sice neodvozoval žádné ekonomické vztahy, ale připadá mi již z prostého názoru pravdivé.Škoda jen, že se zatím neobjevily žádné informace o internetovém tarifu. Je sice pravda, že příští rok mě již dial-up bude zajímat zcela minimálně (ATM je jiná káva), ale je nutné pamatovat na to, že velká většina "běžných" uživatelů Internetu je připojena právě takto. Pokud se Telecom hodně rozšoupne, mohl by třeba připojovat za paušál nebo účtovat přenesená data - to by ale popíral svou vlastní zákaznickou ideologii, kterou tak pečlivě následuje.
|
Neodolal jsem a chvíli postál v davu, který čekal na příjezd belgického krále Alberta. Nakonec jsem jej ovšem stejně viděl až v televizi, protože začalo nepříjemně poprchávat a tak jsem zamířil do Domu hudby, který stojí poblíž. Kromě konstatování, že nabídka DVD disků je i v takovém maloměstském obchodě již velmi zajímavá (ovšem drahá), jsem sám sebe přistihl, jak si vypisuji u stojanu s CD přehrávačem názvy zajímavých skladeb, se záměrem stáhnout si je později z Internetu. Nejhorší na tom je, že při tom skutečně nechci být pirát, mile rád bych za každou stopu zaplatil příslušný obolus, ovšem vydávat 600 Kč za cédéčko, na kterém se mi líbí dvě stopy, to teda ne.
|
20. 10. 2000
Zamyšlení
Skutečně ovšem ani prestižní deníky nijak typografické a estetické povědomí nezvyšují. Například jsem dosud nepochopil, proč MFD používá tolik druhů nadpisů (popřípadě k jakému účelu), ani nemluvě o neschopnosti zamezit výskytu neznělých předložek (v, z, u) na konci řádků. Na druhou stranu, téměř žádný sázecí software není úplně dokonalý. PageMaker je již zastaralý, QuarkXPress je pověstný svou labilitou, InDesign má sice unikátní optické zlomové algoritmy, ale zase je velmi drahý, TeX stále kraluje na poli matematické sazby, ale už jenom taková trivialita jako balancovaná sazba do sloupců nebo obtékání obrázků pro něj představuje nepřekonatelnou svízel a NTS je stále ještě v příliš ranném stádiu, aby byl v praxi použitelný. Chtělo by to nějakého nového Donalda Knutha.
|
19. 10. 2000
Anonce
J.Ku. dnes přinesl výtisky nového čísla studentského časopisu Scarabeus. Možná si řeknete, že studentský časopis není nic zvláštního a nejeden z vás byl někdy členem studentské redakce. Přesto alespoň dle mých zkušeností je Scarabeus velmi unikátní a to dokonce v porovnání s různými fanziny či jinak úzce zaměřenými poloamatérskými periodiky - už jen proto, že v něm vycházejí tematicky často naprosto nesourodé články. Má totiž velmi aktivní redakci, vychází již přes rok s železnou pravidelností, neobsahuje články vařené "z vody", přispívají do něj studenti z celé řady škol v ostravském regionu a přes lidovou cenu 5 Kč není vytištěn xeroxem, ale kvalitním černobílým ofsetem. Abych jenom nechválil, celkem kvalitní sazbu trochu kazí to, že sazeč je stále ještě ohromen obrovskou škálou různých písem a řezů, (ne)možnou šířkou sloupců atd., ale naštěstí to vždy dopadá lépe než sazba z Wordu, se kterou se stále ještě setkáváme i v dnešní době.
|
8. 10. 2000
Glosa
Možná jsem už starý (;-)), ale nedovedu plně sledovat většinu nových (obvykle amerických) filmových nebo televizních dokumentů. Většina těch klasických má několik myšlenkových linií, které následují za sebou a jen občas se proplétají. Rozhovory jsou poměrně dlouhé a obvykle po každém následuje komentář, který jej spojí s dalším. V amerických dokumentech se neustále opakuje střih, řečníci jen velmi zřídka řeknou více než jednu souvislou větu, autoři se jakoby snaží vyjádřit a srovnat všechno najednou, no prostě chaos.Něco takového mě čekalo také v dokumentu o "televizní kultuře" a reklamě. Co mě ale zarazilo ještě více, bylo neustálé povyšování televize do pozice nějakého supermédia, nedílné a nenahraditelné součásti lidské společnosti. Copak se už všichni zbláznili - rádio, tisk, televize, Internet, to jsou přece jen technické prostředky pro přenos informací jinou formou, než běžnou mezilidskou verbální komunikací. Dokonce ještě okleštěnější, protože s výjimkou Internetu se jedná jen o jednosměrný tok informací. Nic méně, nic více. Není to žádná vyšší organizační struktura lidské společnosti (to tvrdí jen demagogové, kteří chtějí ostatní ovládat). Je to jen modernější tužka a papír.
|
4. 10. 2000
Přestože již tento zápis měl být podle mých původních plánů součástí nového redakčního systému, časová zanepřázdněnost mi stále brání jej doprogramovat. Například dnes jsem já a P.P. asi hodinu diskutovali s Z.K. o budoucnosti školní sítě. Neřekl bych, že u předchozích ročníků by se nenašli schopní lidé, kteří by ji uvedli do opravdu funkčního stavu, ale vždy se k tomu dostali maximálně několik týdnů před maturitou, ne-li až po ní. Máme tedy drobný náskok a také větší manévrovací prostor, protože Z.K. nás, zdá se, považuje za sobě rovné. V plánu tedy je: 1. uplné překonfigurování WinNT serveru a Netware souborových serverů 2. vytvoření vzdáleného Linuxového boot-image a v budoucnu snad také dedikovaného Linuxového serveru (s VNC) 3. konfigurace HTTP, list- a mail-serveru, včetně možnosti vzdáleného přístupu přes SSH. Každý krok by měl trvat asi měsíc, pokud půjde vše dle našich plánů.
|
29. 9. 2000
Jsem rád, že i v tak malé skupině lidí, jako je naše třída, se najde tolik zajímavých názorů. Tentýž text mého komentáře úterních událostí na MMF hodnotí někteří jako přílišné stranění policii a bankéřům, jiní jako stranění demonstrantům. Omlouvám se, že jsem svůj názor nevyjádřil dříve přesněji, ale já souhlasím i nesouhlasím s oběma skupinami.Bankéři: Už byste mohli konečně pochopit, že velkolepými rauty zřejmě jen více upozorníte na ty miliardové přehmaty (říkejme tomu takto, protože otázka, zda se jedná o úmysl nebo jen omyl je úplně o něčem jiném). Chováte se totiž zároveň jako levicová bolševická přerozdělující instituce (centrální řízení, minimum zájmu o konkrétní lokální problematiku), ale současně jako prodloužené končetiny nadnárodních korporací. Demonstranti: Už byste mohli konečně pochopit, že dokud vaše protesty budou vypadat jako crash-parties zlaté mládeže, těžko o vašich podnětných myšlenkách bude někdo vážně uvažovat. Ať se vám to líbí nebo ne, MFF a SB jsou de jure demokratické instituce (nezasedají v nich ředitelé jednotlivých nadnárodních korporací, ale ministři financí a guvernéři národních bank), takže nejlepší boj proti nim je zase demokratický - informujte, argumentujte, přesvědčujte, ale proboha nerozbíjejte. Všichni ostatní: Už byste mohli konečně pochopit, že mít "společného nepřítele", který rozbíjí výlohy, a mít schopnou policii, která je sto relativně profesionálně zasáhnout, není ani trochu výhra. Co pomůže trafikantce, že z vlasteneckého nadšení dává policistům rum zadarmo, když za pár měsíců vyroste v jejím okolí nový hypermarket a sama bude ráda, když se jí podaří v té době už nevýdělečnou trafiku alespoň prodat. Demonstranti totiž udělají škodu za dejme tomu několik milionů, ale dokonale zdokumentovanou, a taky si to pěkně odskáčou. Nadnárodní korporace způsobují škody o mnoho řádů vyšší a většinou se o tom ani nikdo nedozví.
|
Errata
Eratta: Má informace 20. 9. o nízkopodlažních autobusech, které byly používány finančníky během zasedání MMF, byla nesprávná. Nejednalo se o autobusy ztažené z běžného provozu, ale naopak nově zakoupené, které by už od dneška měly rozšířit dosavadní vozový park. Stejně je ovšem zajímavé, jaktože se peníze na nové autobusy najdou právě těsně před zasedáním MMF.
|
26. 9. 2000
Praha dnes vypadala jako během občanské války nebo druhé, ale již méně sametové revoluce. Už jenom přítomnost přenosového vozu CNN na Václavském náměstí naznačovala, že se prostě něco semlít musí, i kdyby to měli reportéři CNN zinscenovat sami. Nakonec se zhruba naplnily pesimistické předpovědi globalistů i antiglobalistů vůči svým oponentům. Dlužno ale dodat, že podle pozorování drtivé většiny novinářů z toho vychází policie v nepatrně lepším světle.14.47: Vyčkávací taktiku zvolili policisté a odpůrci globalizace, kteří proti sobě již asi dvě hodiny stojí u vjezdu na Nuselský most. Třem tisícům demonstrantů se nepodarilo prorazit policejní
kordon a dostat se přes most na druhou stranu, kde je Kongresové centrum. (ČTK) 14.57: Stovky anarchistů se střetly s policisty v ulici Mikuláše z Husi, asi 100 metrů od Kongresového centra. Anarchisté zaútočili dřevenými tyčemi na 50 policistů a snaží se prorazit zátarasy. Policie odpověděla obušky a slzným plynem.
(ČTK) Celkem ovšem nechápu, odkud se vzala informace, že se jedná právě o anarchisty. Řekl bych, že stejně jako v případě Local a Global Street Party jde především o stejné vandaly, kteří doprovází například fotbalová utkání - ani v jednom případě jim totiž nejde o věc, ale o možnost využít nervozity a síly davu. 15.21: Policie tvrdě zakročila proti demonstrantům v ulici Mikuláše z Husi i na jiných místech. Podle svěděctví zpravodajky
ČTK několik aktivistů odvlekla po zemi do policejních vozů. Pořádkové síly
posilili i psovodi.
(ČTK) Začíná jít do tuhého, policie ztrácí trpělivost. Od této chvíle končí adekvátní jednání na obou stranách a zatímco skuteční antiglobalisté odcházejí klidně protestovat k Výstavišti proti rautu bankéřů na učet vlády, již dostatečně odvázaní vandalové jdou na Václavák rozflákat několik výloh. Copak nechápou, že rozbitou výlohu u McDonald's nezaplatí bankéři ze své kapsy, ale zase jen a jen jeho dodavatelé a subdodavatelé, tedy v konečném důsledku ti, za jejichž práva se tu demonstruje? Obzvláště jsem litoval Alici Dvorskou z INPEGu, která dostala ve večerním rozhovoru na Primě opravdu co proto. Vůbec nevadilo, že INPEG se předem od veškerých projevů násilí distancoval a nyní učinil totéž i co se konkrétních akcí týče. Jednoduše je jim vytýkáno, že neohlídali ty demonstranty, kteří ale nebyli ani pod jejich záštitou. Ale to je snad práce policie, rozlišit demonstranty od vandalů. Snad jsou mezi těmi 460 zatčenými hlavně ti druzí. Na druhou stranu je možná dobře, že jak vyfešákovaná společnost bankéřů, trestuhodně netečná společnost česká i občas trochu v oblacích létající skupina antiglobalistů pochopila, že uprostřed mezi několika extrémy (demokraticky volení členové MMF a SB, ovšem za tu dobu trochu zbohatlí; korporace; netečná společnost; antiglobalisté; vandalové atd.) není řešení. Je tam problém.
|
24. 9. 2000
Ty velké americké univerzity, které doposud nezakázaly využívat Napster z důvodů zahlcenosti svých sítí, nehodlají k zákazům přikročit ani z důvodů, kterými argumentuje RIAA. MIT, Duke a další jsou jasně proti jakémukoliv omezování své akademické svobody. V podobném duchu se nese Gallery of CSS, tedy sbírka odkazů na nejrůznější podoby DeCSS, ať už na samotný binární program, na zdroják v dosud neexistujícím programovacím jazyce, tričko, fraktál s vodoznakem, písničku atd. Zdá se, že TLD .edu je zatím dostatečně silnou zárukou svobody slova.
|
12. 9. 2000
Na LinuxWorldu jsem našel naprosto úžasný citát Richarda Stallmana. Snad tato formulace otevře někomu konečně oči a proto ji sázím tučně."Free software" is a matter of liberty, not price. To understand the concept, you should think of "free speech", not "free beer".
|
6. 9. 2000
Dnes ráno zemřel další z klasiků českého humoru, Jiří Sovák. Nemám rád lidi, kteří okamžitě poukazují na to, ve kterém proletářském filmu ten a ten herec hrál. To, že mnozí dnešní komici (a také objektivně výborní herci) vystupují v prostinkých televizních estrádách a rádoby komických show, které jako by z oka vypadly těm předrevolučním (jen místo zpěvaček z NDR tam zpívá Dan Hůlka), to asi žádnému kritikovi nevadí.Na filmy jako Světáci nebo Marečku, podejte mi pero, se kdykoliv podívám rád znovu. Hrozně se mi líbí Sovákův názor o smrti, která je docela fajn, jenom by nemusela být na furt. Sbohem, pane Sováku.
|
1. 9. 2000
L.Z. píše, že MPAA nedokázala přimět výrobce
spotřební elektroniky k dohodě, aby do všech zařízení, kterými půjde
digitální TV signál pro HDTV, byly zamontovány blokády, které znemožní
záznam TV pořadů na videorekordéry. Tato stručná zpráva mne opět naplňuje drobným optimismem a důvěrou k současné globální ekonomice, která by přecejen mohla být samoregulovatelná, protože občas sobecké zájmy jedné korporace mohou narazit na sobecké zájmy jiné korporace a tak se vzájemně vyrušit. Tento princip (v mnohem menším měřítku) dovolil přežít lidskému druhu v dávnověku, antice i středověku a snad bude fungovat i v době globální. Ač nyní jsou na něj kladeny nároky, které už možná sám o sobě zaručit nemůže - svobodu slova, lidská práva atd.
|
31. 8. 2000
23. 8. jsem psal o demopary Fiasko a české demoscéně. Trochu jsem pátral a narazil jsem na skupinu Downtown, která se sice na 256B dema nezaměřuje, ale téměř každé její je skvost. Skutečně budete členy skupiny podezírat, že mají tajné dohody s výrobci BIOSů, protože tak úžasné efekty snad nelze do 256 bytů vůbec dostat a musí být "ukryty" někde jinde ve vašem počítači. Chtěl jsem jedno takové demo ukázat P.P. Ten ale nemá ani modem, ani přístup na Internet, ani mobil s datovými přenosy. A navíc bydlí asi 100 km od mého domu. Jak takovému člověku poslat 251 bytů? Mohl bych mu je třeba přečíst do telefonu, ale napadla mne sofistikovanější možnost: poslat je jako SMSku. Samozřejmě vás napadne, že těžko bych do SMS zprávy dostal všechny osmibitové znaky .COM souboru. I se sedmi nebo šesti bity by byl problém. A tak jsem napsal dvě krátké utilitky SMSenc a SMSdec, které převedou jakýkoliv soubor na tvar víceméně vhodný i pro manuální vyťukání na klávesnici mobilu (znaky A až Z, ?, ;, :, @, =, < a >) - k dispozici v sekci Download mých stránek. Takto enkodovaná data můžete poslat jako SMSku přes web, e-mailovou bránu, pomocí datového kabelu přímo z mobilu a nebo dokonce přímo vyťukat (je to teda úmorná dřina, ale u těch 251 bytů, tedy 404 zakodovaných znaků jsem si to zkusil a jde to). No, na přenos více než pár stovek bytů to opravdu není, ale v nouzi (jako třeba v případě P.P.) se to docela hodí. Kódování bude chtít ještě trochu vylepšit...
|
30. 8. 2000
MobilServer uvedl článek o německém studentu Saschovi Haenelovi. Že vám to jméno vůbec nic neříká? Je to ten, který vyhrál německou soutěž Jugend Forscht (něco jako naše Středoškolská odborná činnost) za objev metody, která umožňuje pomocí běžné GSM sítě přenášet data závratnou rychlostí prý až 400 KB/s (viz 23. 5.). O jeho řešení projevila zájem Nokia (Joachim Ebinger, technolog německé pobočky dokonce prohlásil, že to opravdu funguje tak, jak Sascha popisuje), Ericsson a jistě i další. Za jistých podmínek by to totiž mohlo zmenšit naléhavost UMTS. Na MobilServeru samozřejmě vznikla vášnivá diskuze. Z útržkovitého článku nebylo možno zjistit, jak celá věc funguje (není ovšem divu, Sascha prý na své metodě pracoval tři roky), ale přesto se objevila celá řada "hrozně chytrých a GSM znalých" osob, které by se jistě do krve bily za to, že to prostě fungovat nemůže a že všichni, kteří doufají v něco jiného, jsou naprostí blbci. V této souvislosti by mě zajímalo, jestli jsou blbci i přední němečtí vědci, kteří dali Saschovi celostátní cenu v kategorii elektronika? Co je ale smutnější, ti "geniální skeptici" jsou jak posedlí, jen aby snad nějaký osmnáctiletý němec nemohl být projednou chytřejší a lepší než oni. Místo aby mu to přáli.
|
23. 8. 2000
Na stránce Fiaska 2k lze již najít nejen výsledky soutěžní části této demoparty, ale také jednotlivá dema, moduly a obrázky. Nemohl jsem kvůli táboru Kokosu do Uherského Hradiště přijet a po shlédnutí některých dem toho silně lituji. Letos lze totiž směle říci, že čeští kódeři (pro slušné lidi: programátoři) jsou opravdu na úrovni svých zahraničních kolegů, mnohdy ještě lepší. Jediné slabší místo jsou zatím 64KB dema, z těch mne nenadchlo ani jedno. Naopak třeba klasické (velké) demo Realtime Radiosity vám skutečně i na ne příliš předimenzovaném stroji (a bez hardwarové akcelerace) ukáže přesně to, co nese v názvu - radiozitu nebodových zdrojů světla v reálném čase. Také v kategorii 256B (B jako byte) dem jsme na světové špičce - je až neuvěřitelné, co všechno lze v těch 2048 bitech naprogramovat.
|
Glosa
V naprostém protikladu k této otevřené informační společnosti je rozsudek soudce Lewise Kaplana ve sporu MPAA vs. 2600 - jedná se vlastně o jednu ze pří ohledně DeCSS. Z rozsudku vyplynulo, že pro umělý programovací jazyk (kód) neplatí stejné záruky svobody projevu jako pro mluvenou řeč. Pokud tedy sám objevím, jakým způsobem lze přelstít nějakou docela slabou šifru nějakého komerčního systému (v tomto případě DVD) a tuto svou znalost použiji k napsání programu, který umožní tento systém používat i tam, kde k tomu dosud neexistuje komerční prostředek, nesmím tuto vědomost dále šířit - podobně jako nelze v totalitních režimech šířit zcela jiné informace.
|
12. 8. 2000
Obdiv
Můj nejhlubší obdiv si získal Martin Fencl, velmi talentovaný žurnalista, který často přispívá do Živě, kde píše hlavně o dětech na Internetu, a nedávno se také stal šéfredaktorem zpravodajského serveru Speed Express. Má perfektní pravopis a sloh, nekonfrontační povahu, rozumné názory a zároveň je docela skromný. Asi si řeknete, proč o něm vlastně píši? To nejdůležitejší si nechávám nakonec: je mu 12 let. Výjimečně si zahraji na proroka a řeknu, že o něm určitě v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Jen jedna věc mě zaráží a možná trochu šokuje: na svých stránkách píše, že má bohaté zkušenosti s kouřením a alkoholem. Ne, nemám nějakou moralizující obavu o jeho budoucnost (ani v nejmenším), jen mě to nutí o některých věcech uvažovat zase trochu jinak.
|
7. 8. 2000
Tábor Kokosu se rychle blíží a tak ještě jednou aktualizuji svůj deníček a potom se na jistou dobu odmlčím. Už kdysi dávno (15. 4.) jsem psal, že mám pocit, že musím neustále přijímat všechny možné informace a být naprosto v obraze, ale zároveň, že to prostě nestíhám. Například každý den asi 45 minut stahuji (jen stahuji, nečtu) všechny možné články ze všech možných zpravodajských serverů, netmagů atd. Je tedy hezké na pár dnů úplně vypnout, i když se to potom těžko dohání a možná, že hodně zajímavých věcí spadne pod stůl. Ale také vy, milí čtenáři, se můžete těšit na dva týdny bez monstrózních příspěvků (jejichž délka měsíc od měsíce narůstá, podívejte se někdy, jak to vypadalo v lednu).
|
5. 8. 2000
Snažím se již několik dní přesvědčit P.P., že když už se "vykašlal" na tábor Kokosu, že by alespoň mohl zajet na demo-party do Uherského Hradiště Fiasko 2k. Koncovku "-party" slyšíme dosti často a docela by mě zajímalo, jak by se cítili někteří antiglobalisté nebo posluchači techna při pohledu na desítky geeků, hackerů, kóderů, pixelářů, linuxáků a netmanů, jak se hrabou ve všem možném, ale hlavně v assembleru, spleti RJ45 kabelů, souborech v /etc atd.
|
Mám mobilní telefon Panasonic a jsem s ním spokojen. V zemi, kde "frčí" Nokia, je sice trochu problém sehnat pro něj datový kabel, softwarový modem, upgrade firmwaru a další doplňky, ale zase na druhou stranu splňuje to, co po něm chci: dobře se s ním telefonuje a čte SMSky a má (na rozdíl o všech těch Nokií, Siemensů a Ericssonů) ovládání a design, které se mi líbí. Panasonic připravuje také novinky, jako WAPový model GD93, ale taky docela futuristicky vyhlížející kombinaci mobilu a PDA.
|
S peer-to-peer sítěmi se na Internetu doslova roztrhl pytel a vyhrocené soudní spory kolem Napsteru (předběžné zrušení činnosti, pozastavení předběžného opatření) působí jako katalyzátor tohoto boomu. Podívejme se, co tady zatím máme: Název | Popis | Napster | Není co dotat, komerční peer-to-peer síť s několika centrálními servery zaměřená na výměnu MP3 souborů. Umožňuje vyhledávání a chat. Originální klient je ovšem jen pro Windows, má proprietární kód a totéž víceméně platí i o přenosových protokolech, přestože již dávno byly zpětně analyzovány a vznikly nezávislí, s Napsterem kompatibilní klienti i servery (například jeden v čisté Javě). | Gnutella | Open Source klon Napsteru, původně zcela kompatibilní, nabízející však výměnu také jiných dat než MP3. | Scour | Další peer-to-peer síť s centrálním serverem, který zároveň nahrazuje klienta pro pasivní uživatele, kteří žádná data sami neposkytují. V síti nalezneme vše, co obsahuje zvuk a obraz. | FreeNet | Univerzální, zcela decentralizovaná peer-to-peer síť pod licencí GNU/GPL. | Napigator | Poměrně nová síť, omlouvám se, že zatím o ní nemám bližší informace. | Tripnosis | Peer-to-peer síť pro výměnu libovolných dat buď mezi všemi uživateli nebo mezi uzavřenou skupinou, s možností vytváření hierarchických podsítí. Software je bohužel proprietární. | Yo!NK | Peer-to-peer síť na principu Gnutelly. | Mojo Nation | První peer-to-peer síť pro poskytování audiovizuálních dat, která by měla mít implementovaný systém na ochranu autorských práv a placený download. |
|
31. 7. 2000
Od Toma Bobka jsem dostal velmi zajímavou reakci na chování demonstrantů proti globalizaci a na způsob, jak donutit netečné okolí k nějakému neodmítavému zájmu o věc. Cituji doslova (i bez diakritiky), něco na tom totiž je: "Usilovna, neustavajici a vsudypritomna propaganda - tisice naprosto pokojnych, slusne oblecenych a usmevavych mladych lidi s letacky v ulicich, internetove servery doslova vymbombardovane solidni, slusnou a vecnou argumentaci, petice, fronty v poslaneckych kancelarich (vidite, zase ta politika), zavalene mailboxy poslanecke snemovny, legalne vylepene letaky, agitace na skolach, zakladani obcanskych sdruzeni... Moc vsedni, moc pracne, malo dobrodruzne, malo radikalni ci nefunkcni pro idealisty a nadsence...? Prace a jenom umorna prace, oc vzrusujici je pro nektere jit rovnou do ulic a delat rachot, vidte?
"
|
30. 7. 2000
Postupně dostávám reakce na svou petiční iniciativu (viz 24. 7.). Jsou to názory velmi zajímavé, často protichůdné, ale vždy inspirující. Také intenzivněji než jindy sbírám komentáře z médií, od těch naprosto odmítavých až po ty naprosto zpřízněné. Zatím jsem si udělal dílčí závěr takový, že by petice měla být formulována ještě obecněji, než jsem původně zamýšlel, aby postihla také nesporné nešvary samotných antiglobalistů.
|
Počítače
A je tady další petice. Není bez zajímavosti, že má také příchuť globalizace, tentokrát snah amerických softwarových slolečností prosadit v Evropě registraci softwarových patentů. Tento trend se příčí nejen GNU programátorům, ale také Evropskému pojetí patentního práva. Více se dozvíte přímo na stránce EuroLinux.
|
23. 7. 2000
Zajímavý článek Kill Mister Paperclip! pojednává o proklínané "vymoženosti" balíku MS Office 97, konkrétně nápovědy, která se objeví na monitoru přesně v tom okamžiku, kdy ji uživatel nejspíše hrozně potřebuje. Celý princip je výsledkem snahy jistého Erica Horowitze zaintegrovat do produktů Microsoftu něco jako senzitivní umělou inteligenci. Po takovém fiaksu jsem se s překvapením dozvěděl, že něco podobného, tedy statistickou umělou inteligenci chce MS integrovat i do svého Microsoft.net (viz 28. 6.). Například bude rozhodovat, který e-mail by pro vás mohl být důležitý a na který má systém okamžitě upozornit a na který ne. Jak to systém pozná? No přece podle studia vašich reakcí, analyzy obsahu vašich předchozích e-mailů, znalostí vašich osobních kontaktů, analyzováním vašeho chování zaznamenávaného vaší i-kamerou atd. A kde všechna ta data budou uložena? No samozřejmě, na MS.net. Už se nebude říkat Velký bratr, ale Velký Bill. Naštěstí mě neschopnost Microsoftu demonstrovaná koncem pana Sponky uklidňuje, že to celé je jen marketingový výmysl a žádný "1984" se konat nebude.
|
15. 7. 2000
V knihovně svých prarodičů jsem nalezl starou dárkovou publikaci o Severní Moravě. Klasické žánrové fotografie krajin a měst mě nijak nepřekvapovaly, jejich technické zpracování bylo na úrovni doby a umělecká hodnota vlastně také (například první obrázek Ostravy si čtenář udělal z nic neříkající fotky nějakého nákupního střediska na nějakém sídlišti). Zaujaly mě dvě fotografie: na jedné soustruhář z velkým pivasem v montérkách zřejmě právě překonával plán, zatímco na té druhé bylo věrně zachyceno něco, čemu můj otec říká "barevné čmoudíky" - krásný západ slunce, siluety komínů Nové Huti (Klementa Gottwalda) a z nich vydatný kouř, co komín to jiná barva. Myslíte si, že jeden kouř byl šedý, druhý bílý a podobně. Ne. Jeden byl žlutý, druhý byl fialový, další zelený... Opravdu, nelžu.
|
Po dlouhé době jsem opět viděl Star Trek: The Motion Picture. Jistý odstup a také to, že se jednalo o nový kvalitní širokoúhlý videopřepis, způsobilo, že mě uchvátil ještě více, než když jsem jej viděl poprvé. Nejde ani o to, že to je Star Trek, ona je to vůbec velmi dobrá sci-fi. Navíc obsahuje prvky, které v současných filmech už nejsou. Viděli jste snad v nějakém jiném filmu pětiminutovou scénu s nádhernou hudbou, kde nejde o nic jiného, než že si prohlížíte ze všech stran loď U.S.S. Enterprise? Také v porovnání s dnešními speciální efekty působí ty z ST:TMP paradoxně neuvěřitelně realisticky - skutečné modely v relativně malých měřítcích totiž umožňovaly reálné světelné zdroje, skutečné (nedigitální) lens-flare atd. ST:TMP je poslední z devíti celovečerních filmů Star Treku, který dosud nevyšel na DVD. Režisér Robert Wise chce totiž vydat "director's cut", který by ještě více zdůraznil filozofický motiv tohoto díla.
|
29. 6. 2000
Zamyšlení
Víte, co je zajímavé? Proč na reklamách na cigarety jsou buď cowboyové na pozadí americké prérie, nebo parta mladých v dobré náladě, ale nikdy tam nikdo nekouří? Možná, že je to tím, že je složité vybrat takovou fázi kouření, při které vypadá člověk tak, jak reklama zamýšlí. Nebo nám prostě chtějí říci, že člověk se sice díky cigaretě cítí skvěle, ale až potom. EU se chystá zavést nový zákon na cigaretovou antireklamu. Až třetinu každé krabičky by měl zabírat tučný nápis - něco ve stylu "Kouření zabíjí ročně 1 milion lidí" - a ještě takový ten nelichotivý piktogram, který je v lékárně na skříňce s jedy. Myslím, že ani příznivci měkkých drog proti tomu nemohou moc namítat - zákaz to není, je to jen výrazné (snad ne přehnané) uvedení faktu, že kouření (čehokoliv) opravdu nějaké zdravotní problémy způsobuje. Nejde tady ani tak o samotnou učinou látku, ale o vedlejší produkty hoření (dehet apod.).
|
28. 6. 2000
Micro$oft už zase neví, jak by více propojil svět pupeční (a finanční) šňůrou sám se sebou a přichází s projektem Microsoft.net. Zcela odhaleně jde o klasické zpracování dat formou tenkého klienta: u sebe máte jen hloupé zařízení, jakési kukátko do sítě, a veškerá vaše data jsou uložena na serveru Microsoftu a tam se také (programy od Microsoftu) zpracovávají. Dejme tomu, že něčeho takového nebude MS využívat ke "sběru informací", přesto taková míra centralizace dat a ještě k tomu u společnosti s tak "stabilním" a "bezpečným" softwarem ve mě vyvolává silný odpor. Stačí totiž jeden malinký, dobře napsaný virus a data milionů uživatelů jdou do propadliště dějin stejně snadno, jako ony nezálohované (!) unikátní fotografie jisté zpravodajské agentury, která je měla uloženy na zasíťovaném počítači (!!) pod WinNT (!!!). Ne, Bille, děkuji. Jako zajímavý protiargument jsem si vzpomněl na jistý hackerovský vtip, který ovšem vyzní nejlépe v originále: "Real computer geeks don't backup their stuff, they publish it via FTP and let the world mirror it."
|
27. 6. 2000
Glosa
Z mediálního humbuku ohledně zmapování lidského genomu mi není dobře. Novináři se chovají, jako kdyby byla okurková sezóna a nebylo o čem psát, a vymýšlí si naprosté nesmysly. Zmapování genomu totiž ohlásila již v dubnu firma Celera, nyní se totéž povedlo i v rámci neziskového projektu Human Genom Project. Navíc, jedná se vlastně jen o základní výzkum: víme, že geny tvoří 5 % lidské molekuly DNA a zbytek je tzv. junk (jehož význam zatím nechápeme), ale nevíme, kterých 5 % to vlastně je. Zmapován není úplně celý genom, ale jen 97 %, 85 % s vysokou přesností. L.Z. z B. to celé přirovnává k tomu, že nyní víme, že se počítačový program skládá z bitů a bytů, ale zatím moc netušíme, co který bit vlastně dělá. Genově zmapován byl už nejkratší 21. chromozom, který obsahuje pouze 225 genů. Kolik genů je v celém genomu, nikdo netuší.
|
14. 6. 2000
Zážitek
Jaksi samovolně jsem se dostal do skupiny mých spolužáků, která se stejně samovolně rozhodla spát dnes v noci na prostranství před svými chatkami jenom tak pod širákem. Byl jsem rád, že B.K. a D.Z. spali spolu v docela těsné blízkosti pod jedním spacákem, aniž by na tom bylo cokoliv jiného, než prosté tulení se, zahřívání se vlastními těly. Byl jsem rád, protože právě o tom psal nedávno Gentleman: tulení je návrat do dětských let, kdy se člověk přitulil k rodičům, když mu svět ubližoval, když mu bylo smutno. Divíte se možná, proč o tom píši. Leželo nás tam totiž tak na trávě, ve spacácích osm a neustále jsme si dělali legraci, jakou máme ale prostornou ložnici a že nám do ní sem tam někdo chodí (to byli ostatní ubytovaní, kteří se třeba vraceli z nočního života). Asi nikomu nešlo v té chvíli o nic jiného, než cítit blízkost těch ostatních, ovšem blízkost zcela autonomní. A je krásné vědět, že máme B.K.
|
13. 6. 2000
Rozhodl jsem se dát Budišovu ještě jednu šanci a navštívil jsem restauraci Myslivna. Vyjmenuji nejprve klady: nádherné prostředí, klid, zahrádka venku, chladná místnost uvnitř, stylová (ale vkusná) dekorace, kvalitní popová oddechová hudba z kvalitní aparatury, bar, neuvěřitelná škála jídel běžných, méně běžných i specialit a v první řadě výborná kuchyně. Myslivecký špíz se dokonce griloval před mými zraky přímo na grilu v restauraci. Malý mráček na jinak azurově modré obloze vytvořil vrchní, který poté, co jsem si objednal jedno z nejdražších jídel z jídelníčku, odešel ke svému kolegovi a řekl mu "Ty vole, už jsi to někdy dělal?". Netušil jsem, že z toho mráčku vznikne silná bouřka - na vrchního si poté stěžovali všichni: chová se k zákazníkům drze, zapomíná objednávky, neumí pořádně vystavit účet atd. Mohla to být skvělá restaurace, vyhlášená v celém okrese. Takhle aby tam za tím výborným jídlem chodil člověk jenom tehdy, když má pan vrchní zrovna dovolenou.
|
Budišov je malinké město v okrese Opava, téměř bez průmyslu, které by ovšem mohlo krásně žít z turistického ruchu. Dva kempy jej ale nevytrhnou, chybí služby pro náročnější turisty, například hotel. Také možnost stravy je ve městě samotném docela chudá - jeden bakelitově vyhlížející bufet, jedna hospoda, ve které se nepodávají žádná teplá jídla, a jedna zakouřená restaurace s minimalistickým výběrem z klasických jídel typu smažený sýr. Také lidé se mi zde zdají trochu divní. Možná, že to je jen krajový zvyk, ale téměř všichni používají velmi obhroublý slovník a jejich jednání je silně apatické. Ve smyslu včerejšího zápisu (raději si jej přečtěte, ať si zase někdo nestěžuje, že píši nesmysly) tito lidé rozhodně nejsou sexy.
|
Glosa
Naletěl jsem, ale nevím na co. Stránky hnutí Rodiče proti South Parku jste už asi viděli. Grafika a zpracování docela profesionální, až se člověku chce věřit, že se jedná o dokonalou recesi, ale obsah neuvěřitelně demagogický, jako by to psala opravdu nějaká neurotická a zakomplexovaná učitelka, která nejen že chápe South Park jako něco, co rozhodně není, ale dopouští se záměrných fakticko-významových posunů, aby svá tvrzení "dokázala". Ale právě proto by to také mohla být skvěle vymyšlená recese. Rozhodl jsem se tedy s vědeckou nezaujatostí okomentovat jejich prohlášení - sám totiž South Park nemám rád, ale na rozdíl od oné paní Mgr. nevnucuji svůj názor Mao-ce-tungovsky celému světu pomocí lichých argumentů. Odpověď jsem pochopitelně žádnou nedostal, takže buď paní Mgr. nemá ani tolik skutečné slušnosti odpovědět na nepříjemnou kritiku, nebo se "tým" právě náramně baví nad dalším úlovkem - dalším človíčkem, který se chytil do pasti.
|
9. 6. 2000
V MFD čtu další hlasy odsuzující rozsudek o rozdělení Microsoftu, argumenty jsou v podstatě rozumné: pokud samotné počínání Microsoftu poškozuje zákazníky, potom faktická paralýza firmy soudními bariérami v obchodním styku musí zákazníky poškodit taky. Souhlasím, že poškodí Microsoft (o to tady ale snad jde), ale ne zákazníky, protože unifikace pracovního prostředí na počítačích PC, což je tak vychvalovaný přínos Billových bubáků, není vůbec potřeba. Všechny operační systémy pracují z hlediska laického uživatele na podobně blízkých principech jako televizory nebo autorádia různých výrobců - také si nikdo nestěžuje, že tady není nějaký Microgrundig nebo Micropanasonic, který by všemu dal tlačítko Start s naprosto stejnými položkami (jen tu z umělé hmoty, tu u dražších verzí z mramoru). Přitom Microsoft měl tolik možností, jak dostat část veřejnosti, která je proti němu, kusem žvance na svou stranu. Mohl třeba už dávno uvolnit zdrojáky Windows 3.x, DOSu nebo dvojkové verze MSIE. Mohl přepracovat filozofii svých API a stále do nich nevnášet nové a nové nedokumentované vlastnosti (říká se, že Bill má ve své knihovně opravdu kompletní reference k Win32, ty mají ale 100 000 stran formátu letter). Ať mi nikdo neříká, že u Microsoftu pracují ti nejlepší programátoři, když kdysi v OS/2 verze 2.0 běžely Windowsovské aplikace v emulaci rychleji než v nativních Windows. Závěrem lze říci, že běžného uživatele Windows jakýkoliv postih Microsoftu nijak nezasáhne. Pokud používá ještě Windows 98/NT4, tak asi nebude na novější přestupovat. Pokud používá Windows 2000, tak by stejně další 3 roky nemohl s novější verzí počítat a do té doby se objeví něco úplně jiného (a doufejme, že lepšího). Alespoň dojde k zakonzerování Win32, ovladače a aplikace budou vznikat dále bez nějakých problémů.
|
8. 6. 2000
Zamyšlení
Viděli jste někdy nějaký současný rozhovor s Michailem Gorbačovem? Nedávno si jej pozvali do "21", ptali se jej na něco z ruské politické situace, odpověděl jim, za pět minut mu moderátor poděkoval a on odešel. Tehdy, mezi roky 1985 až 1992 mi to vše připadalo stejně jednoduché jako v písni skupiny Žlutý pes: Gorbačov přišel, kamínek po kamínku změnil myšlení a principy celého SSSR, ustoupil v tlaku na Západ, čímž si v podstatě podřezal vlastní větev a i se Sovětským svazem spadl do propadliště dějin. Ano, je pravda, že na George Bushe si dnes už taky moc lidí nevzpomene, ale byl to právě on, který prohlásil tu památnou větu "Nejdelší úsek v dějinách 20. století právě skončil. Studená válka skočila." Měl tu čest. Čest, které se Gorbačovovi nikdy nedostalo, přestože si ji zasloužil a přestože se o ni zasloužil.
|
2. 6. 2000
Na večer jsem už byl v Hradci Králové a mohl jsem srovnávat večerní život tohoto města s Opavou. Je pravda, že Opava je honosnější, možná snobštější, v poměrně koncentrovaném centu je všude od hustě nasázených pouličních lamp světla jako v poledne, všechno krásně vyleštěno, lavičky krásně nalakovány. Ale jen sem tam restaurace se zahrádkou, ve které by bylo více lidí. Hradec nemá jednoznačně lokalizovatelné městské centum, spíše několik náměstí a tříd na obou březích Labe. Ale je v něm rušno: zahrádky restarací (na každém rohu i dvě) jsou plné, lidé se procházejí po ulicích, prostě noční život skoro jako v Praze. Jen nikde žádná Internetová kavárna, která by fungovala alespoň do 22.00.
|
1. 6. 2000
Počítače
Na poslední chvíli se podařilo vyřešit téměř veškeré problémy s Internetovým vysíláním z Unplugged. Má duševní krize nastala někdy mezi 2. a 3. hodinou odpoledne, kdy jsem byl naprosto připraven vše zabalit a vyhlásit kapitulaci. Naštěstí, B.G. mne (tak, jak to umí jen on) povzbudil k dalšímu snažení. Zádrhel byl v tom, že vysílač, kterým jsme připojeni k síti Snisnet, pracuje na linkové vrstvě, na úrovni netadres. Pokud se tedy změní síťová karta, která je k němu připojena, musí se resetovat. To jsem nevěděl a proto s mým počítačem odmítal vysílač komunikovat. Ale poté to už fungovalo nádherně, s přenosovou rychlostí až 1 Mb/s.
|
27. 5. 2000
Recenze
Byl jsem v kině na filmu Mise na Mars. Nechci hodnotit, protože není-li nějaký film vysloveně špatný, zdá se být po prvním shlédnutí, kdy je každý spíše v roli dítěte než kritika, obvykle dobrý. Tomuto filmu rozhodně nechyběla vyrovnanost ve všech směrech: kvalitní kamera, kvalitní režie, kvalitní herecké výkony, kvalitní speciální efekty. Jen příběh ke konci konvergoval k utopii, ale tomu se nelze při happy-endu dost dobře vyhnout. Vysoko nad úroveň ovšem ční filmová hudba: během celého filmu ji téměř nevnímáte, protože naprosto přirozeně podbarvuje děj, ale ke konci, v oné vrcholné scéně, navozuje pocit, že jste právě byli svědky něčeho v historii lidstva naprosto výjimečného. A právě toto je role scénické hudby. Na mysli mám jinou myšlenku: Mise na Mars je dokonalým příkladem filmu, který potřebuje skutečné kino. Je sice pravda, že zvukové vybavení mnohých z nás doma je srovnatelné, tuším, jenom se čtyřmi kiny v ČR (mnohé sály se již sice chlubí alespoň Dolby Stereo [alias Surround], ale akusticky jsou konstruovány pro mono, takže je po požitku), na druhou stranu, i ten nejkvalitnější DVD přehrávač a širokoúhlá televize vám neposkytnou obraz v lepším než řekněme SVGA rozlišení - to je pro vizuálně kvalitní film málo. Navíc asi nikdo nemá doma promítací plátno s úhlopříčkou 12 metrů. Ad-absurdista by namítl, proč nenadávám na to, že v běžných kinech se širokoúhlé filmy nepromítají ze 70mm originálu, ale pomocí PanaVision/CinemaScope optiky z klasického 35mm. To mě netíží tak, jako "móda" ořezávát při videopřepisu filmy na letterbox. Když už je film natočen s poměrem stran 21 : 9, měl by tak zůstat. Je to totéž, jako kdybychom v rádiu při poslechu symfonie slyšeli jenom 60 % orchestru s tím, že FM pásmo stejně není tak kvalitní. Tento přístup, podobně jako záplava béčkových filmů v mizerné, téměř VHS kvalitě z TV Nova jednoznačně ničí vkus českého diváka. Ještě jeden postřeh k témuž filmu: celou dobu jsem marně čekal v souvislosti s různými palubními počítači nějakou narážku typu Uncompressing kernel...OK, now booting Linux - je to asi profesionální deformace. Dočkal jsem se jen zjištění, že pokud zkonfrontujeme poměrně realistický odhad vzhledu počítačů za oněch 20 let s odhadem z jiných sci-fi (nebo i Star Treku) za několik století, zjišťujeme, že vývoj se asi brzo zastaví...
|
O byrokratickém šimlu jsem již psal, ale vždy to bylo v souvislosti se státní institucí (ať již libovolného státu). Nějak se zdá přirozené, že státem placený úředník myslí více na to, kde si v pracovní době lépe nakoupí, než jak lépe plnit svou povinnost. Ale občas se šimlovství nevyhne ani komerční instituci, která by "by definition" měla pracovat na principu maximální efektivnosti. Abych vás příliš nenapínal, vyhráli jsme ve fotografické soutěži Hewlett Packard scanner asi za 400 USD. Člověka by to potěšilo mnohem více, kdyby nemusel zaplatit clo a DPH - ano, pořád na to lze hledět jako na výhru nevídané 80% slevy, ale slevu lze obvykle uplatnit na celou řadu výrobků, ne jen na jeden. Danajský dar.
|
Je to neuvěřitelné, ale již pět let existuje na stanici Sat1 komediální pořad parodií "Die Wochenshow". Pro němčináře není těžké odhalit, že se jedná o zkomoleninu slova Die Wochenschau, je to něco mezi naší Českou sodou a TeleTele - hlavní póly leží v satiře německé politické scény a parodii německých televizních pořadů, často v kombinaci obojího. Za celou tu dobu, kdy každý týden vzniká nové hodinové pokračování, se na hereckém ztvárnění všech postav podílí 4 lidé. Pochopitelně vzniklo mnoho typizovaných postaviček, ale pokaždé se objeví něco nového. Pořad nikdy neupadl do stavu, kdy napadne člověka přepnout, protože se mu zdá trapný, nikdy nebyl opakován jediný vtip, úroveň je pořád konstantní, což lze vidět i na porovnání aktuálního dílu a dílu několik let starého, který se vysílá po něm. Pokud jste alespoň trochu schopni rozumět plynulé němčině, podívejte se někdy v sobotu od 22.00 na Sat1. Také Harrald Schmitt oslaví již 750. díl své talkshow. Je celkem zajímavé, že v našich poměrech prakticky neexistuje nějaký ne zcela seriózní televizní pořad, který je vysílán v tak malých intervalech a přitom dovede být pět nebo i sedm let stejně populární.
|
5. 5. 2000
Glosa
Přesto všechno je smutné, že sdělovací prostředky (i ty, které se prohlašují za kvalitní) jdou po senzacích a velkých číslech se znakem $ na začátku. Problém Internetových červů přece není nic nového, už několikrát se světem pár vln prohnalo. Stejně jako ve stomatologii je vždy levnější prevence než léčba, proč třeba TV Nova ve svém "zdravotním okénku" v TN neuvede něco o tom, že když už chceme mermomocí používat ten úžasně stabilní a bezpečný operační systém od M$, tak že bychom nemuseli bezhlavě klikat na všechno, co má hezkou ikonku, nebo nám říká, že nás miluje. Stačí trochu myslet, přátelé.
|
Glosa
MFD uvádí článek o tom, že někteří vysokoškoláci a pomalu i středoškoláci považují dárcovství spermatu za výhodnou brigádu. Je mi na nic z toho, že v tom nikdo nevidí podobně nepříjemný etický problém jako třeba v klonování. Lze namítnout, že mnohé jiné formy života také většinu času "rozprašují" po okolí svou genetickou informaci a dokonce za to nemají ani těch mizerných 500 Kč, ale přecejenom... Sám otcovství považuji za křišťálovou studánku, úplně na pokraji mé sféry tolerance je onen "otec od dvou (i více) rodin". Nechtěl bych zažít pocit dnešního vysokoškoláka, který půjde za deset let po ulici a uvidí dítě, které je mu nápadně podobné. V tomto ohledu mě může kdokoliv označit za feministu, ale pokud žena odhodí dítě, pohlíží se na ni jako na tu nejhlubší spodinu společnosti. Muži k tomu takto nepřistupují - nejen, že nemusí mít děti s ženou, pro kterou by udělali vše, dokonce ani nemusí ženu znát, komunikují přes spermobanku. Ano, ve spermobance nějaké spermie být musí a ty nelze vyrobit uměle, ale ti lidé by to opravdu neměli dělat jako brigádu pro peníze.
|
L.B. mi ukazoval známou brožurku o smajlících z vydavatelství Computer Press. Nevím proč, ale považuje to za dogma. Nechápe, že podobných "kompletních" seznamů dvojic, trojic až n-tic ASCII znaků je spousta, mnohdy si přímo odporují atd. Osobně mi vytýká, že často používám ;-), ale přitom neříkám perverzní vtip. Tuto trojici píši, protože je na mém nastavení klávesnice v Linuxu nejrychlejší. Ono ostatně nejvíce záleží na tom, co si člověk pod smajlíkem představí, když otočí hlavu o 90°. To, že mrkám, přece znamená, že jsem říkal sprostý vtip. Když vypadám takhle :-), tak se jenom usmívám.
|
Když mě nějaká práce chytne, tak ji chci dodělat za každou cenu, bez ohledu na veknu zuřící atomovou válku, bez ohledu na své blízké. V době, kdy jsem dělat tyto stránky, jsem mohl třeba poobjedvat se svými rodiči v restauraci, shlédnout novou epizodu Star Treku nebo si prohlížet krásy Prahy. Po včerejším filmovém zážitku také jakoby nezbyly žádné památky. Možná proto hodně (většina) lidí informatikům nerozumí - dovedou hodiny a dny dělat "s láskou" něco, co by ostatní nedělali ani za peníze. Divíte se snad? Co zbývá člověku, kterého nade vše milovaná osoba odmítá, který si osamocen myslí, že ten film byl užasný. Ne, nemám depresi, právě naopak, cítím se výborně. Jsem jen unavený (životem? - ne, spíše plynutím času). Life is a dream.
|
17. 4. 2000
ČT uváděla dokument ze Sierry Leone. Nejsem žádná fajnovka, ale kdybych se asi deset minut neutěšoval lží, že to třeba ti lidé na obrazovce tak zle vůbec nemyslí, zkončil bych ve zvláštní poloze na záchodě. Dokonce jsem si snažil namluvit, že to je jenom fikce, hraný film. Bohužel, ti mrtví, to utrpení, ta surovost, to všechno bylo až moc přirozené. Vím, že podobné věci se děly, dějí a (bohužel) budou dít nadále, že nějaká vize o lepším lidstvu v globálním měřítku je utopií (ne ovšem v měřítku lokálním), ale občas mám o svém liberalismu vážné pochyby. Ironií je, že žádné jiné ideologii se zatím nepovedlo dokázat, že by byla lepší. Na začátku to vždycky tak vypadá, ale ty konce...
|
15. 4. 2000
Velcí vědci minulosti se jistě obracejí v hrobě. Není hodiny, kdy by na nás nějaké informační médium nevychrlilo zprávu typu "Američtí/Britští/Němečtí/(doplňte) vědci zjistili, že (doplňte)", přičemž se vždy jedná o nějaké šokující zjištění, které často popírá dlouhodobě zažité paradigma (ještě že ty "vědce" máme, jinak bychom snad vymřeli), ale přitom za sebou nemá žádné kritické diskuze a ohání se obvykle jen jakýmsi statistickým zjištěním (opět něco pro vás, pane Machiavelli). Co mám na mysli jako to druhé (doplňte) v předchozí dlouhé větě? Tak třeba: UV záření podporuje sexuální touhu; černá káva nezvyšuje krevní tlak; také sůl nezpůsobuje zvyšování tlaku, na vině je nedostatek minerálů; žena ve společnosti muže si lépe udrží dobrou náladu (může za to látka androstadiedon, která není "zjistitelná smysly" a vzniká rozkladem testosteronu); antarktidské ledovce netají tak rychle, jak vědci (jiní, stejní?) soudili dříve; poprsí mladých žen je čím dál tím větší (zjištění švýcarských lékařů a výrobců podprsenek); šimpanzi umějí počítat do osmi, ale devítku už nezvládnou; ženy neumějí parkovat z genetických důvodů (kvůli nedostatečně vyvinuté části pravé hemisféry - to je příklad prachspostého sexismu); pravidelný sex má protichřipkové účinky; američtí vědci dokončili studii, která prokazuje prospěšné účinky přezouvání v domě (zabránění vniknutí špíny, bakterií, atd.). Že jsem si to všechno vymyslel? Ne, jsou to zprávy, které mj. přinesla minulý rok MFD.
|
Snad odjakživa se setkávám s hlasy, které tvrdí, že psát něco jako deník veřejně je jen exhibicionismus a drzost. Jeden z mých motivů lze s jistou nadsázkou exhibicionismem opravdu nazvat (ač je namířen vůči jedné jediné osobě, která navíc deníček nečte), ale přesto si myslím, že mám stále snahu o subjektivní, ovšem pravdivé glosy a komentáře. Nejsem zdaleka jediným člověkem, který na Internetu svůj deníček uvádí. Zde je malý seznam toho, co jsem našel jen během několika minut: Název | Popis | Gentlemanův deníček | Gentleman Ivan Straka, člověk, který to všechno začal. Jeho deníčky se objevily v roce 1994 v Softwarových novinách a nejprve se zabývaly především děním v oblasti IT (ovšem děním často zákulisním - rauty, tiskovými konferencemi, chlastačkami...). Později začal Gentleman komentovat také obecné společenské dění. V dnešní době přispívá do GD také mnoho ostatních lidí, ale v knižní podobě vycházejí jen jeho, často až jízlivě sarkastické, ale milé postřehy. Gentleman je můj deníčkový vzor. | Pepa Zdepa | Docela zajímavé postřehy jaksi odjinud (přesněji řečeno jinak). Autor sice nepíše denně, ale zato své dlouhé příspěvky třídí do mnoha kategorií. Jeho názory jsou sice trochu vyhraněné, ale podává je smířlivě a případné oponenty nijak neodsuzuje. | Pižiho deníček | Piži je spolupracovník Buffyho. Pokud bych měl jej (tedy pardon, jeho deníček) charakterizovat, tak je to takový "úleťák". | Yfčin deníček | První žena z významějších deníčků. Zajímavé a decentní, spíše ale osobní postřehy. | Deníček jednoho úplně obyčejného studenta | Nevěřte jménu deníčku! Jeho autor sice stránky příliš často neaktualizuje, ale zato nejsou vůbec obyčejné. Jsou to totiž básně v próze. Nádherný styl přechází až k surrealismu. | Hobbitův deníček | Pro tvory zasvědcené není již třeba cokoliv dodávat, ty ostatní to stejně s největší pravděpodobností nebude zajímat. |
|
V 19.00 byla oficiálně zahájena soutěž v kategorii P celostátního kola Matematické olympiády. Přítomné informatiky mírně šokovala "kulturní vložka" v podání mých spolužáků z GMK. E.K. se dokonce urazila, že se nám informatikům (potažmo mi) zpěv nelíbil. Zřejmě ji nepřesvědčím, že opravdu líbil, ale bylo to nečekané (no, já jsem to sice čekal, ale ne tak silně ;-)) a konkrétní výběr skladeb nebyl nejadekvátnější. Kdyby L.K., Z.O., E.K. a další raději zazpívali "nějakou matematickou" (třeba tu o těch dvou integrálech), byli by přijati lépe ;-) Zpět k zahájení. Je škoda, že zatím dorazil jen P.T. z UK. Hrozně jsem se těšil na setkání s M.M., ale ten se dostavil až v pátek, takže jsme spolu prohodili jen pár vět a potom jsem musel zase odjet já. Málem jsem M.M. v těch vousech nepoznal.
|
5. 4. 2000
Jako mnoho lidí mám drobný, logicky ne zcela odůvodnitelný odpor k ruským filmům. Možná, že se nejedná ani o odpor, ale spíš o takový nepříjemný pocit, že přece v zemi, kde jde mafie, korupce, terorismus a bída ruku v ruce, nemůže nic kvalitního vzniknout. Film Svéráz národního lovu, který přichystali mí spolužáci J.B. a J.Ku. do filmového klubu na GMK mě však dokonale vyléčil. Je sice pravda, že kdybychom děj zkondenzovali na jediné sousloví "chlastání vodky", tak se zase tolik nestane, ale naštěstí pevná dějová linie není vždy to nejpodstatnější. Absurdnost života v Rusku se snoubí s jeho poetičností. "Ze všech umění je pro nás nejdůležitější film."
|
28. 3. 2000
Nevím, kde začít. Tak tedy od začátku: nějaké lidi z ročníku napadlo vyjet někam na výlet během ředitelského volna od 10. 4. H.M. a S.R. z GMK byly celkem pro (nebo spíše nebyly proti obětovat svůj vlastní čas na organizaci všech věcí kolem). Potom se to ale nějak zvrhlo. 3.C chtěla jet na jižní Moravu, 3.D ani nevěděla kam, S.R. zařídila ubytování v Praze. Prahu jsem sám navrhoval (přestože bych se stejně z časových důvodů nemohl zúčastnit), ale s velkým nadšením se to nesetkalo. Všechno se to tedy jaksi rozpadlo - S.R. byla zlá, protože počítala s větší účastí (ale to neměla, když už bylo třídním hlasováním rozhodnuto, že se pojede někam jinam), a třída byla zlá, protože kvůli neschopnosti včas se domluvit se nakonec nejede nikam. Protože jsem celou dobu stál stranou, měl bych možná být schopen situaci objektivně zhodnotit, ale nejsem. Prostě, kde není spojení, tam není vedení.
|
25. 3. 2000
Gentleman mi mluví z duše. Jsem hrozně rád, že tyto níže napsané řádky jsem nevymýšlel já, ale že jsou opravdu citátem. "Musí být šílené milovat někoho, kdo něco podobného k tobě necítí, nejhorší je, že nejen že ti to dost dlouho trvá, než ve své zamilovanosti pochopíš, že ten druhý nesdílí tvé pocity, ale navíc pak stejně nejsi schopen přestat. Uvědomuješ si to, jak je veškerá snaha zbytečná, jak jsi trapný, děláš věci, které by jsi normálně nedělal, čím víc jsi odmítaný, tím víc blbneš a klesáš. Jediný lék, který funguje rychle a snad i spolehlivě, je šance, že potkáš někoho jiného..." Přesně, až na poslední větu: o rychlosti a spolehlivosti si dovolím vážně pochybovat, v mém vlastním případě se dokonce o žádném léku nedá hovořit (viz 2. 3.).
|
J.Š. z OU se onehdy velmi rozčiloval nad (ne)objektivitou novinářů. Moc jsem mu tehdy nevěnoval pozornost (myslel jsem, že jeho vlastní úsudek je příliš ovlivněn osobní zkušeností v jisté aféře), ale teď teprve poznávám, že měl asi pravdu. Nejlepší matematik GMK, J.H., totiž poskytl u příležitosti Duelu rozhovor novinám Svoboda. Ano, lze říci, že když je někdo skoupý na slovo, a na otázku "Jak žijete?" odpoví "Normálně.", musí počítat s tím, že o něm napíší cokoliv. Pokud ale někdo řekne větu "Jenom u stereometrického příkladu jsem řešení neviděl na první pohled." a v novinách se dočteme, že "Ten stereometrický příklad mi dal zabrat.", tak to není žurnalistika, ale prachsprosté psaní beletrie. Toť narážka na "vědu", které nás vyučuje A.K. z GMK. Už jsem o tom psal vícekrát: jak může škola podporovat kritické myšlení, když je z předmětu "Dějepis smyšlenek" povinná maturita? Potom nám tedy nezbývá, než se divit těm davům, které hltají zprávy podobné té s J.H.
|
4. 3. 2000
Na televizní obrazovce očividně chybí pořad Česká akademie věd radí a informuje. Naštěstí tady máme Železného ředitele, který často místo toho, aby se staral o svou mediální pandořinu skříňku, tak dělá osvětu za práva homosexuálů, filologicky rozebírá přechylování ženských příjmení, analyzuje sociologické aspekty vstupu republiky do Evropské unie, atd. Už se hrozně těším na to, jak reinkarnuje ve Volejte řediteli pořad Okna vesmíru dokořán a bude informovat o nejnovějších poznatcích kosmologie.Když o tom tak přemýšlím, tak proč by ředitel Fe neradil a neinformoval, když se ho diváci ptají ;-) Mě by třeba hrozně zajímalo, jestli je bezpečné nechávat bleskem rozštípnuté stromy stát jenom tak v městském parku. On - absolutní intelektuální autorita - to určitě bude vědět.
|
26. 2. 2000
Na zastávce autobusu se baví jedna mladší paní (s největší pravděpodobností matka vedle pobíhajícího dítěte) s paní starší. Dítě skotačí, dožaduje se pozornosti matky, ukazuje stromečky, ale nic. Matinka dále rozebírá článek v minulé Katce. Po deseti minutách stromečky dojdou a tak je třeba zvolit jiné pozorovatelské stanoviště. Při přesunu dojde k nepříjemnému pádu (dítěte). Místo toho, aby to byl konečný impuls k tomu, aby si maminka všimla, že byla před 3 roky těhotná, ta dítěti málem sprostě vyhubuje, že si zašpinil zánovní tepláky, a pomluví jeho charakterové rysy před starší paní. Ach jo, mám vůbec pokračovat?
|
V pozdních večerních hodinách se rád nechávám zabavit talkshow na NBC, kde se střídají Conan O'Brien a Jerry Leno (ano, to je ten chlápek z úterních Simpsonů), nebo na Sat1 s Harraldem Schmittem. Je pravda, že mnozí televizní "teoretikové" takovéto pořady házejí do jednoho pytle s odpoledními talkshow (jako je např. české Áčko) - jejich výroba je velmi levná, náplň nenáročná a zaplácne se s tím kus vysílacího času i sledovanosti. Také je pravda, že jen v USA musí být takovýchto show několik tisíc, ale jen NBC je vysílá téměř po celém světě. Na druhou stranu, humor v těchto pořadech není nikdy příliš pokleslý, umělohmotný nebo sériově vyráběný a hrají tam živě obvykle jazzoví hudebníci. Pokud by toto měl být brak televize, potom bych klidně nechal dívat i tříleté děti až do rána.
|
27. 1. 2000
Glosa
Ani v nejmenším nechci znevažovat holocaust, ale nápad, přijmout zákon, který by trestal pochybování o útlaku židů, je naprosto nedomyšlený. Mohli bychom totiž pokračovat zákonem trestající ty, kteří pochybují, že první rok nového tisíciletí je 2001, že se v naší hymně zpívá "česká země" a ne "země česká", atd. Mám jen dva argumenty: zákon o hanobení rasy, národa a vyznání musí stačit (protože je formulován zcela obecně a tudíž a priori nikomu nestraní) a navíc pochybovat je důležitější, než bez hnutí mysli jen akceptovat. Bez slepých uliček ustrne každý jedinec.
|
18. 1. 2000
Se S.R. z GMK jsem se minulý týden asi natolik nepohodl (13. 1.), že se mě velmi uraženě ptala, zda nechci přejít na jinou školu - dlužno přiznat, že poté, co jsem uvedl další ze svých "nepříjemných protiargumentů v naprosto nevhodnou dobu". Bohužel jsem si nemohl pomoci. Zobecňování konkrétních fakt na nebetyčné obecné závěry je obrnou českého školství a v důsledku celé české společnosti.
|
|
odkazy
22. 1.: War in Iraq
13. 1.: Bar Monkey
14. 12.: Sčítání lidu, domů a bytů
15. 6.: zajíc
12. 6.: iBiblio.org
4. 6.: Zorb CZ
3. 6.: 3DosX
1. 6.: MujMac
31. 5.: 3D Artists
11. 5.: Crew of Two
11. 5.: Lživě
|